Hlavní je příběh, ne ,,škatulka"
Bývalá manželka, bývalá milenka a jeden muž mezi nimi. Tak by se dala ve zkratce vylíčit výchozí situace knižní prvotiny Uljany Donátové Taková ženská jako já. Autorku zná veřejnost zatím hlavně jako tiskovou mluvčí a PR manažerku karlovarského filmového festivalu a mediální zástupkyni nově vznikajících českých filmů. I její příběh o dvou ženách, které mají dost důvodů se nenávidět, ale nakonec musí spojit síly, má zjevný filmový potenciál.
Uljana Donátová by se prý adaptaci nebránila, vždyť „kdo by nechtěl, aby podle jeho knížky vznikl film?“
Kdy jste v sobě objevila nutkání psát prózu?
Ten nápad ve mně uzrál zhruba před rokem. Celý život píšu, ale většinou jsou to hlavně faktické texty - tiskové zprávy, presskity k filmům a podobně. Tak jsem zatoužila napsat příběh, který bych si sama vymyslela a vytvořila. Párkrát jsem něco začala a hodila to do koše, než přišel ten správný impulz.
Jak dlouho váš literární debut vznikal?
Začala jsem psát loni koncem prázdnin a text jsem dokončila v březnu, takže to trvalo asi tři čtvrtě roku.
Váš příběh rozvíjí téma milostného trojúhelníku, přičemž jeden z „vrcholů“ již není mezi živými. Takže mysteriózní romance? Kam byste knihu žánrově zařadila?
Ono se to těžko zařazuje. Pro mě je to román o vztazích, o lásce, o přátelství, které může vzniknout i v trochu absurdní situaci. Ale doufám, že ta škatulka není důležitá. Pro mě je hlavní příběh.
Jste vystudovanou novinářkou a řadu let pracujete jako tisková mluvčí a manažerka MFF Karlovy Vary. Promítly se nějak vaše profese do knížky?
Snad jen tím, že jsem celé ty roky pracovala s texty a lidmi. Není to román o mně, ani o mojí práci, ani o festivalu. Je to čistá fikce.
O karlovarský festival se staráte již bezmála dvacet let. Jak se za ta léta z hlediska vaší role v jeho soukolí proměnil?
Jako každá takto velká akce prošel festival z pohledu vztahu k médiím obrovskou proměnou. Museli jsme reagovat na to, jak se měnila struktura médií i způsoby informování. Několikanásobně narostl počet novinářů, kteří na festival přijíždějí, dnes se daleko více uplatňuje audiovizuální zpravodajství, média pracují se sociálními sítěmi. Tomu všemu jsme se museli přizpůsobit a vytvořit novinářům prostor pro jejich práci. Dnes máme po dobu festivalu průběžně akreditovaných více než pět stovek novinářů, a to už je docela slušný objem.
Staráte se i o nové filmy předních českých režisérů, jste u jejich zrodu prakticky od první klapky. Dokážete na základě svých zkušeností už zkraje odhadnout jejich divácký či umělecký potenciál? Zmýlila jste se případně ve svém odhadu u některého z filmů?
I přes ty desítky filmů, které jsem zastupovala, i dnes těžko odhaduji, jak to nakonec dopadne. Mezi filmem a divákem se musí vytvořit taková zvláštní chemie, kterou nemůžete na sto procent předvídat. Můžete tomu napomoci, snažit se vzbudit v lidech očekávání, touhu na film jít, ale nakonec vždycky rozhodne divák. Před dvěma lety jsem se zmýlila v tom pozitivním slova smyslu. Když jsme připravovali film Anděl Páně 2, doufali jsme, že pokud to dobře půjde, mohlo by na film přijít půl milionu diváků. A nakonec to byl víc než milion. V době, kdy návštěva českých filmů už nebyla tak masivní, to byl malý zázrak. A taky výsledek poctivé práce.
Zastupujete i skupinu MIG 21 a Jiřího Macháčka, který se před nedávnem připojil k bojkotu médií vlastněných Andrejem Babišem a akcí sponzorovaných Agrofertem či zmíněnými médii. Jak se připravujete na to, že budete známým od novin říkat: „Nezlob se, Jirka Macháček už pro vás rozhovor neudělá...“?
Jirkovo rozhodnutí respektuji a musím s tím pracovat. Tak to prostě je.
Jak byste jako „profík z branže“ odhadla filmový potenciál své knížky? A bránila byste se případné adaptaci?
Kdo by nechtěl, aby podle jeho knížky vznikl film? Ale ta cesta je hodně hrbolatá a náročná. Pokud by se našel odvážný producent a režisér, rozhodně se bránit nebudu, ale zatím je to z říše fantazie.
Mediálně zastupujete filmy našich tvůrců bez rozdílu, doslova od Trošky po Svěráka. Filmy kterého našeho režiséra jsou ale pro vás osobně srdeční záležitostí?
Jako pro diváka? Možná budu trochu neoriginální, ale filmy Miloše Formana. Amadeus je pro mě jeden z nejlepších filmů všech dob a scénu, kdy ve filmu Přelet nad kukaččím hnízdem Náčelník prohodí mramorový kvádr oknem a odchází na svobodu, mohu vidět tisíckrát a stejně mi pokaždé běhá mráz po zádech.
Vychází vám první knížka. Myslíte už na další? Budete psát dál?
Chci psát dál a mám už dva nápady. Uvidíme, co z nich vzejde, ale už mám prsty na klávesnici.
