Hana Slívová

Jak Pavel Büchler vnímá vztah mezi umělcem, dílem a divákem a jak se během dvaceti let proměnilo umělecké vzdělávání? Ve Vizitce se ptala Hana Slívová.

Někdejší ředitel Národní galerie Jiří Fajt se dnes stará o projekty Státních uměleckých sbírek v Drážďanech. Proč tamní kurátorský tým odmítl výstavu Olafura Eliassona?

Mluví o sobě jako o terapeutce veřejného prostoru, jehož neduhům se věnuje devět let. Svou diplomku tehdy rozpracovala do Manuálu dobré praxe reklamy.

Ačkoliv v současné době vystavuje pro sebe atypické skleněné vázy, poslední rok a půl se multimediální umělec Jiří David věnuje hlavně obrazům.

Jako malá vytahovala z košů špejle od nanuků a vyráběla z nich parkety pro panenky. Později přidala malování na překližku, plastiky ze smaltu a mozaiky z kousků suti.

Mezi klienty grafické designérky Kláry Kvízové patří strahovští premonstráti a spolupráce s nimi je pro ni inspirativní i díky jejich pojetí času: 900 let nic neznamená.

Koncertní sály se špičkovou akustikou i výhledem, designové prostory pro pracovní schůzky i dostatek zeleně a důsledné propojení s řekou.

„Prší, jsem na letišti a nemůžu se s nikým domluvit.“ Tak vzpomíná na svůj první newyorský den v polovině 80. let fotografka Eva Heyd. Za oceánem zůstala dvě dekády.

„Vyrůstal jsem v kříženci knihovny a muzea,“ říká kunsthistorik Nikolaj Savický o svém zázemí. Na gymnáziu se věnoval francouzštině, později se začal zajímat o historii.

Na ničem prý příliš nelpí a ráda přijímá nové výzvy. Jedna z nich – režie inscenace Juices v Mannheimu – jí dokonce přinesla další německé nabídky ke spolupráci.