Otevřít téma, které je „na hraně“. Podcast o vztahu mužů k jejich tělu

Napříč svými profesemi jako fotograf, dokumentarista i koordinátor projektu HateFree Culture se zabýváte tématy, která jsou ve společnosti přijímána rozpačitě. Vnímáte nějakou společenskou změnu od začátku své kariéry?

Vnímám. Jednak dochází k hrubnutí diskuse a posouvání hranice toho, co je možné říct. To je dáno i tím, že se takto vyjadřují také čelní představitelé státu nebo poslanci. Na druhou stranu je znát i posun například u diskutérů na facebookové stránce HateFree Culture, které jsme v průběhu let „vychovali“ ke konstruktivní diskusi.

Hrana se zabývá vztahem mužů k jejich tělu. Bylo těžké získat respondenty, kteří by se nebáli svěřit se veřejnosti s tak intimními věcmi?

K této pětidílné podcastové sérii mě přivedli právě muži z mého okolí, kteří se o tom, že mají problém se svým tělem, nebo rovnou trpí poruchou příjmu potravy, svěřili mezi řečí, když jsem o tom začal mluvit já sám. Pak jsem začal oslovovat další respondenty a nastal problém. Přestože někteří k mému překvapení souhlasili, jako například moderátor Čestmír Strakatý, jiní mi často ani neodpověděli. Práce to ale nebyla snadná ani v momentě, kdy respondenti souhlasili. S některými se natáčení opakovaně rušilo, jiní mi následně neodpovídali na zprávy nebo nebrali telefony, když jsem se snažil natáčení konečně domluvit. Bylo to pro mnohé z nich hodně těžké.

Autor Hrany Lukáš Houdek|foto:Jiří Šeda

Proč s tím nakonec někteří „šli ven“?

Na tohle téma jsme se dostali skoro se všemi protagonisty a odpověď byla vždy podobná. Protože sami tohle téma u sebe řeší a mluvili o něm s málokým, vnímali jako důležité, aby se otevřelo, přestože to pro ně nebylo snadné a měli strach z reakcí okolí nebo fanoušků. Někteří pak zpětně mluvili o tom, že účast v seriálu pro ně měla terapeutický účinek. A byl to i způsob, jak o tom říct těm, kteří jejich chování někdy nerozumí.

Hrana tvoří spolu s podcastem Ridiny Ahmedové Sádlo jakýsi náčrt vnímání mužských a ženských těl. Proč se podle vás toto téma otevřelo právě v prostředí audia? Nepřemýšlel jste o jiném formátu?

Já jsem původně plánoval udělat sérii rozhovorů pro HateFree Culture. Když jsem je ale začal vést, zejména ten s Čestmírem Strakatým, přišlo mi, že z textové podoby zmizí například nejistota, která je slyšet z hlasu. A zrovna u tohoto tématu mi to přišlo důležité. Jelikož jsem si rozhovory nahrával na kvalitní rekordér, nabídl jsem téma Radiu Wave, kde se právě vysílalo Sádlo Ridiny Ahmedové. Věděl jsem tedy, že by o to mohli mít zájem.

Čtěte také

Nejde jen o sádlo! Podcast o tom, jak se žije ženám, které nanaplňují představy štíhlé krásy

Překvapily vás reakce na vaši novou sérii?

Nejčastější kritika, s níž jsem se setkával, směřovala k výběru respondentů. Někteří očekávali, že vznikne mužské Sádlo, tedy že půjde spíše o výpovědi mužů z davu než o příběhy známých osobností. Koncept, s nímž jsme od začátku pracovali, byl ale jiný. Chtěli jsme ukázat, že problémy s přijetím sebe sama můžou mít i lidé, které společnost vnímá jako krásné. Někteří muži pak říkali, že se s nimi nedokážou identifikovat, protože nereprezentují běžnou populaci. Čemuž rozumím. Nicméně druhý a čtvrtý díl byl doplněn o pohledy mužů, kteří veřejně činní nejsou a vycházejí z různých prostředí – je mezi nimi například prodavač v supermarketu nebo majitel fitka.

Plánujete toto téma dále rozvíjet?

Na webu HateFree Culture budou vycházet rozhovory, které se do podcastové série nevešly. A příští rok vyjde také díl věnující se tělu v gay komunitě v rámci podcastu Exteriéry. Současně se mi po odvysílání ozvali další muži a příběhy některých z nich by měla společnost znát. I proto, že to jsou lidé například z politiky nebo ze sportu.