Jak jsem potkala hejtry
Představte si, že by asi čtyřicetiletý muž vystoupil na zaplněném náměstí a o deset let mladší ženě by před desítkami tisíc lidí řekl, že je p*ča, měla by se zahalovat nebo zhubnout. Něco takového se mi stalo. Natočila jsem o tom dokument Nenávist není názor. V premiéře si ho poslechněte na stanici Plus ve středu 9. října v rámci projektu Rozděleni svobodou.
Většina lidí by mužovo hrubé vyjadřování odsoudila. Ve virtuálním prostoru se takové nenávistné komentáře, takzvané hejty, objevují běžně a poměrně dost lidí si myslí, že je to normální. Jenže Facebook se stal novým veřejným prostorem. Přirovnávám ho k zaplněnému náměstí, kde je ovšem možné vystoupit zcela anonymně a většinou bez postihu.
Facebook v realitě
Kdo jsou ti lidé, kteří píší nenávistné komentáře? Rozhodla jsem se na tuhle otázku odpovědět a začala jsem kontaktovat „hejtry“ na Facebooku. Jedním z prvních byl člověk, který si říká Ozzy. Potkala jsem ho na profilu ČT24 - je jedním z více než 360 tisíc fanoušků této stránky. V debatě o oslavě Mezinárodního dne Romů mě častoval - přede všemi - dvěma ostrými nadávkami. Můj strach převážila zvědavost a rozhodla jsem se ho kontaktovat. Souhlasil. Než jsme se seznámili, vyčetla jsem z jeho facebookového profilu jen málo informací: absolvoval školu života, má rád vtipy o sexu, nechce islám v České republice, hraje v kapele.
Na schůzku dorazil padesátiletý rocker na koloběžce, povoláním řidič, z malého města v severních Čechách. Na naše virtuální setkání si vzpomínal těžko. Možná podobných nadávek napsal na Facebook víc. Naši virtuální debatu o Romech jsme si zkusili „naživo“ - během rozhovoru nepadlo ani jedno sprosté slovo, ani jeden „hejt“. Povídali jsme si o financování neziskových organizací, o evropských dotacích, o politice. Na mnohém jsme se neshodli, přesto: „Jestli se tě to osobně dotklo, tak se ti veřejně omlouvám. Jsem rád, že jsem tě poznal," řekl, než jsme se rozloučili.
Zranit protivníka
Setkání s Ozzym jsem natočila, stejně jako další dva rozhovory s „hejtry". Požádala jsem o schůzku skoro padesát lidí, kteří mě na Facebooku urazili a slovně napadli. Naprostá většina z nich na moji zprávu nereagovala. Jeden muž chtěl za rozhovor zaplatit, ale nakonec se také odmlčel. Tři lidé upřímně napsali, že jim vyhovuje virtuální prostředí. Někteří mi začali posílat nadávky soukromými zprávami a musela jsem si je zablokovat.
Ukázalo se, že někteří lidé píšou urážlivé komentáře naschvál, aby zranili svého názorového protivníka a utnuli tak debatu. Jiní svou reakci nepromyslí a pod rouškou anonymity napíšou něco, co by v běžném životě nevypustili z úst. Na moji hlavu se už sesypaly nadávky všeho druhu - že mám „IQ napařovačky", jsem „nepohledná sluníčkářka a euroovčanka" nebo „smradlavá bolševická marxistická nána“. Důvodem byl rozdílný pohled na přijímání uprchlíků, klimatickou změnu, sňatky homosexuálů nebo volby do Evropského parlamentu. To jsou také nejčastější témata, u kterých se vyskytuje takzvaná hatespeech, tedy nenávistné komentáře. Porušují sice pravidla Facebooku, ale ten je málokdy sám identifikuje a odstraní.
Jsme tu
Mnoho lidí do facebookových debat vstupovat nechce, právě kvůli nenávisti, která se tu šíří. I proto vznikla facebooková skupiny #jsmetu. Sdružuje asi tři tisíce lidí, kteří mají tutéž potřebu jako já - chtějí debatovat slušně a na základě faktů. Vzájemně se informujeme o „toxických“ debatách na stránkách významných zpravodajských serverů a následně píšeme vlastní komentáře a podporujeme se „lajky“.
Iniciativa #jsmetu patří k mezinárodní síti #iamhere, kterou tvoří celkem čtrnáct zemí. Celé hnutí má původ ve Švédsku, kde jej pod názvem #jagarhar (jsem tady) založila novinářka Mina Dennert v reakci na narůstající nenávist v online prostoru. Švédská skupina má dnes téměř sedmdesát pět tisíc členů. Sesterská iniciativa ze Slovenska #somtu čítá lehce přes šest tisíc členů, kteří se k ní připojili za dva a půl roku jejího fungování. Nenávistné komentáře na sociálních sítích mají dopady na reálný život. Čtou je děti. Lidé si podle nich utvářejí názory. Formují veřejné mínění. Rozdělují společnost. I proto do facebookových diskusí dobrovolně vstupuji. Přijde mi důležité napsat svůj vlastní názor podložený fakty a ukázat lidem, kteří „jdou kolem“ debaty, že ne všechny názory jsou extrémní. Ze vyjádřit se slušně není slabost.
