Pohádka, jež měla skončit o dost líp

Jakub Žáček, Václav Neužil a Jaroslav Plesl ve filmu Hodinářův učeň

Pohádka Hodinářův učeň podle scénáře a v režii Jitky Rudolfové je namíchána z příjemných ingrediencí: klasické pohádkové schéma, snaha o originální motiv, populární herecké tváře, atraktivní dekorace i kostýmy stylizované do 19. století, pěkně nasnímané exteriéry. Přesto výsledný dojem z filmu působí jaksi nehotově. Přitom až tak moc nepotřeboval, jen ponechat o chvilku déle.

Děj rozehrává dobrodružství mladého hodináře Urbana. Je sympatické, že v něm chybí princezna, neohrožený princ či svéhlavý král, který nechce dát dceru správnému ženichovi. Dobře je nahrazují hodinářova dcera (Dana Droppová), Urban (Michael Balcar) a chamtivý hodinář v podání Viktora Preisse. Osvědčené pohádkové figurky zastupuje trojice sudiček, zde dvojice laskavých sudičů plus jedna veskrze nepříjemná ženská jako ta zlá. Dějová konstrukce je vybudována na generačním střetu lakoty a poctivosti: starý hodinář chce získat bohatství, jež sudiči přisoudili Urbanovi, proto ho přijme do učení. Ale když zjistí, že se zlata nezmocní snadno, pošle chlapce na cestu, z níž se nejspíš nevrátí. Dopadne to dobře, jak se na pohádku sluší.

Ale přece ne tak docela - mohlo to dopadnout mnohem líp. Ve finále je nám líto poctivé snahy tvůrců i řady jiskřivých nápadů. Škoda že autorka odsoudila mladíka Urbana k pasivitě - hoch funguje, jak mu sudičky velí, a za celou dobu má snad jediný vlastní nápad: když postaví sluneční hodiny.

Dalo se čekat, že pohádku ovládne herecká suverenita Viktora Preisse, byť’ hraje negativní postavu. Méně v pořádku už ale je, že ostatní herci mu jen nepříliš přesvědčivě sekundují. U dvojice sudičů Václav Neužil a Jaroslav Plesl za to může hlavně scénář, který jim moc vtipné kaše neuvařil. Třetí sudička (Jana Plodková) chvílemi přehrává až do nepříjemné křeče, což jde spíš na vrub režijního vedení než bezradnosti jinak výtečné herečky. Zato nadbytečně aktivní roli dostal poletující „počítačový“ hmyz, jehož toporná umělost ruší. A divákům, namlsaným Andělem Páně i jinými veselejšími pohádkami chybí i osvobozující dávka humoru.