Jan Flaška: Ztraceno v překladu
Mé první setkání s překladovou literaturou proběhlo v době, kdy jsem jako malý dostal od rodičů bateriovou ruční vrtačku z východního Německa. „Blahopřeje Vám, že jste zakoupili toto jakostní nářádí pro kutílce,“ pochleboval mi oficiální český návod.
Tehdy poprvé jsem pochopil, že přeložit text z jednoho jazyka do druhého není jen tak. Že některé texty překládají profesionálové s dokonalou znalostí obou jazyků a jiné přékladají kutílci.
Po roce 1989 se s překlady z jiných jazyků roztrhl pytel. Půjčovny videokazet se plnily pirátskými kopiemi filmů s rychlodabingem, spíchnutým za odpoledne v kuchyni. Regály knihkupectví zavalil kdejaký škvár, do češtiny převedený spíš odhadem než s pietní úctou k originálu.
Jako národ jsme se po čtyřiceti letech izolace opět otevřeli světu a svět se otevřel nám. Nabídka českých podniků byla najednou k dispozici i v lámané němčině a lámané angličtině a naopak, v rakouských a německých obchodech se začaly objevovat cedule s českým textem „Češi nekrást tady“.
Překotný nástup automatických softwarových překladačů přinesl do emailových schránek každého z nás tisíce kostrbatých nabídek na prodloužení lecčeho a návrhy na převody milionů dolarů.
Mně kdysi psával pan, který se mi představil jako „Mr. Kevin Hnědé“. Tvrdil, že zastupuje pána, co „přišel o život v rovině spadnutí Alaska Airlines, včetně jeho manželky a jediná dcera“. Tvrdil, že „výtěžek z účtu 12,5 milionu dolarů může být vyplacena na mě“.
S nástupem umělé inteligence a pokročilých automatických překladačů se tyhle překlady pomalu stávají nostalgickou minulostí. Je mi to líto. Rád jsem si čítával emaily od pana Hnědé. Rodinné tragédie nikdy nebyly tak legrační jako v jeho podání.
Dnes už dostávám maily jen od vnadných žen, které o sobě tvrdí, že jsou „horké, vlhké a špinavé“. Neodepisuju jim. Podle popisu mi až příliš připomínají naši koupelnu.
Související
-
Jan Flaška: Mezi spodkami a límečky
Jedním z nejhorších provinění, jehož se mohou partneři dopustit během konverzace ve společnosti přátel, je praní svého špinavého prádla na veřejnosti.
-
Jan Flaška: Čínské umění číst
Moje žena si kdysi půjčila knihu o feng-šuej, což je prastaré čínské umění o tom, jak správně rozmístit po bytě pytle na odpadky, sektorový nábytek a žehlicí prkno.
-
Jan Flaška: Inovační pud
Moje žena výborně vaří. Já umím uvařit jenom palačinky a pizzu z krabice. Nebýt jí, dávno bych zemřel na kurděje nebo otravu igelitem. Její vaření má ale jednu zvláštnost.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
