Havlova země aneb Je dovoleno doufat

Kde se zrodila myšlenka zpracovat téma českého disentu? Proč jste si zvolili právě život Olgy a Václava?

Arnaud: Začali jsme číst Havlovy projevy a už jsme se od něj nedokázali odtrhnout. Přečetli jsme vše, co bylo přeloženo do francouzštiny. Řekl bych, že jakmile jednou někdo ochutná Havla, nemůže ho už opustit, je stále aktuální. Cécile: Jako divadelníky nás zajímala díla, kde popisuje své zkušenosti z přechodu od umělce k politickému vězni a posléze prezidentovi.

Hervé: Potýkali jsme se však s nedostatkem informací o Olze. Uvědomili jsme si, že je klíčovou postavou. Havel by bez Olgy nemohl existovat. Neměli jsme dopisy, které posílala Olga Václavovi, její postava byla převážně rekonstruována z Dopisů Olze.

Cécile: Dívali jsme se na dokumentární film, kde v jednom momentě přiznává, že ona sama je svým způsobem v disentu. Dozvěděli jsme se poté, že taky ona byla ve vězení, i ona měla strach.

Hervé: Ale s mávnutím ruky k tomu říká: „To nebylo nic ve srovnání s manželem, Janem Patočkou a ostatními disidenty."

Cyrile, vaše hudba je velmi originální. Je to skvělý výkon, hodinový živý koncert. Československá hymna zní na scéně v rockových rytmech. Co vás inspirovalo?

Cyrile: Rocková hudba, protože Václav byl rockový prezident. Poslouchal jsem hodně Plastic People of the Universe a byl to Hervé, který mi řekl, abych zaujal k hudbě stejný postoj jako Neil Young ve filmu Mrtvý muž.

Hervé: Cyrile mě okamžitě pochopil a netrvalo mu ani pět minut, aby složil hudbu k první scéně.

Prý připravujete z vaší hry i komiks?

Cécile: Komiks je záležitostí všech generací a skrze komiksovou kulturu se může o Václavovi a Olze dozvědět širší veřejnost. Hervé pracoval při režírování neskutečně s obrazem a všechny ty působivé scény se do komiksové podoby převedou snadno. Obtížnější je vydialog, který by byl přijatelný pro co nejširší spektrum diváků. A tak jsme se spolehli na dialogy Olgy a Václava. Myslím, že náš komiks bude skvělý.

Hervé: Havel řekl, ze chce přenést Chartu 77 do kuchyní a obýváků. Našli jsme na internetu obrázek Ivana Steigera z roku 1977. Nakreslil motýla s nápisem Charta 77 as vězeňskou koulí na křídle. Mělo to znamenat, že chartisty musel režim spoutat řetězy, aby se o jejich myšlenkách nikdo nedozvěděl. Při práci na komiksu jsme se tím obrázkem inspirovali.

Jak Francouzi vnímají osobnost Václava Havla?

Arnaud: Na rozdíl od pamětníků kolem čtyřiceti padesáti let, kteří jsou ohromeni a děkují nám, že jsme ho uvedli na scénu, mladá generace Havla nezná. To nás motivuje, chceme, aby bylo Havlova slova slyšet, aby se o něm vědělo co nejvíce.

Hervé: Dnešní Francouzi politikům nevěří, ale když představujeme Havlovy texty a projevy, ztotožňují se s ním. To nás vede k naději. Je dovoleno doufat.

Co pro vás znamená věta, kterou vyslovuje postava Václava na závěr v českém jazyce?

Arnaud: Pravda a láska zvítězí! Ale to nejsou jen slova. Domnívám se, že Češi a Slováci si již neuvědomují význam Havla pro jejich národ a jeho vývoj. On uskutečnil revoluci bez násilí, což se nikde jinde na světě nepodařilo. Dokonce i rozdělení Československa, které Havel nechtěl, proběhlo bez násilí.

Hervé: Pro Francouze je důležité, že jeden státeček v Evropě vynalezl revoluci bez jediné kapky krve. My jsme našim králům řezali hlavy, byli jsme velmi násilní. Nosíme to v sobě a budeme to v sobě nosit stále.

Arnaud: Mám pocit, že je v Česku Havel trochu zapomenut. Ale Číňané sepsali Chartu 08 a jeden náš palestinský přítel po zhlédnutí našeho představení řekl: „To je přesně to, co potřebujeme. Chartu mezi Izraelem a Palestinci." O Havlovy ideje budou mít lidé stále zájem. To světýlko naděje, které jste s Havlem nesli, tedy budeme s velkou pokorou šířit dál. A doufáme, že se rozhoří po celém světě.