Není medovina jako medovina
Medovina je jedním z nejstarších alkoholických nápojů. Zvlášť oblíbená je nyní v době adventu, kdy leckoho zahřeje na předvánočních trzích, podobně jako svařené víno či punč. Věděli jste však, že nejlepší je pít medovinu vychlazenou jako víno? Nebo že čerstvý med je nejlepší zamrazit?
Medovinu nejčastěji popíjíme na vánočních trzích teplou ve velikosti panáka. Včelař Vítězslav Krejča, který s manželkou Markétou vyrábí hrádeckou medovinu a další produkty z medu, však upozorňuje, že medovina by neměla být teplejší než 50 stupňů a neměla by být ani příliš přeslazená. Sám ji doporučuje pít vychlazenou, jako víno - ostatně s vínem má medovina společný nejen název. „My medovinu většinou pijeme doma studenou, ideálně kolem 12 stupňů. Za večer se dá vypít celá lahev, často ji od vína chuťově ani nerozeznáte.“
Suché i polosuché
Medoviny jsou podobně jako víno suché i polosuché. „Sladkost medoviny se ovlivňuje při výrobě a časem se její konzistence může měnit. Ideální je, když medovina zraje dlouho a nechá se pořádně odležet. Nejlepší je stáčet ji do lahví třeba až po dvou letech,“ doplňuje včelař a objasňuje, jak medovinu vyrábí: „Smícháte vodu s medem a přidáte tam živiny a kvasinky. Ty se pomnoží, začnou pojídat cukr a produkovat alkohol. Po šesti až osmi týdnech bouřlivé kvašení ustane, na spodku sudu se usadí kal z mrtvých kvasinek, ten odstraníte a necháte v chladu dokvasit. Nabízí se řada variací, podle toho, zda použijete chladnomilné či teplomilné kvasinky. Nakonec směs okořeníte, anebo naopak ponecháte medovinu čistou,“ uzavírá tajemství výroby medového vína Krejča. Ještě jedna věc však spojuje medovinu s vínem: čas, který je k oběma milosrdný. Čím déle prý totiž necháte medovinu uležet, tím bude lepší.
Téma medoviny je letos v zimě obzvlášť aktuální: od 1. prosince totiž platí nová vyhláška ministR... terstva zemědělství, která odlišuje pravou medovinu od takzvané medoviny dezertní. V čem se liší, to prozradil Vítězslav Krejča: „Doteď se medovina mohla dobarvovat barvivy a dolihovávat, což dělali někteří výrobci proto, že medovina se jako každý živý nápoj může časem rozkvasit, když je v teple. Líh totiž zabije zbývající kvasinky a nápoj je pak stabilní. Ovšem už to není přírodně kvašený nápoj.“
Nová vyhláška také ruší starší podmínku, že medovina musí být mít zlatohnědou barvu. „Předtím vyhláška stanovovala, že medovina musí být zlatohnědá. Pokud ale včelař vyráběl medovinu třeba z akátového medu, který je průhledný, tu zlatohnědou barvu získal jen přidáním barviv,“ dodává Krejča, který si myslí, že pravou medovinu člověk po chuti od té dezertní rozezná.
S chmelem nebo moštem
Krejčovi však vyrábějí i specifické medoviny, například cyser. Jde o jablečnou medovinu, při jejíž výrobě se do medu přidává jablečný mošt. „Těmto ovocným medovinám se říká melomely. U nás nejsou ještě moc běžné, ale v zahraničí jsou oblíbené. Cyser se může pít teplý i studený a dá se dělat z různých druhů ovoce, dobrý je třeba z rybízu,“ doplňuje Krejča, který vyrábí ještě jednu netradiční medovinu, totiž s chmelem. „Je nahořklá. Používáme do ní novozélandský chmel, svrchně kvašený, který je cítit po citrusech,“ dodává nadšený včelař a experimentátor, kterého k Novému Zélandu poutá nejen láska k tamnímu chmelu.
Na Nový Zéland vyrazil totiž se svou manželkou Markétou hned po studiích a půl roku pracoval v tamním včelařství, kde ho nadchly specifické novozélandské druhy medů, zejména med manukový, který je prý jedním z nejdražších na světě a nese název podle keře manuky.
Teprve po návratu do Česka se manželé rozhodli začít chovat vlastní včely. Nyní mají Krejčovi náročný koníček: starají se na Vysočině o devadesát včelstev. „Díky včelám jsem víc v přírodě a víc ji vnímám. Včely mě dostaly z víru velkoměsta,“ dodává včelař, který považuje včelařství za „poezii zemědělství“ a fascinuje ho tajuplnost života včel.
Který med je nejlepší?
Krejčovi nevšedně ochucují nejen medovinu, ale i vlastní medy. Vyrábějí například med s příchutí chilli, se skořicí a zázvorem anebo s kardamomem, který je podle Markéty Krejčové skvělý na pečení i do kávy. Nově prý dělají i med s kurkumou, skořicí a pepřem. „Kromě klasických květových či lesních medů máme i druhové medy, jako je akátový, slunečnicový, řepkový nebo pohankový - ten tedy sice nevoní zrovna pěkně, ale zato je vzácný a skvěle chutná,“ doplňuje Markéta Krejčová a dodává, že je také velmi zdravý. Ostatně jako všechny včelí produkty.
A jaký med je podle Krejčových nejlepší? „Nejlepší je med přímo z úlu,“ shodují se oba. Komu se nepoštěstí ho okusit, tomu doporučují alespoň med po nákupu zamrazit. Zpomalí se tím prý jeho stárnutí a uchová si své vlastnosti lépe, než když ho ponecháme v domácí teplotě. Včely vždy vyrobí dobrý med, uzavírají mladí včelaři, jen cesta od úlu na náš stůl někdy jeho kvalitu může zhoršit.
