Tomáš Klus je „středem sám“. Písničkář se od politiky vrací k původnímu smyslu své tvorby

15. únor 2022

Jedna věc se Tomášovi Klusovi upřít nedá: odvaha riskovat a zkoušet nové věci. Za poslední čtyři léta tento hyperaktivní autor vydal čtyři alba, která dokumentují sémantické proměny jeho stylu.

Od písniček o lásce Klus přesunul pozornost ke společenským, politickým i environmentálním tématům. Po zjevném uměleckém debaklu politické satiry na albu ČauČesku se na své novince Cítím písničkář od politiky částečně vrátil k původnímu smyslu své tvorby. Současně si ponechal otevřená vrátka ke svobodě a nahrál album pod dohledem producenta Jiřího Buriana. Ten podle očekávání vnesl do Klusovy hudby kreativní aranžmá a současný zvuk.

Jenže je to tak trochu z nouze ctnost. Album Cítím má slušné ambice a velký nápřah, ale bohužel postrádá kvalitní hudební a textový materiál. Je sice hezké být správně angažovaný a hlásat lásku, mír a dobro, jenže se to musí umět správně podat a nesmí se to přehnat. Jinak z toho vyplývá jen prázdné tlachání a velká bouře ve sklenici vody.

Tomáš Klus

Z nahrávky mám trochu takový dojem a nemohu se zbavit pocitu jakési křečovitosti a umanuté vztahovačnosti. Úvodní song Zatím to potvrzuje nesoudně samolibým veršem: „Zatím jsem středem sám, zatím se střetávám, s tím, že druhým spíš nerozumím.“ Podobným zvláštnostem se bohužel nevyhnuly ani další písně, z nichž nejlépe dopadá Reflexe s textem básníka Františka Gellnera.

Pasovat se do role arbitra věcí veřejných není snadné, Klusovi příliš nepomohla ani opulentní nadprodukce. Jako by ztratil soudnost a přestal rozlišovat mezi tím, co dělá pro sebe a co pro publikum. O čem má smysl mluvit nahlas a o čem je dobré mlčet. Jistě, každý má právo vyzpívat svůj názor. Jen je poněkud bizarní, když někdo horuje pro svobodu, lásku a rodinný život a stejným dechem si o kousek dál utahuje ze svých oponentů.

Dobře nedopadá ani pokus o sebeironii v písni Osvícen: „Jsem osvícen, o svícen, bil jsem o něj hlavou, doma u strýce, od té doby v mém životě svítá, vítám každý den, tancem svatého Víta, ale chápu, asi bych se taky sral, kdybych se neznal.“ Mám dojem, že by Tomáš Klus udělal lépe, kdyby se těm druhým, o kterých zpívá, snažil spíš porozumět. Ale začít by měl sám u sebe. Být „středem sám“ někdy není úplně nejlepší volba pro písničkáře ani jeho publikum.

autor: Milan Bátor
Spustit audio

Související