Noví bídníci mají jinou barvu pleti

Vyprávění o této téměř výhradně přistěhovalecké čtvrti, pod jejímž povrchem pulzuje odlišná mentalita i hodnotový systém, je zahuštěno do dvou dnů, jak je prožívá trojice policistů i s nováčkem mezi nimi na své první výpravě. Ly ukazuje, jak málo stačí, aby vybuchl násilný konflikt.
Nováček Ruiz (Damien Bonnard) se postupně vymezuje proti svévolně násilnickému chování svých kolegů (Alexis Manenti a Djibril Zonga). Zatímco oni – a zvlášť Manentiho snad až násilnický Chris – tvrdí, že jinak by v těchto násilnických končinách respekt nezískali, Ruiz namítne, že rozsévají jedině strach. A dlužno doplnit, že herecké ztvárnění jednotlivých povahopisů je působivé, přesvědčuje, aniž by zjednodušovalo – jednotliví policisté se vymykají jednoznačnému posouzení, vlastně až divák si má na ně utvořit vlastní názor, zhodnotit jejich klady a zápory.
Režisér nezjednodušuje složitost dění: dozvíme se, že ze čtvrti byly vymýceny drogy, ale stalo se tak zejména zásluhou Muslimského bratrstva, nábožensky fundamentalistické organizace sotva chvalně známé.
Zprvu vše vyhlíží na banální záležitost – z kočovného cirkusu se ztratilo lvíče a policisté mají plné ruce práce, aby je nalezli a zabránili tak hrozícímu střetu mezi rozezlenými cikánskými majiteli cirkusu a místní černošskou populací. Při policejním zásahu přitom dojde k osudné nehodě, zaznamenané i z dronu: poraněn je chlapec, který zvíře ukradl. A násilí vyhřezne: dav místní mládeže vezme pochybnou spravedlnost do svých rukou a brutálně na policisty zaútočí, vyzbrojen kameny i zápalnými lahvemi s hořlavinou...
Ladj Ly navozuje reportážní přístup, vyhýbá se tomu, aby někomu očividně stranil, a celý příběh, záměrně ponechaný bez finálního rozuzlení, uzavírá výmluvným citátem z Hugových Bídníků: „Přátelé, pamatujte si, že není ani plevele, ani špatných lidí. Jsou jenom špatní pěstitelé."