Svět cizí, a povědomý. Sv. Outdoor Marie Iljašenko

Mytická sfinga pokládala pocestným známou Sofoklovu hádanku: „Který tvor ráno chodí po čtyřech nohou, v poledne po dvou a večer po třech?“ Pregnantní odpověď, jež v sobě nese celý lidský život a již znal jen Oidipus, slepý k vlastnímu osudu, vystihuje též téma druhé sbírky básnířky, překladatelky a redaktorky Marie Iljašenko.

Druhá sbírka básnířky Marie Iljašenko obsahuje pětatřicet básní vzniklých v letech 2015–2018|foto:Nakladatelství Host

Pětatřicet básní vzniklých v letech 2015–2018 tvoří knihu s názvem Sv. Outdoor, ta je rozdělena na části Indoor a Outdoor. Již tato dualita je odrazem rozmáchlosti textu. Iljašenko v pořadu Liberatura na Radiu Wave podotkla, že Sv. Outdoor je dvojníkem hrdinského Odyssea, celá sbírka je uvozena parafrází z Homérova eposu, přičemž přímá citace se objeví hned v úvodu druhé části. Pohyb je ústředním motivem sbírky, mluvčí hovoří o Žižkově, Laponsku, Bhútánu, New Yorku, Budapešti či hoře Nanda Dévi, avšak zkušenost cesty je metaforou poutě vnitřní, reálná místa se zapisují na mapu duše. V tomto básnickém světě těžko odlišit běžné od exotického, kus domácího tvarohu má podobu ledové kry a baletka na plechovce černého čaje je mladší verzí prodavačky z potravin. Tato schopnost objevovat nevšední kdekoliv kolem sebe vypovídá leccos o povaze samotné mluvčí básní.

Putování má – podobně jako u Odyssea – dvě tváře. Daleké cíle evokují odvahu, touhu po dobrodružství, ale před čtenářem vyvstává často také to, co už není. Zaniklé jazyky, samotný mytický rek a jeho literární příbuzný Ikaros, rozmanitost básnického světa zabydleného bezpočtem rostlin či zvířat jen posiluje vědomí ztrát, kterých jsme svědky, ale jen stěží s nimi můžeme něco prakticky zmoct. Básnické já Marie Iljašenko to ovšem dokáže, zaříkává skutečnost, využívá epizeuxis a asyndeton, hromadí vedle sebe obrazy a pomocí repetice jim dodává význam. Jistá magičnost, která z těchto prostředků a motivů plyne, je nadále posilována typografií Martina T. Peciny. Mentolová obálka s motivy jehličnanů připomíná les, ucelenost i nespoutanost a též uvnitř lze zkoumat jednotlivé oddíly částí rozlišené barevně, fontem či spřízněné znamením křížku.

Čtěte také

Některá slova ti v těle sníží hladinu stresových hormonů. Liberatura o léčivé sbírce Marie Iljašenko

Prostor Sv. Outdoora tematicky reflektuje hádanku řecké sfingy. Byť první část indoor začíná cyklem Seifertova 35, což by mohlo naznačovat jistou připoutanost k jistému místu, již zde mluvčí hovoří o nové zemi při stvoření. Podobně jako se ve sbírce dvakrát tu v parafrázi, tu explicitně cituje Odyssea, tak mluvčí dvakrát opakuje, že svůj domov si nese všude s sebou. V básni Aspekt košile, kde se toto tvrzení též objeví, mluvčí obdivuhodně spojí v deseti verších vlastní dětství, lásku i smrt. Nadmíru osobní básně – jejichž intimita je umocněna převládajícím využitím první osoby singuláru feminina – se střídají s pohledy na neznámá místa, fjordy, horské štíty, vše je provázáno, občas znovu zazní stejný verš, příbuzné slovo nebo se objeví již zmíněná květina. Pravidelný rytmus básní, častá zvukomalebnost i jazyková hra napomáhají tomu, že jako čtenáři se ocitáme ve světě, který je podobně jako v mýtu zároveň cizí i povědomý. Rodí se pod rukama autorky jako Penelopina košile a my cítíme vděčnost, že je nám dovoleno s ní tuto pouť podniknout – „obydlím svůj dům těmi koho mám ráda / lidmi / zvířaty a ptáky s krmítky a persimonkami v zahradě / a budu se dívat // pták Noh vlétá do mého zorného úhlu / nese si slunce v zobáku vzlétá mizí“.