Chvála dřevořezu. Gauguin, Munch i Váchal ve Veletržním paláci
Co je vlastně dřevořez a čím jeho technika tolik uchvátila výtvarníky právě kolem roku 1900? Na to souhrnně odpovídá výstava v pražském Veletržním paláci (do 8. srpna).
Způsob, jímž je dřevěná deska, matrice budoucího grafického listu, prořezávaná noži, umožnil tehdejším umělcům vyjádřit vztah ke světu prostřednictvím vztahu k vlastnímu výtvarnému materiálu. V době konjunktury barevného dřevořezu se vedle barvy objevil i nový, samostatný výrazový prvek – stopy po užití grafických nástrojů, jež se staly součástí úsilí po co nejsyrovější podobě díla.
Možnosti dřevořezu objevili Angličané v polovině 19. století, o jeho výrazové rozvinutí se však zasloužil až jeden z „otců expresionismu“, norský malíř Edvard Munch, jenž akcentoval ve výsledném díle i samotný tvar dřeva, stopy po jeho letokruzích či sucích. Ale nejen on, rovněž Paul Gauguin a také Félix Valloton ze skupiny Nabis, každý po svém postavili dřevoryt na roveň moderního obrazu, rovnocenného malbě.
Výstava, pojatá coby poutavý „dějepis dřevorytu“, nabízí tu či onu vizuální lahůdku, kupříkladu grafiky z původních dřevěných Gauguinových štočků, jež nalezl Milan Rastislav Štefánik během svého pobytu na Tahiti a v Praze pak vytiskl známý představitel symbolismu František Kobliha.
Zastoupeny zde jsou rovněž ukázky „pravzoru“ evropského dřevořezu, tedy japonské grafiky meditativních krajin, jejichž bezperspektivní prostor je vystavěn pouhou souhrou barevných ploch a dekoru. Tato orientální lekce dosáhla velkého výrazového rozptylu v tvorbě mistrů vídeňské ornamentální secese (Emil Orlik, Mirka Podhajská).
S expresionismem je pak spojena německá skupina Die Brücke, dávající přednost výrazu (expresi) před kompozicí a zdůrazňující ve své tvorbě „moment sváru“ – a to jak s okolním světem, tak s tvůrčím materiálem. Z našich umělců jsou zde zastoupeni autoři, příslušní k avantgardě – Bohumil Kubišta, Josef Čapek, Emil Filla. Tato cesta dřevořezu byla časem obohacována i o abstraktní prvky (Vasilij Kandinskij, František Kupka).
Ale i ta tradičnější se vyznačovala vzácnou životaschopností; příkladem jsou dvě velká jména českého umění, jimž patří závěr výstavy – František Bílek a Josef Váchal. Zatímco prvý dokázal svůj grafický temperament novátorsky užít i v povrchu svých dřevěných plastik, druhý vtělil svou vášeň pro středověké a lidové tisky do neméně originálního projevu, již na přechodu mezi dřevořezem a dřevorytem…
Související
-
Svět literární imaginace, přírody i duchovního dědictví. Vychází publikace o japonských dřevořezech
Malíř a grafik Emil Orlik, spisovatel Sigismund Bouška nebo japanofil Joe Hloucha patřili k vášnivým sběratelům japonských dřevořezů.
-
Dynamiku dřevořezů Františka Hodonského tvoří abstrahovaná...
Malíř a grafik František Hodonský vystavuje barevné dřevořezy abstrahovaných krajin, inspirovaných lužními lesy, rybníky a přírodou jižní Moravy. Setkat se s nimi m...
