Pavel Klener: Člověk proti rakovině

Prof. MUDr. Pavel Klener, DrSc. je významný český onkolog a hematolog, přední odborník na chemoterapii zhoubných nádorů. Věnoval se nejen jejich léčbě, přičemž mnoho nových protinádorových léčiv u nás přímo zaváděl do klinické praxe, ale touto problematikou se zabýval i po vědecké stránce. Experimentální práci v laboratoři zaměřil především na poznávání principů a mechanismů, na jejichž základě chemoterapeutika potlačují růst nádorů, zkoumal však i jejich nežádoucí vedlejší účinky. Tato bádání i zkušenost v klinické praxi vyústila v dlouhou řadu odborných monografií a článků, své znalosti předával novým generacím mediků jako pedagog na Univerzitě Karlově. Stal se členem Učené společnosti ČR, zapojil se i do politiky (byl ministrem zdravotnictví). Získal řadu ocenění, včetně nejvyššího v České republice: v roce 2012 se stal nositelem Národní ceny vlády Česká hlava.

Cesta k hematologii

Cesta k těmto úspěchům začala v Bratislavě, kde působili oba jeho rodiče a kde se 9. dubna 1937 narodil. Po vzniku Slovenského štátu ale museli odejít do Prahy, kde od té doby žije. Už jako malý chlapec měl zájem o přírodu, později ho začala nejvíc bavit chemie - doma si zřídil laboratoř -, a dokonce uvažoval, že by chemii mohl dál studovat. Neméně ho však přitahovalo i umění, byl členem Kühnova dětského sboru, který vystupoval v operách, kde jsou dětské party nebo dětské sbory. Nakonec se však rozhodl pro studium medicíny.

„Výuka nebyla špatná, dokonce bych se v některých směrech k tomu systému i vrátil. Třeba praxi z interny jsme měli nejen na klinikách, ale i mimo ně, což bylo velmi užitečné, protože na klinikách se soustřeďují komplikované nebo těžko řešitelné případy, kdežto převážná část medicíny je v okresních nemocnicích. My jsme ale jako medici chodili například do Obloukové ulice nebo k alžbětinkám v Praze, kde jsme mohli vidět i banální případy, které jsou hlavním chlebem lékaře,“ vzpomíná Pavel Klener. Začal pracovat jako studentská vědecká síla na hematologii - jeho práce na téma přilnavost krevních destiček po zátěži tukem získala první cenu v celostátní studentské vědecké konferenci a stala se jeho prvním publikovaným článkem, tehdy v časopise Vnitřní lékařství.

Po promoci nastoupil na oddělení chirurgie v nemocnici v Roudnici nad Labem, jak mu určil tehdejší systém umístěnek, pak vyhrál konkurz na asistenta do Fyziologického ústavu 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy v Praze, nakonec však nastoupil do kardiologické skupiny na 2. interní klinice. Stále více však tíhl k hematologii. Plně se věnovat tomuto oboru nakonec mohl i díky tomu, že jako vůbec první a jediný mladý lékař z východního bloku získal roční stipendium ve francouzské Colle`ge de Médecine v Paříži. Tam kromě lékařské praxe začal pracovat v laboratoři, napsal a posléze obhájil na pařížské univerzitě disertační práci o promyelocytárních leukemiích.

Poznání z Paříže

Po návratu do Československa bohužel nastala normalizace a do Francie se už navzdory dalším pozváním nemohl vrátit. Musel překonávat i řadu dalších potíží - od osobních, které plynuly z odmítání vstupu do KSČ, až po nedostatek odborné literatury ze zahraničí. Nicméně u hematologie už zůstal a snažil se aplikovat v praxi léčebné metody, které se naučil v Paříži. Tehdy se jako mimořádný dovoz daly sehnat léky, které znal z Francie, i proto se orientoval na protinádorovou chemoterapii a řadu nových léků zde aplikoval, a to jako první v Československu.

V roce 1974 vydal první českou monografii věnovanou chemoterapii - Použití cytostatik v hematologii. Postupně se začaly i v onkologii využívat principy protinádorové chemoterapie, které se do té doby uplatňovaly hlavně v hematologii. Pavel Klener si udělal atestaci z klinické onkologie a přeorientoval se na hematoonkologii. Cesty na zahraniční kongresy byly sice limitované, ale dařilo se mu na ně dostávat alespoň natolik, aby mohl sledovat vývoj oboru a udržovat kontakty se zahraničními odborníky. Také jeho experimentální práce se týkaly cytostatik. V roce 2009 to bylo jeho souhrnné dílo Nová protinádorová léčiva a léčebné strategie v onkologii, které napsal společně se synem Pavlem. Stal se profesorem Univerzity Karlovy, stál v čele Onkologické kliniky 1. lékařské fakulty, pak 1. interní kliniky UK, byl ředitelem Ústavu hematologie a krevní transfúze.

Kromě výuky také dvanáct let působil jako prorektor pro vědu na Univerzitě Karlově a po listopadu 1989 vstoupil do politiky. Byl prvním polistopadovým ministrem zdravotnictví a sociálních věcí, přičemž připravoval novou koncepci zdravotnictví, která se však nakonec nerealizovala. Byl poslancem České národní rady, připravil s několika dalšími poslanci zákon o vědě a podílel se na zákoně o Akademii věd, kde zužitkoval zkušenosti z předchozí dobré spolupráce s touto institucí.

„Debaty o užitečnosti aplikovaného a základního výzkumu mně přišly poměrně hloupé, protože aplikovaný výzkum se bez základního nemůže obejít, naopak staví na jeho výsledcích. Ale jsou lidé, zejména v oblasti průmyslového výzkumu, kteří považují to, co nenese okamžitý ekonomický profit, za nedostatečný výzkum,“ podotýká Pavel Klener.

Jde to i slušně

Postupně se začal politických a administrativních funkcí zbavovat, lékařské a pedagogické činnosti se ale věnuje dál. Stále sleduje vývoj českého zdravotnictví, který ne vždy považuje za optimální - znepokojuje ho oblast postgraduálního vzdělávání lékařů, příklon veřejnosti k léčitelům, odpor proti očkování i celková atmosféra ve společnosti. „Když dáte všechno dohromady - chvat, neupřímnost lidí, netolerantnost... Vždyť spousta problémů se dá vyřešit dohodou nebo někdo ustoupí. To dneska už téměř neexistuje,“ říká.

Pavel Klener se svou prací odbornou, pedagogickou i obecně vzdělávací celý život zasazoval o to, aby poznání, léčebná praxe i vývoj ve společnosti šly pozitivním směrem. Dostalo se mu za to mnoha uznání - kromě zmíněné Národní ceny vlády Česká hlava též medaile Za zásluhy o stát v oblasti vědy udělené prezidentem republiky, Zlaté medaile Univerzity Karlovy a nejvyššího vyznamenání Akademie věd ČR -medaile De scientia et humanitate optime meritis.