Hana Slívová

„Divadelní kritik by si měl divadlo zkusit na vlastní kůži. I u nás na fakultě si každý ročník zakládá soubor,“ říká teatroložka z Univerzity Palackého Tatjana Lazorčáková.

Nebát se zeptat. To je rada mladého cimbalisty Matěje Čípa, který si sám pomocí telefonu a e-mailu zařídil studia hudby v americkém státě Dakota.

„Pociťuji, že zájem o rusky psanou literaturu v Česku teď není, a to ani o tu otevřeně protirežimní. Já to ale budu dál zkoušet, je to má profese,“ říká Alena Machoninová.

„Takové město, jaké jsme potřebovali, neexistuje. Svit byl pro nás pod stoletým nánosem nepoužitelný, a tak jsme si ho postavili. Což mám nejraději,“ říká Henrich Boráros.

Krtek – na jedné straně odvěký nepřítel zahrádkářů, na straně druhá pravá ruka malíře, básníka, autora básní a hudebníka Mariana Pally.

Díky prarodičům odmala chápal, že „být spisovatelem“ je normální povolání. První malé zakázky měl v dospívání: spolužákům psal milostné básničky pro objekty jejich touhy.

Slavná desetiletá éra v Divadle Komedie zrovna končila, když Gabriela Míčová dostala náruč cen za roli prostitutky Romi v inscenaci a filmu Odpad město smrt.

„Netušila jsem, že komiks může být takové téma,“ komentuje Kateřina Čupová zkušenost z festivalu ve francouzském Angouleme, kam se dostala díky komiksové adaptaci R.U.R.

„Z konzumního spotřebitele se stávám pozorovatelem. A nejlepší je, když u pozorování můžu zůstat,“ říká absolvent klasického malířského ateliéru Zdeňka Berana.

Chtěl se stát výtvarníkem, přes studia nových médií se dostal k principu filmu, který ho polapil. Práce pro reklamu ho naučila tvořit příběhy a vystihnout podstatu věci.