Cenná zpráva z konce války. Deník pražské Němky Margarete Schellové

23. květen 2021

Zážitky z desetiměsíčního pobytu v československých internačních táborech od zatčení během Pražského povstání až do března roku 1946 líčí deník pražské Němky Margarete Schellové. Číst se z něj bude od 6. června v Radioknize na Plusu.

Zápisky vyšly v Německu v roce 1957 jako doplňující publikace k edici Dokumentace vyhnání Němců z východní a střední Evropy. Margarete Schellová (1911–1969), divadelní herečka a hlasatelka německého vysílání pražského Radiojournalu, byla ve svém bytě zatčena 9. května 1945 a následujících deset měsíců prožila na internačních místech v kině, ve škole, na Strahovském stadionu a nakonec v bývalém pracovním táboře SS v Bystřici u Benešova (podle dostupných dokumentů táborem prošlo něco přes 1000 internovaných, z nichž 119 zemřelo.) Deník začíná psát 15. května 1945, nejdříve se tedy vrací k zážitkům posledních šesti dnů, a poslední zápis je z 15. března 1946, kdy Schellová po odsunu z Československa přijíždí do americké okupační zóny v Německu.

Margarete Schellová, pražská Němka, divadelní a rozhlasová herečka a publicistka

Psala obyčejnou tužkou na papíry, které měla aktuálně k dispozici. Často to tedy byly pouhé útržky, jež pak před dozorci či případnými udavači důmyslně ukrývala, neboť za něco podobného pochopitelně hrozily vězňům tvrdé tresty. Schellová přesto dokázala své zápisky uchránit a provezla je v transportu až do Německa. Deník pak vyšel v téměř identické podobě. Z poznámek německých editorů víme, že vypustili jen pasáže intimního charakteru a změnili jména většiny osob, o kterých se Schellová zmiňuje. Obojího lze dnes jen litovat, stejně tak jako chybějícího přesnějšího určení míst, která v záznamech hrají podstatnou roli.

Dáma z pražské smetánky

Pro českého čtenáře pozoruhodný text objevili Dušan Hübl a Jiří Novotný, kteří jej také společně s překladatelkou Michaelou Škultéty připravili v roce 2019 k vydání v nakladatelství Academia. Z přiložených dokumentů vyplývá, že v Německu vyvolal deník značný negativní ohlas. Zejména pražská Němka Olga Barényiová, autorka drsných beletrizovaných vzpomínek s názvem Pražský tanec smrti, popisuje konání příslušníků Revolučních gard zcela jinak než Schellová. Mimochodem Barényiová obviňuje i Československý rozhlas ze zbytečného podněcování bojů, ba dokonce legendární boj o rozhlas považuje za zinscenovanou provokaci.

Margarete Schellová v prosinci 1941

Barényiová zjevně pochybuje o důstojné pozici Schellové v táborové hierarchii, citacemi dokládá, že se Schellová vlastně ani nepovažuje za Němku, a na základě několika opravdu zvláštních situací deklasuje její morální a mravní profil. Skutečně se zdá, že autorka deníku na sebe občas prozradí víc, než by možná chtěla. V každém případě je Deník z Prahy mimořádně cennou dobovou zprávou, kterou je možná nutné číst prizmatem postupně se vyjevující autorčiny osobnosti a hlavně s vědomím, že Margaret Schellová byla zřejmě až do 9. května příslušnicí pražské smetánky. To samozřejmě nikterak Deník nedevalvuje, naopak je spíš o tuto skutečnost zajímavější. Věčná škoda, že se podobných zpráv nedochovalo více.

Po odsunu pracovala Schellová především jako hlasatelka Radia Stuttgart, který také pro Radioknihu na Plusu, kde se bude z Deníku z Prahy číst, poskytl archivní nahrávku pořadu se záznamem jejího hlasu.

autor: ele
Spustit audio

Související

Více o tématu