Tajné životy Marilyn Monroe. Sexy blondýnka na vlnách rozhlasu

23. květen 2021

I Wanna Be Loved by You, zpívala kdysi ikona filmového plátna. A tato věta by mohla být mottem jejího života. Marilyn Monroe byla miláčkem publika, měla však strach vystoupit před kamerou. Byla sexsymbolem, ale nenašla štěstí v lásce. Letos 1. června by slavná MM oslavila devadesát pět let. Čím vším byla vykoupena její sláva?

Celý ten neveselý životní příběh Normy Jeane Mortensenové, jež později proslula coby Marilyn Monroe, se začal psát krátce po jejím narození. Matka Gladys Monroe totiž nebyla schopná se o dceru starat (její dvě děti z prvního manželství vychovávali příbuzní prvního manžela), a tak Marilyn trávila většinu času v sirotčincích nebo v péči pěstounů.

Marilyn navíc dostala do vínku náchylnost k duševním poruchám. Když jí bylo sedm let, žila chvíli se svou matkou. Gladys Monroe však v té době prožívala období hluboké deprese, které vyvrcholilo její hospitalizací v psychiatrické léčebně. Babička Marilyn zase trpěla maniodepresivní psychózou a zemřela rok po vnuččině narození. Marilyn pak v dospělosti tvrdila, že se ji babička pokoušela zadusit těsně předtím, než ji odvezli do léčebny. Vzhledem k tomu, že Marilyn byl v té době zhruba rok, je velice nepravděpodobné, že by si něco takového mohla pamatovat.

Marilyn Monroe v roce 1945, kdy pracovala ve firmě na padáky

Tato zcela jistě vyfantazírovaná hrůzostrašná historka je jednou z mnoha, kterými si herečka opřádala své dětství. Podobné trýznivé zážitky pak v dospělosti často vykládala všem, kteří byli ochotni ji poslouchat. Anthony Summers ve své knize Bohyně – Tajné životy Marilyn Monroe cituje jednu z jejích vzpomínek: „Bylo mi skoro devět a žila jsem u rodiny, kde bydlel v podnájmu nějaký člověk jménem Kimmel. Měl přísný výraz, každý si ho vážil a oslovovali ho pane Kimmele. Jednou, když jsem šla kolem jeho pokoje, se otevřely dveře a on mě tiše vyzval: ‚Normo, prosím tě, pojď dovnitř…‘ Usmál se na mne a otočil klíčem v zámku. ‚Teď už nemůžeš utéct,‘ řekl, jako bychom si na něco hráli. Zůstala jsem stát a upřeně jsem na něj civěla. Měla jsem strach, ale neodvážila jsem se křičet… Když mě objal, začala jsem kopat a bít kolem sebe ze všech sil, ale nevydala jsem ani hlásku. Byl silnější než já a nepustil mě. Pořád mi jen šeptal, abych byla hodná holčička.“

Mezní osobnost

Citovaný příběh vyprávěla Marilyn vždy, když si chtěla někoho získat na svou stranu. Obraz krutého dětství se odrazil na její psychice. Současní psychiatři ji označují za takzvanou mezní osobnost – tedy za člověka, který se pohybuje na hranici mezi psychotikem a neurotikem. Anthony Summers ve své monografii o Marilyn Monroe píše: „Mezní osobnost má sklon k citové nestálosti, je nadmíru výbušná a její nálady vůči okolí jsou přátelské a kladné. On či ona se často projevuje teatrálně nebo svůdně nebo se příliš zabývá svým vzhledem. Je závislá na vnějším obdivu, miluje potlesk, nesnáší samotu a trpí depresivními reakcemi, které vedou ke zhroucení, když ji ostatní odmítnou. Mezní osobnost má sklon k nadměrnému požívání alkoholu a drog a zneužívá hrozby sebevraždou jako gesta, aby získala pomoc.“

Marilyn Monroe – Jak si vzít milionáře

Je až neuvěřitelné, jak tato charakteristika ve zkratce vystihuje život Marilyn Monroe, včetně její předčasné smrti. Na nestálé psychice slavné herečky se také do velké míry podepsal nespočet potratů (dobrovolných i samovolných) a jiných gynekologických zákroků.

K prvnímu potratu ji ještě jako náctiletou údajně donutila její pečovatelka Grace McKeeová. Marilyn si podle slov svých přátel nikdy nepřestala vyčítat, že dovolila, aby jí dítě odebrali. Tyto výčitky byly patrně tím silnější a trýznivější, čím častěji se Marilyn neúspěšně pokoušela otěhotnět. S přibývajícími roky její touha po dětech sílila, a proto podporovala dobročinné akce ve prospěch dětí, navštěvovala dětské domovy a byla štědrou dárkyní. Oficiálně se jí nepodařilo donosit ani jedno dítě.

Všudypřítomný strach

Marilyn Monroe si vždy šla tvrdě za svým snem. Ve čtyřicátých letech minulého století ještě jako Norma Jeane kontrolovala padáky a stříkala barvou trupy letadel v továrně Radioplane. Tam ji objevil válečný fotograf David Conover a nabídl jí práci fotomodelky. Krátce nato dala Marilyn v továrně výpověď, aby se mohla naplno věnovat práci ve fotomodelingové agentuře a také aby si mohla splnit svůj sen stát se herečkou.

Marilyn Monroe ve filmu Mustangové

Cesta za snem o velké herecké kariéře ale nebyla vůbec jednoduchá. Dlouhou dobu nemohla Marilyn zavadit o pořádnou roli. Nejprve se mihla v několika podřadných snímcích, pak se ale projevil její talent na získávání kontaktů. Seznámení s vlivným americkým agentem Johnnym Hydem znamenalo pro její kariéru zcela zásadní obrat. Postarší zkušený Hyde v mladou začínající herečku věřil a všemožně se jí snažil pomoci. Jeho úmysly však nebyly úplně bezelstné. Hyde Marilyn dokonce nabídl manželství, ta ho však odmítla, přestože by ji sňatek rázem vynesl mezi hollywoodskou smetánku. S Hydeovými kontakty nakonec Marilyn získala roli ve filmu Asfaltová džungle, který z ní doslova přes noc udělal hvězdu první velikosti.

Přestože šla Marilyn od roku 1950 z role do role, spokojená nebyla.

Přestože šla Marilyn od roku 1950 z role do role, spokojená nebyla. Vadilo jí, že ji diváci i producenti mají za naivní blondýnu, která moc rozumu nepobrala a jejímž jediným cílem je dobře a bohatě se provdat. Přestože Marilyn tuto roli hrála i ve veřejném životě, v soukromí se zabývala filozofií a zahradní architekturou. Obdivovala Abrahama Lincolna, hltala New York Times a Wall Street Journal a četla R. W. Emersona, George Sandovou nebo Jamese Joyce. Studovala Stanislavského hereckou metodu, a dokonce se přihlásila k vyhlášenému pedagogovi Leemu Strasbergovi. Toužila stát se uznávanou herečkou, avšak s každou další rolí se jí zmocňoval stále větší strach z vystupování před kamerou. Často byl strach tak velký, že nebyla schopná vyjít ze šatny a pracovat. Svou úzkost zaháněla nejrůznějšími barbituráty, které však otupovaly její smysly do takové míry, že nedokázala natočit jediný kloudný záběr.

Když se k jejímu strachu přidala nespavost, gynekologické problémy a několikeré zklamání v lásce zakončené aférou s bratry Kennedyovými, byl koktejl zkázy hotov. Marilyn se postupem času stávala závislou na barbiturátech. V touze po spánku, který ne a ne přijít, často spolykala několik tablet různých druhů prášků na spaní a zapíjela je alkoholem.

Smrt bohyně

Požívání drog bylo v Hollywoodu čtyřicátých a padesátých let minulého století zcela běžnou praxí. Užívání barbiturátů dokonce podporovali tehdejší šéfové filmových ateliérů. Prášky byly tehdy považovány za nástroj, který dokáže udržet filmové hvězdy při práci i při jejich obrovském vytížení. Když nějaký lékař nechtěl pilulky předepsat, našel se hned jiný, který to ochotně udělal. Taková byla doba. Marilyn byla schopná během jednoho dne spolykat až dvacet tablet Nembutalu či jiných prášků na spaní a stávala se vůči nim imunní. Proto prášky často nebezpečně kombinovala. Smrtící koktejl se pro MM stal 4. srpna 1962 osudným.

Marilyn Monroe ve filmu Někdo to rád horké

Je známo, že ji už několikrát předtím před předávkováním zachránili, přesto její smrt stále vzbuzuje otázky. Tato „pravděpodobná sebevražda“, jak její smrt v úředních dokumentech označil patolog Thomas Noguchi, stále nenechává spát konspirátory. Objevilo se mnoho lidí, kteří zastávají názor, že její smrt byla vraždou, jež měla před očima veřejnosti ututlat milostnou aféru s bratry Kennedyovými, jiné názory tvrdí, že jí smrtelnou dávku léků podal někdo, kdo nepočítal s kumulativním účinkem léků na spaní. Konspiračních teorií o smrti slavné herečky je mnoho, téměř všechny se však přiklánějí k názoru, že Marilyn neměla v úmyslu se zabít. V týdnu před její smrtí se totiž herečce začalo opět dařit. Domlouvala si s přáteli schůzky na další týden, mluvila s nimi o své budoucnosti, o filmech a o nových rolích, které ji v budoucnu čekají. Nic nenasvědčovalo tomu, že by se plánovala zabít, přesto však v pozdních nočních hodinách v sobotu 4. srpna za podivných okolností zemřela.

Paradox Marilyn

Marilyn Monroe a Arthur Miller

Marilyn Monroe bývá často popisována jako žena, která milovala zájem mužů, ráda s nimi koketovala a jejich přízeň využívala ve svůj prospěch. Spisovatel Anthony Summers však v její biografii ukazuje i druhou stranu této v médiích často prezentované star. Summers upozorňuje, že „Marilyn byla směsí paradoxů, sex-symbolem, který nenašel štěstí v lásce, herečkou, která se vyděsila pokaždé, když vstupovala na otevřené jeviště. Nadšeně se věnovala učení, ale nikdy se nenaučila žít sama se sebou a ke konci se zhroutila do stavu, který měl velmi blízko k šílenství. Přes to všechno má odkaz Marilyn mnohem solidnější podstatu, než je fantazie. ‚Každý‘, s kým spojovala svůj poslední veřejný cíl, zůstává okouzlený ženou, která dosáhla překvapivě mnoho. Marilyn, uprchlík z rozvráceného dětství, se probojovala mezi světové prominenty něčím víc než jen sexem. Dokázala to čistě jen tvrdou prací a přirozenou dokonalostí, která vyzařuje dokonce i z těch nejstupidnějších filmů, do kterých ji Hollywood na počátku kariéry vybíral. Více než deset let její přítomnost na plátně i mimo něj rozesmávala i rozplakávala miliony lidí, kteří na ni nezapomínají.“

U příležitosti 95. výročí narození Marilyn Monroe vysílá Český rozhlas Dvojka od 31. května čtrnáctidílnou četbu na pokračování z biografické knihy Bohyně – Tajné životy Marilyn Monroe od Anthonyho Summerse. Četbu připravila Iveta Novotná. V dramaturgii Mariny Feltlové a režii Vlada Ruska účinkuje Vasil Fridrich.

autor: Iveta Novotná
Spustit audio

Související

Více o tématu