Rodokmen kachny aneb Auto pro čtyři sedláky a ošatku vajec
Byla to typická židovská rodina živící se obchody, a protože obchodovala s citrony, když se přidělovala jména, dostal prapředek příjmení Limoenman. Rodina byla pohyblivá, měnila trvalá bydliště a pradědeček, který se usídlil v Holandsku, si jméno „poholandštil“ na Citroen.
V této rodině se 5. února 1878 narodil – mimochodem už v Paříži – André-Gustave Citroën jako páté a nejmladší dítě obchodníka s drahokamy, který se tam pro změnu přistěhoval z Polska, kde se oženil. Své příjmení přizpůsobil hostitelské zemi tím, že nad e přičinil dvě tečky. Tatínkovy kšefty byly čím dál tím slabší, a tak v zoufalství spáchal sebevraždu, když bylo Andrému šest let.
Rodina ale byla životaschopná, matka pozvedla firmu na vysokou úroveň a André úspěšně ukončil školu a zapsal se na polytechniku. Jeho zaměření ovlivnily především knihy Julese Verna, které v něm vzbudily zájem o techniku, a také ho oslnila stavba Eiffelky. Prameny uvádějí, že při návštěvě Polska, matčiny rodné země, si všiml ozubeného převodu označeného později jako šípový. Jednak si dal tento systém patentovat a hlavně ho prakticky uplatnil jako tichý a odolný vůči opotřebení. V autech Citroën s typickým logem dvou šípů se tyto převody používají dodnes.
André zahájil své aktivity v automobilovém průmyslu v roce 1906, byl jedním z prvních v Evropě, kdo zavedl pásovou výrobu a tu využil při výrobě granátů pro francouzskou armádu za první světové války. Hned po jejím skončení zahájil výrobu ve velkém. V 15. pařížském okrese vybudoval na devatenácti hektarech velkolepý závod, údajně nejkrásnější v Evropě Kromě toho, že byl odborník na techniku, byl úžasným přeborníkem v reklamě – dnes by se řeklo v marketingu. Svými symboly osvětlil Eiffelku, rozesel své pobočky po celé Evropě a poskytoval řadu služeb, kterými získal na popularitě. Pečoval ale také o své zaměstnance, pro které měl řadu sociálních programů.
Vůz musí mít takové pérování, že když sedláci pojedou přes pole rychlostí 60 km/hodinu, ani jedno vejce se nerozbije.
Nicméně světová krize, později nástup Hitlera k moci a tím uzavření německého trhu i náklady na vývoj progresivního vozu s předním náhonem Traction Avant vedly k zadlužení, vláda nepomohla a jeden nedočkavý věřitel podal konkurzní návrh, který firmu položil. Tehdy už se vláda obrátila na firmu Michelin, která Citroën ochotně koupila i s dobře zavedenou značkou a již za dva roky začala na koupi vydělávat. Nakolik se na pádu podílelo Andrého gamblerství, není jasné. Nicméně rok po ztrátě podniku zemřel na rakovinu žaludku.
Po válce vedení Citroënu rozhodlo, že je nutná výroba lidového vozu (toute petite voiture) a zadání pro automobil 2 CV znělo: aby se do něj vešli čtyři sedláci v dřevácích se slaměnými klobouky, kteří vezou pytel brambor nebo sud vína a ošatku vajec. Vůz musí mít takové pérování, že když pojedou přes pole rychlostí 60 km/hodinu, ani jedno vejce se nerozbije. Tak se zrodila legendární kachna, vůz, kterým jsme předloni s přítelem dojeli pohodlně z Prahy do Pejdlovy Rosičky a zase zpět. A protože na většině D1 byla kvůli stavbě osmdesátka, ani jsme nebrzdili provoz.
Související
-
Citroën, známý jako kachna, se rozjel na silnice přesně před 70 lety
Autíčko, kterému se přezdívá kachna, mělo původně jediný úkol: převézt v prostoru pro zavazadla košík vajec přes pole, aniž by se jediné rozbilo. Kachna to zvládla.
