Člověk bez stresu neexistuje. K čemu je dobrý stres a co s ním?

Představte si, že jdete na pracovní pohovor kvůli pozici záchranáře. Personalistka vás uvítá v kanceláři, nasadí na ruku náramek, udělá vám horký čaj a probere s vámi, čemu jste se věnovali doposud a co si od případné nové práce slibujete. A pak se spustí siréna. „Rychle, máte pět minut na to, abyste se oblékl do ochranného obleku, vyzvedl si výbavu a naskočil do auta za kolegy,“ bouchne do stolu personalistka. „Pojedete s nimi na výjezd, abychom si vás odzkoušeli. Máme hlášený převoz pacienta s podezřením na ebolu na lokální kliniku infekčních nemocí.“

Pohotově se tedy po vzoru kolegů navlečete do obleků, které připomínají skafandry. Absolvujete rychlou jízdu ulicemi v plném provozu. Sledujete nakládání pacienta na lůžko se speciální izolací. S oroseným čelem se vracíte k nemocnici, poblíž které absolvujete pohovor. Děje se toho tolik, že na hodinky, které máte na ruce, jste téměř zapomněli.

Skvěle jste to zvládl. Hodnoty ze stres-metru jsou na to, o jak vypjatou situaci se jednalo, na velmi příznivé hladině.

Zpátky na základně vás o ně ale požádá personalistka, která s nimi zasedne před obrazovku počítače. „Skvěle jste to zvládl. Hodnoty ze stres-metru jsou na to, o jak vypjatou situaci se jednalo, na velmi příznivé hladině. Nyní nám hodinky se stres-metrem můžete vrátit,“ usmívá se. „A pacient s ebolou byl figurant, nemusíte mít o jeho další zdraví strach.“

Podobná scéna se klidně může odehrát v brzké budoucnosti. Na nositelném přístroji, který by spolehlivě vyhodnotil stresovou zátěž člověka a její změny v čase, pracuje tým výzkumnice v oboru fyziologie Julie Dobrovolné. Možná nebude mít podobu hodinek, bude se ale jednat o jiný nositelný přístroj. Přesný popis přístroje i jeho funkcí je zatím předmětem tajemství, výzkumnice dala prostřednictvím Masarykovy univerzity se svými dvěma kolegy Filipem Zlámalem a Peterem Lenártem přístroj do patentového řízení, a proto detaily o technologii nemůže podrobněji popisovat. Využití nicméně bude mít kromě testování jedinců a jejich schopnosti reagovat na stresové změny daleko širší. Ale pěkně popořadě…

Člověk bez stresu neexistuje – pokud by existoval, znamenalo by to, že je mrtvý|foto:Profimedia

Stres potřebujeme, abychom přežili

„Stres mě zajímá především ve vazbě na lidská onemocnění,“ vysvětluje Julie Dobrovolná. Vystudovala medicínu a vždy se zajímala o onemocnění, která se stresem souvisejí. Místo léčení se sice naplno začala věnovat výzkumu, její aktuální snaha však možnosti lékařství posouvá o notný kus dál, na léčbě se tak podílí alespoň zprostředkovaně.

 „Stres chápu jako jakoukoliv reakci, kterou tělo vytváří, aby se mohlo adaptovat na měnící se podmínky okolního prostředí. Zároveň se musí jednat o reakci, která překročí určitou intenzitu,“ vysvětluje. Právě intenzita je to, co Julii na stresu zajímá: „Občas mezi lidmi panuje přesvědčení, že kdybychom neměli stres, byli bychom v pohodě a všechno by bylo perfektní. Ale to je hluboký omyl. Stres potřebujeme, abychom se adaptovali a abychom přežili.“ Člověk bez stresu neexistuje – pokud by existoval, znamenalo by to, že je mrtvý.

Každý z nás v každém okamžiku prožívá určitou úroveň stresové reakce.

Každý z nás totiž v každém okamžiku prožívá určitou úroveň stresové reakce, která je daná tím, že naše těla v každičký moment reagují na okolní prostředí. A občas přicházejí výkyvy. „Někteří z nás jsou predisponováni, aby víc reagovali na psychosociální stresory, další jsou pak citliví na jiný typ stresorů,“ zdůrazňuje vědkyně s odůvodněním, že se jedná o individuální záležitost.

Dobrý a špatný stres

Při studiu stresu čerpá fyzioložka z tradice, která existuje už téměř století. Za zakladatele systematického výzkumu stresu je však považován fyziolog, Kanaďan maďarsko-rakouského původu Hans Bruno Selye. Definoval stres jako nespecifickou fyziologickou reakci organismu na jakýkoli nárok na organismus kladený. „Už tehdy mu bylo vyčítáno, že jeho pojetí je příliš vágní,“ přiznává mlhavost znění profesorka.

V sedmdesátých letech minulého století se objevily pojmy eustres a distres, které měly zdůraznit polaritu stresu, tedy že existuje jakýsi dobrý a špatný stres. Jako příklad dobrého stresu se často uvádí předsvatební horečka. Dnes ale podle Julie Dobrovolné těžko identifikujeme situace, kdy lze stresu dát pozitivní a kdy negativní znaménko: „Vždy je stres dobrý pro jednu věc, ale špatný pro jinou. Může pomoci vybudit náš mozek, ale uškodit našemu srdci tím, že zvýší riziko kardiovaskulární nemoci.“ Záleží podle ní tedy vždy na tom, jak posoudíme výsledek.

„Stres mě zajímá především ve vazbě na lidská onemocnění,“ vysvětluje Julie Dobrovolná, která vystudovala medicínu a vždy se zajímala o onemocnění, která se stresem souvisejí |foto:archiv Julie Dobrovolné

Vezměme si jako příklad třeba muže v hořící budově, kterého stresová reakce donutí uniknout plamenům. To je přece dobrá zpráva, že se dal ohrožený člověk na útěk! Jeho soused ale může zkoprnět a na místo jej přijdou zachránit hasiči. Zatímco první muž unikal po schodišti, uklouznul, upadl do bezvědomí a nadýchal se příliš mnoha zplodin z kouře… Která reakce na stres tedy byla lepší? 

V současném projektu se proto Julie Dobrovolná nezabývá tím, zda je stresová reakce příjemná, nebo nepříjemná, ale jakou má intenzitu, jak již bylo naznačeno. A jak se taková intenzita pozná? Nepřímo z ukazatelů, jako jsou krevní tlak nebo variabilita tepové frekvence. Zrovna tyto ukazatele nicméně úzce souvisejí s fyzickou aktivitou nebo onemocněním, ne jen s aktuálním stresem. „Proto jsme se zamysleli nad tím, zda diametrálně nezměnit pohled a nehledat proměnnou stresu, která by se dala měřit přímo. Něco, co by nám stres přesně kvantifikovalo,“ ohlíží se za počátky projektu vystudovaná lékařka. Výsledkem je měření entropie. 

Můžeme stres měřit?

Oč jde? Entropii nejčastěji lidé znají jako veličinu udávající míru neuspořádanosti zkoumaného systému, jak zní její nejobecnější a poněkud záhadná definice. Přírodní procesy, mezi které patří také činnost našich těl, probíhají podle fyzikálního pohledu tak, že při nich entropie roste, i když vždy záleží, jak daný systém definujeme. „Abychom byli naživu, musí námi neustále protékat určité množství energie. Když se tak děje, uvolňuje se do okolí určité množství entropie. A nás zajímá, o kolik se zvýšila za konkrétní období, například během náročného úkolu.“

Když je stresu příliš, může nás to zničit |foto:Shutterstock

Tuto míru entropie měří přístroj, který má zatím dostupný prototyp. Julie Dobrovolná kvůli jeho vývoji založila firmu, jež vznikla pod hlavičkou domovské Masarykovy univerzity. Prototyp nyní testují: „Dosavadní výsledky jsou slibné. Nezajímají nás ani tak ‚absolutní hodnoty‘ stresu, jako spíše jeho dynamika v různých testovacích scénářích.“ Právě taková predikce může být velmi šikovným nástrojem v rukou lékařů, kteří pečují o pacienty v akutním ohrožení života. 

Každý máme svůj limit

Některé studie předpokládají, že existuje hranice entropie, která je hraniční a kterou může organismus snést, než se zhroutí. Tyto hodnoty mohou být limitní i pro jednotlivé orgány – například mozek nebo srdce. Pohár stresu se plní, až přeteče, dalo by se říct. Mohlo by být proto jednou možné, že bychom měli na krku svůj stres-metr, který by sbíral veškerou entropii, kterou zažíváme, a včas nás upozornil, že je čas zvolnit, že se životnost našich těl a orgánů chýlí ke konci?

Stres-metr by nás včas upozornil, že je čas zvolnit a že se životnost našich těl a orgánů chýlí ke konci.

„Vědecky a zejména filozoficky je to pro nás zajímavá otázka,“ rozvášní se při téhle myšlenkové hře fyzioložka, „máme totiž kolem sebe lidi, kteří sice zažili velmi traumatizující situace, ale dožívají se vysokého věku. Předpokládám, že u nich došlo k přenastavení regulačního systému – jejich organismus se určitým způsobem vyladil a naučil se s entropií šetřit. My vědci zatím ale nedokonale rozumíme tomu, jak se psychické zvládání stresu převádí do fyziologických reakcí organismu…“

S limitní entropií nicméně pracuje také technologie firmy Entrant, respektive jeden ze směrů výzkumů, kterému se věnuje: „Ještě máme před sebou sice značný kus práce, ale v určité fázi by náš přístroj měl sloužit také k tomu, aby odhadl, jak dlouho jsou ještě současné podmínky bezpečné, než se něco stane – například než se zhorší kognitivní funkce nebo zkolabuje nějaký orgán.“ Ještě je ale potřeba nasbírat velký počet dat od zkušebních pacientů.

Využití na ARO

Velmi slibným využitím, aktuálním zejména v době zvýšené potřeby péče o pacienty na ventilátorech, je nasazení technologie právě u zmíněných zdravotnických přístrojů. Aby byla technologie schopna efektivně „řídit“ ventilaci, připravuje výzkumný tým jiný typ přístroje než jeho nositelnou formu. „Plánujeme vývoj zařízení, které bude možné propojit s ventilátorem a jež bude integrovat různé úrovně údajů o pacientovi včetně naší stresové linky. Péče o nemocné v kritickém stavu na odděleních ARO a JIP by tak mohla být efektivnější. 

Mohl by přístroj pomoci i vytíženému personálu na hranici vyhoření? Vždyť zdravotníci zejména v roce 2020 prošli velmi náročnými dny a týdny… „V tomto případě si nejsem jistá, vyhoření je otázka dlouhodobé expozice náročným okolním podmínkám, pro tento scénář nebude naše zařízení v nejbližších letech vhodné, je určeno spíše pro krátkodobá sledování v terénu,“ dodává fyzioložka.

Mohl by stres-metr pomoci i vytíženému zdravotnickému personálu na hranici vyhoření? |foto:René Volfík, iROZHLAS.cz

Stres-metr a etika

Využití nositelné varianty přístroje si Julie Dobrovolná představuje zejména u profesí s velkým rizikem chyby, která může ohrozit další lidi – například u pilotů. Budou tedy špatné výsledky ze stres-metru znamenat pro někoho konec kariéry? Vědkyně si to tak rozhodně nepředstavuje. „Nerada bych vylučovala z našeho jednání svobodnou vůli, která může stresovou reakci ovlivnit nad rámec toho, jak reaguje naše tělo. Vytváříme sice prediktivní algoritmus, ovšem ne tak, abychom brali lidem šanci vzít svůj osud do vlastních rukou, ale abychom lépe porozuměli reakcím těla.“

Čtěte také

Příčinou žaludečních vředů je nejčastěji stres

Případným dystopickým možnostem využití technologie je připravena jako ředitelka firmy zabránit. „Ano, založili jsme firmu a primárním směřováním takového subjektu je vytvářet zisk. Naše společnost má ale značnou vazbu na univerzitu a akademické prostředí obecně. Dopřáváme si ten luxus, že se velmi intenzivně zabýváme uvažováním o etice všeho, co děláme. Debaty o morálních otázkách vedeme opakovaně s týmem i mimo něj. Nechceme vytvářet Krakatit, ale věci, které budou lidem k užitku a nebudou jim škodit. Neměla bych problém jako ředitelka firmy zaříznout takovou větev výzkumu, která bude z etického důvodu ošemetná,“ uzavírá Dobrovolná.