Coco Chanel – život ve velkém stylu

4. leden 2021

Coco Chanel, vlastním jménem Gabrielle Bonheur Chanelová, patří k nejvýznamnějším osobnostem 20. století. Tato „dámská krejčová“, jak samu sebe celý život nazývala, neovlivnila jen svět módy a pohled na současnou moderní ženu, ale byla zároveň vlivnou mecenáškou a podporovatelkou umění. Autorka slavného chanelovského kostýmku či ikonického parfému Chanel No. 5 zemřela před padesáti lety, přesně 10. ledna 1971 v pařížském hotelu Ritz.

Život Gabrielle Chanelové nezačal právě idylicky. Narodila se 19. srpna roku 1883 jako druhá dcera v rodině podomního obchodníka a své dětství prožila v bídě. Její matka zemřela v pouhých třiatřiceti letech. Otec, který se o svých pět dětí neuměl postarat, je umístil do sirotčince. Gabrielle a její dvě sestry odvezl do klášterní školy v Obazine v departementu Corèzze. Zdejší pobyt, místní architektura i přísná klášterní výchova měla na Gabrielle silný vliv. Až do konce svého života se bude vracet k tomuto období, ve své tvorbě i ve vzpomínkách. Pravděpodobně právě zde se začal formovat její smysl pro styl, obliba jednoduchých linií a dnes už klasické černobílé kombinace. Na druhou stranu zde citlivá dvanáctiletá dívka, krutě vytržená z domácího prostředí, zažívá své první záchvaty náměsíčnosti, které ji budou provázet až do smrti.

Miláček z Rotonde

Coco Chanel v roce 1937

Ve svých dvaceti letech pracuje Gabrielle v jednom dobře zavedeném podniku v městečku Moulins jako švadlena a zanedlouho se začíná šitím živit na vlastní pěst. Ve skutečnosti však touží po kariéře zpěvačky. Po večerech vystupuje ve zdejší koncertní kavárně Rotonde. Stává se miláčkem místního publika, tvořeného zejména mladými důstojníky, neboť Moulins je posádkovým městem. Zde také získá přezdívku Coco, což by se dalo přeložit jako „kuře“, „miláček“ či „pusinka“. Největší úspěch má totiž s písněmi Kdo viděl Coco na Trocadéru, která vypráví o nepříjemnostech mladé ženy, jíž se ztratil na náměstí pejsek, a Ko Ko Ri Ko, což byl velký šlágr z La Scaly.

V tomto prostředí se setkává s Étiennem Balsanem, bohatým chovatelem a milovníkem koní, který vlastní zámek v Royallieu u města Compiègne. Díky němu se jí podaří dostat se do vyšší společnosti. Přesto, že se jí vede dobře, Coco silně pociťuje společenský rozdíl a své podřadné postavení. Touží po nezávislosti a vlastní naplňující práci. Pro své potěšení se prozatím věnuje tvorbě jednoduchých stylových klobouků, s nimiž má úspěch.

Vlastní styl i podnik

Coco Chanel a Dmitrij Pavlovič, vnuk Alexandra II. a bratranec cara Mikuláše II.

Teprve po seznámení s osudovým mužem svého života, britským obchodníkem, intelektuálem a diplomatem Arthurem Capelem, přezdívaným Boy, se Coco rozhodne pro vlastní podnikání. S jeho pomocí se jí v pouhých čtyřiadvaceti letech podaří rozběhnout vlastní podnik v Paříži v ulici Cambon 21. Vytváří zejména luxusní klobouky a později i oděvy. Svojí neuvěřitelnou pílí a nezaměnitelným stylem okouzlí mnohé zákaznice. V roce 1913 otevírá Coco podnik v Deauville a v roce 1916 i ve známém francouzském luxusním letovisku Biarritz.

Vzniká první ucelená kolekce, v níž se objevují například košilové šaty a oděvy z úpletového materiálu, který byl do té doby považován za podřadný a určený jen pro výrobu prádla. Soustředí se také na plážové a sportovní modely. Coco upřednostňuje volný styl oblékání, nechce ženy svazovat korzety a vyhýbá se nabubřelosti a přeplácanosti tehdejších dámských garderob. Jde jí o praktičnost a jednoduchost, o osvobození ženy.

V období první světové války poslechne prozíravou radu Arthura Capela, aby své obchody neuzavírala a pokračovala v navrhování, šití i prodeji. Toto rozhodnutí jí přinese nečekané množství zakázek a velkou proslulost. Uvědomuje si totiž, že ženy v tomto období potřebují zcela jiný, praktický styl módy.

Cesta k Chanelu No. 5

Coco Chanel a baron Pantz na francouzské riviéře

Po tragické smrti Arthura Capela v roce 1918 prožije Coco zdrcující období smutku, v němž se uzavírá do sebe. Je jí pětatřicet let a v jejím životě dochází k zásadnímu obratu. Když se po čase znovu rozhodne žít, její přítelkyně, mecenáška a milovnice kultury Misia Sertová jí přiblíží svět, který ji dosud poněkud míjel, totiž svět umění. V tomto období se seznamuje s řadou vynikajících umělců, jako jsou například Jean Cocteau, Sergej Ďagilev, Igor Stravinskij, Pablo Picasso, Max Jacob, Sacha Guitry a řada dalších. Finančně podporuje několik avantgardních projektů, například uvedení baletu Paráda či znovuuvedení Stravinského Svěcení jara. Jako návrhářka kostýmů se podílí i na některých slavných divadelních představeních.

Spolupráce a blízké přátelství s umělci dodává osobnosti Coco Chanel nový rozměr, není už jen největší dámskou krejčovou své doby, ale stává se i aktivní a oceňovanou osobností kulturního světa. Tím se také odlišuje od všech ostatních módních návrhářů a návrhářek své doby.

Během svého života Coco prožívá několik partnerských vztahů a každý z nich ovlivní nejen její osobní život, ale i samotnou módní tvorbu.

Během svého života Coco prožívá několik partnerských vztahů a každý z nich ovlivní nejen její osobní život, ale i samotnou módní tvorbu. Vztah s ruským knížetem Dmitrijem Pavlovičem Romanovem ji například přivede k využití ruských folklorních motivů a výšivek. Dmitrij ji také seznámí s ruským specialistou na parfémy Ernestem Beauxem, s jehož pomocí Coco vytvoří unikátní parfém Chanel No. 5, v němž byly poprvé v historii využity syntetické látky. Tento parfém, jehož flakon je vytvořen v jednoduchém stylu art deco, zajistí Coco doživotní zdroj příjmů.

Díky vztahu s Hughem Grosvenorem, hrabětem z Westminsteru, se Coco Chanel inspiruje anglickou módou a začíná pracovat s anglickými tvídovými látkami. Další životní partner Paul Iribe zase ovlivní její pohled na bižuterii a podobu nekonformních šperků. Ona sama obvykle vychází na veřejnost se svým dvouřadým perlovým náhrdelníkem. V tomto období je na vrcholu své slávy a popularity. V roce 1939 pro ni pracují čtyři tisíce zaměstnanců, kteří vyřizují dvacet osm tisíc objednávek ročně.

Takhle se umírá...

Coco Chanel v roce 1928

V období druhé světové války Coco Chanel nečekaně uzavírá své obchody a ukončuje svoji činnost. Podle jejích slov „není čas na šaty“. Otevřen zůstává pouze jediný butik, kde se prodává parfém Chanel No. 5. Na podzim roku 1940 potká Coco muže, který bude jejím milencem dalších deset let. Je jím německý diplomat Hans Günther von Dincklage. Žádá ho o pomoc při propuštění svého synovce Andrého Palasse, jehož v červnu 1940 zajali Němci, a propadne jeho kouzlu. Když jí později tento vztah vyčítají, odpoví s odzbrojující upřímností: „Když je vám tolik let a nějaký muž vás poctí dvořením, chcete snad po něm doklady?“

Po skončení války je Coco Chanel nařčena z kolaborace, a dokonce zatčena. Po propuštění opouští Francii a dlouhé období pak tráví ve Švýcarsku. Zdá se, že její kariéra se definitivně uzavřela.

Patnáct let čekala Coco na svůj návrat, který přichází v jejích jednasedmdesáti letech, v roce 1954. Úspěch není okamžitý, ale zato trvalý. Znovu otevírá obchody, její kolekce dominují módním přehlídkám, prodává nové modely a hlavně inspiruje. Velký úspěch má především v Americe, kde znovuobjevují její styl a dokážou ho chytře využít v obchodní oblasti. Coco navazuje na svou předchozí tvorbu. Základním požadavkem je stále jednoduchá sebevědomá elegance, která dává vyniknout ženské osobnosti.

Svět zaplavují tisíce kopií oděvů ve stylu Chanel, ale ji samotnou to nermoutí a je naopak potěšena.

Svět zaplavují tisíce kopií oděvů ve stylu Chanel, ale ji samotnou to nermoutí a je naopak potěšena. Kopírování vlastních nápadů bere jako poctu. Říká: „Kopie, to je láska.“ Je si jistá sama sebou i tím, co vytváří, a pracuje s velkou bravurou.

Coco Chanel celý život toužila po rodině, ale tato touha se nikdy nenaplnila. Žila život, který jí mnozí záviděli, byla bohatá, slavná, stýkala se s nejznamenitějšími osobnostmi své doby, a přesto nakonec zemřela téměř opuštěná. Zbylo jí jen několik věrných přátel. Jakým způsobem Coco žila, takovým také zemřela. Večer 10. ledna roku 1971 se jí v jejím pařížském apartmá v hotelu Ritz udělalo nevolno. V předtuše nastávajícího konce rozbila ampulku sedolu a píchla si injekci. Se slovy „Takhle se umírá...“ opustila Coco tento svět. Bylo jí osmdesát sedm let.

Styl v módě i životě

03317724.jpeg

Český rozhlas připravil od 10. ledna na stanici Dvojka rozhlasovou četbu vybraných kapitol z životopisné knihy Coco Chanel autora Henryho Gidela, který čerpal z dosud neznámých pramenů i přímých rozhovorů se svědky. Četbu z knihy pro rozhlas připravila autorka tohoto textu, v režii Petera Gábora čte Jan Fišar. Henry Gidel se pokusil vytvořit věrnou biografii bez příkras i bez zbytečných a mnohdy nedoložených „senzací“ a šokujících odhalení. Popsal období jejího dětství, mládí a konečně i plné slávy, kdy tato žena vévodila světové módě a ovlivňovala svou prací názory na oblékání milionů žen a vlastně i mužů. Autor knihy se snaží pochopit složitou osobnost Coco Chanel, která se, zřejmě v důsledku mnoha citových otřesů, projevovala velice rozporuplně. Někdy byla neuvěřitelně velkorysá, jindy zase velmi kritická a výbušná, ale i laskavá, dětská či naprosto pragmatická. Tato žena plná rozporů však nikdy nežila napůl a vždy se řídila svým téměř neomylným instinktem a smyslem pro styl – jak v módě, tak v životě.

autor: Gabriela Albrechtová
Spustit audio

Související

Více o tématu