To je fotograf Kratochvíl. Proslulý umělec v dokumentu Andrey Sedláčkové

21. červen 2020

V jednu chvíli stojí Antonín Kratochvíl u svého pracovního stolu a prohodí: „Říkám tomu dynamický pořádek.“ Sedí to i na dokument, který o proslulém fotografovi natočila Andrea Sedláčková.

Pojala jej jako životní drama nejen fotografa, ale i jeho syna Michaela. Pozdní setkání obou osobností je totiž centrem a vlastně i východiskem filmu Můj otec Antonín Kratochvíl. Dobrý nápad, jenž umožnil nekonvenční přístup k životu a tvorbě velmi nekonvenčního člověka a umělce.

Antonín a Michael se poznali až v synových devatenácti, otec emigroval ještě před jeho narozením. Pestré, dobrodružné životní osudy fotografa, od sběrného lágru přes kriminál až po cizineckou legii, se staly úžasnou průpravou pro snímky, jimiž dobyl svět. Tohle všechno dokument líčí, aniž nudně popisuje. Průvodcem po otcově životě a tazatelem je Michael, který tak zachycuje i vlastní neradostné dětství v normalizačním Československu, hořce kořeněné nejistotou, zda má či nemá otce. Ten zatím jezdí po světě, fotí na místech, kde se něco důležitého děje. Když se konečně setkává se synem, přibere ho do party. Jako svého asistenta.

antonín kratochvil.png

Společně fotí i pro film Andrey Sedláčkové, aniž to působí nahraně nebo uměle. Vydávají se po stopách Antonínovy fotografické kariéry, jedou i do Černobylu. Divák se třeba může v té svižné jízdě občas i ztratit, ale spíš nikoliv, film má vlastní, disciplinovaně dodržovaný řád.

K pozitivům patří nekonvenční přístup k tématu – nepůsobí jako běžný „životopisný“ dokument, a přitom je tam z fotografova života vše důležité. Podstata jeho tvorby. Pozitivní i negativní momenty. Oceníme i závratně rychlý let světem, viděný očima invenčního pozorovatele, který pohotově ví, na co, na koho a kdy namířit objektiv. Nechybí reprezentativní, čti skvělé ukázky Kratochvílových snímků ani výmluvné záběry míst, kde pracoval. Téměř celou dobu je tu přítomno i jakési tiché napětí mezi otcem a synem. Jsou si až neuvěřitelně fyzicky podobní, ale rozděluje je vzdálenost let, kdy nemohli být spolu. Režisérce se přesvědčivě, přitom citlivě podařilo zachytit toto dusno, stejně jako okamžiky souznění. A „zvládnout“ Kratochvíla staršího, což jistě nebylo snadné.

autor: Agáta Pilátová
Spustit audio

Související

Více o tématu