Dělat hudbu, ne kariéru

Vítězka akademie Václava Hudečka v Luhačovicích, houslistka Marie Hasoňová, mluví o svých plánech.

S jakými pocity jste přijala své vítězství?

Především s velkou vděčností. Protože strávit v Luhačovicích dva týdny s tak inspirativními lidmi, jako jsou Václav a Eva Hudečkovi, Jiří Fišer a Lukáš Klánský, je štěstí. Jsou neuvěřitelní, kdykoli se na ně můžete obrátit a pomohou vám. Svému vítězství pořád nemůžu uvěřit. Mám obrovskou radost.

A co společnost kolegů?

Jak říkal Václav Hudeček, byl to jeden z nejlepších ročníků. Všichni jsme byli zajedno, nikdo nikomu nic nezáviděl, vzájemně jsme se podporovali, hráli spolu, byl to krásný zážitek.

Proč jezdíte na Akademii Václava Hudečka?

Jsem tu už potřetí. Termín uprostřed prázdnin je dobrý v tom, že člověka nakopne, aby něco dělal. Je také přínosné zažít učit Václava Hudečka a Jiřího Fišera, navíc můžeme sledovat, jak učí i druhé, na jaký problém je upozorňují.

Čeká vás šestý ročník konzervatoře. Máte rozmyšleno, co dál?

Příští rok budu dál hrát v Akademii České filharmonie a chystám se pochopitelně na další studia. Musím se však ještě porozhlédnout po dobrých pedagozích, aby člověk věděl, do čeho jde. Každý to bude mít po mém profesoru na konzervatoři Jiřím Fišerovi těžké. Málokdo se stará o své studenty jako on.

Poohlížíte se po studiu v zahraničí?

Ano, chtěla bych to zkusit. Každopádně uvidíme, kam mne to zavane. Ráda bych se chtěla po studiích vrátit domů.

Raději byste byla sólistkou, nebo hráčkou v orchestru?

Tohle uvažování není moje priorita. Chci prostě dělat hudbu a je mi jedno kde. Podstatné je, aby měl člověk z toho, co dělá, radost a dělal to s chutí. A pak je jedno, jestli učíte v hudební škole, sedíte v orchestru, nebo stojíte před ním. Hlavní je předávat hudbu.