Vášeň, preciznost a profesionalita
Jan Kučera je jedním z nejhranějších českých autorů soudobé hudby, jeho díla uvedla Česká filharmonie, Národní divadlo i SOČR, v současné době se hrají jeho dva balety, z nichž jeden, Tři mušketýři, na scéně Národního divadla, opery a baletu v lotyšské Rize. Mnozí si Jana Kučeru spojují zejména s jeho dirigentskou profesí, je šéfdirigentem Karlovarského symfonického orchestru.
V západních Čechách nejen uvádí zajímavou muziku, ale podporuje i projekt ZUŠ Open Nadačního fondu Magdaleny Kožené. Vloni se společné vystoupení dětí ze západočeských základních uměleckých škol tak vydařilo, že letos si pro zahájení tohoto happeningu vybrala Magdalena Kožená právě Karlovy Vary.
Patříte k našim nejvšestrannějším a nejaktivnějším hudebníkům: dirigujete, hrajete na klavír, skládáte, aranžujete... Zajímá mě nejen, kde na to berete čas, ale jak to, že pod tou přemírou práce nepadáte a ještě máte dostatek inspirace pro vlastní tvorbu.
Nikdy jsem o tom takto nepřemýšlel, ale když už jste to naťukla, napadá mě, že je to jakási podivná kombinace dvou zvláštních poloh. Na jedné straně stojí má vrozená pohodlnost hraničící s leností a na druhé obrovská vášeň a důsledné volání po preciznosti a profesionalitě. Tyto extrémní póly spolu kupodivu velmi dobře komunikují. Hlavně mám to štěstí, že mi moje práce činí obrovské potěšení, a tím pádem se dají i ty její méně příjemné faktory, jako je neustálé cestování, spaní po hotelech či odloučení od rodiny, lépe snášet.
V těchto dnech dirigujete na několika koncertech Janáčkovu filharmonii Ostrava v programu Klasika na plátně. Co to obnáší?
Obrovské potěšení, neustálé cestování, spaní po hotelech a odloučení od rodiny (smích). Hráli jsme s Janáčkovou filharmonií devět koncertů během pěti dnů a šesti tisícům posluchačů představili hudbu ze světových filmů. Rýsuje se další turné s českou filmovou hudbou, kterou se snažím dlouhodobě propagovat, aranžovat a koncertně uvádět.
Jak působí filmová hudba bez obrazu na posluchače?
Filmová hudba sama o sobě funguje bezvadně, protože vyvolává asociace. Filmu bez hudby bude ovšem podle mého vždy něco scházet. S těmito tématy si pohráváme i na koncertech pro mládež, které uvádíme se Symfonickým orchestrem hl. m. Prahy FOK a s mým kolegou a kamarádem Ondřejem Brouskem. Zkoušíme třeba hrát různé druhy hudby pod stejnou filmovou smyčku a vyznění scény se okamžitě významově zásadně změní. Když hrajete pod hororovou scénu s Drákulou veselou polku, veškerá hrůza je ta tam a Drákula je směšný.
Sám jste zrekonstruoval a provedl nově objevenou Křičkovu a Nedbalovu partituru k němému filmu Svatý Václav. Jaká jsou specifika tvorby filmové hudby? Čemu se musí tvůrce přizpůsobit?
To je případ od případu a neexistuje na to recept. Náš největší filmový skladatel Zdeněk Liška si například vybudoval takovou pozici, že sám rozhodoval, kde bude jaká hudba ve filmu znít. A chytří režiséři, jako byli Vláčil či Sequens, mu v tom dali volnou ruku, protože věděli, že svým uměleckým vkladem jejich filmy dotvoří. V současných filmech se objevuje téměř výhradně hudba podle šablony, neoriginální, stokrát převařená, taková, která nejlépe napodobí hudbu takzvaně referenční, což je nepůvodní hudba, kterou režisér či producent doporučí jako vzor. To je pro skladatele to nejhorší možné a v zárodku to zabije jeho fantazii.
Do filmové hudby spadá i váš koncert se SOČRem Pohádkové odpoledne, který se uskutečnil v březnu a kde jste uvedl hudbu k českým filmovým pohádkám. Jaká jsou podle vás hudební specifika české filmové hudby pro děti?
Kromě Prokofjevovy hudby Péťa a vlk, kterou jsme hráli synchronně s animovaným filmem, jsme mimo jiné uvedli i hudbu Dalibora C. Vačkáře k Pyšné princezně, což je velmi poctivá a plnokrevná symfonická partitura plná nosných melodických témat, s občasnými typickými názvuky české lidové hudby. Podobně zní většina hudby k českým pohádkám a je to tak správně - klarinety, dudy, housličky, píšťalky... Musím ovšem opět zmínit progresivního génia Zdeňka Lišku, který to vždy pojal po svém a kupříkladu v pohádce Malá mořská víla používá glissanda v baskytaře či na svou dobu velmi novátorské elektronické zvuky. František Belfín zase ve své nádherné hudbě k pohádce Čarodějův učeň pracuje mimo jiné s klavírem s výrazným dozvukem, elektrickou kytarou a altovou flétnou. Oba dva případy jsou přímo učebnicovým příkladem originálního a nekonvenčního přístupu.
Prý je vaší touhou napsat hudbu k večerníčku. Proč?
Podobnou skladatelskou práci jsem dělal u znělek pro program ČT Déčko a spojení s animovanými sekvencemi mě hodně bavilo. Je to krásný druh hudební hravosti, u večerníčků v tom byli nedostižní třeba Petr Skoumal, Jiří Kolafa či Wiliam Bukový. Jejich hudba má opravdu vysokou úroveň, je poetická, malého diváka nijak nepodceňuje, protože není infantilní.
Často řídíte projekty, které překračují žánrové hranice, takzvané crossovery. Někteří muzikanti či kritici je přehlížejí, jiní jim fandí. Co podle vás přinášejí posluchačům?
Symfonický orchestr má širokou škálu výrazových prostředků a popové a rockové kapely toho rády využívají. Někdy má orchestr spíše doprovodnou funkci, někdy se může předvést v plné parádě. Ale vždycky je to příjemné setkání dvou zdánlivě nespojitelných světů a pro posluchače jsou taková spojení pokaždé atraktivní. Takovým žánrovým přesahům se věnujeme i v mém domovském Karlovarském symfonickém orchestru, a to i ve spolupráci s nejmladší generací.
Tím se dostáváme k ZUŠ Open. Proč jste se do této akce zapojil?
Akce, které jakkoli pomůžou začínajícím mladým muzikantům, vždy rád podpořím. Před rokem byl Karlovarský symfonický orchestr osloven Nadačním fondem Magdaleny Kožené ke spolupráci na tomto celostátním happeningu Základních uměleckých škol. Pro KSO bylo zcela samozřejmé se zapojit, náš orchestr je ZUŠkám otevřen již několik let. Kromě toho, že děti ze všech ZUŠ u nás mají abonentní koncerty zdarma, výrazně jsme se otevřeli spolupráci zejména s místními ZŠ a ZUŠ. Máme za sebou spoustu společných vystoupení, při kterých jsme vždy na naše malé kolegy velmi pyšní. Prozatímním vrcholem této spolupráce je scénické uvedení Saint-Saënsova Karnevalu zvířat, při kterém KSO doprovázel zhruba dvě stě dětských účinkujících.
Jaké další aktivity jsou v Karlových Varech se ZUŠ Open spojené?
Loni jsme vše pojali jako několikahodinový kolonádní koncert, na kterém se vystřídalo téměř dvě stě dětí. Obrovská energie, kterou investovaly jak děti, tak všichni učitelé, se zúročila, protože pro letošní rok si Magdalena Kožená k zahájení této oslavy základního uměleckého vzdělání vybrala právě Karlovy Vary. Letos si hned po zahájení více než sta malých sboristů zazpívá s Magdalenou Koženou společnou písničku a program pak bude na Mlýnské kolonádě pokračovat až do večera, kdy KSO spolu s dětmi ze ZUŠ zahraje Dětskou symfonii Leopolda Mozarta a Haydnovu Londýnskou symfonii. KSO zároveň doprovodí několik talentovaných dětských sólistů. Na letošním ZUŠ Open se představí děti ze ZUŠ z Karlových Varů, Ostrova, Bečova, Nejdku, Mariánských a Františkových Lázní, Chodova, Kraslic, Chebu, Horního Slavkova, Lokte a Habartova. Mám z tohoto počinu upřímnou radost!
Smyslem ZUŠ Open je podpořit umělecké vzdělávání a umožnit přístup všech dětí - výjimečně talentovaných i těch, co jim pámbu tak nenadělil - k umění, které rozvíjí osobnost. Jak vy sám vzpomínáte na svá dětská léta v hudební škole?
Navštěvoval jsem dvakrát týdně Lidovou školu umění v Nýrsku, kam jsem dojížděl ze Železné Rudy. S velkou vděčností vzpomínám na svoji paní učitelku klavíru Miloslavu Pulánkovou, která mě vychovala z muzikantských plínek, chodil jsem k ní už od svých pěti let.
Celý článek si můžete přečíst v tištěném vydání Týdeníku Rozhlas.
