„Chci žít v demokracii,“ říkala Kamila Moučková
Před více než půlstoletím z televizní obrazovky oznámila, že spojenecká vojska překročila československé hranice... Kamila Moučková patřila k lidem, které 21. srpen 1968 zatlačil do ústraní. Legendární moderátorka zemřela 24. listopadu, bylo jí 92 let.
Znali jsme ji snad všichni, od pamětníků po teenagery, a vnímali na obrazovkách, v rádiu i na stránkách časopisů jako symbol. Kamila Moučková se stala trvalou připomínkou srpnových dnů roku 1968. Byla první, kdo v televizi oznamoval vpád okupačních armád, celý 21. srpen podávala informace o stavu země. Dokud ji ze studia nevyvedli sovětští vojáci se samopaly. Na protiokupačním vysílání se podílela v televizi a rozhlase i dál. Nepovažovala to za mimořádný čin, tvrdila, že to patřilo k povolání: „Byla to pro televizního redaktora samozřejmost.“
Mimořádnou roli v jejím životě sehrálo sebeupálení Jana Palacha. Díky lékařce Jaroslavě Moserové se na něj mohla podívat v nemocnici aspoň přes sklo. Podstatný význam pro ni měl smutně proslulý lživý výrok komunistického publicisty a politika Viléma Nového, který Palachův statečný čin bagatelizoval: prý ho k tomu přiměly západní rozvědky, které mu slíbily tekutinu způsobující „studený oheň“, ale nějak se to zvrtlo. Nový byl totiž Kamilin otec, se kterým pak kvůli hanebnému tvrzení téměř celý zbytek jeho života nepromluvila.
Po propuštění z televize jsme ji mohli potkat v hereckém klubu Komorního divadla jako kantýnskou, byla uklízečkou i prodavačkou. Neměla to lehké, starala se o tři děti, přesto aktivně působila v disentu, podepsala Chartu 77. Když se po roce 1989 vrátila do veřejného života, do televize a rozhlasu (v rádiu kdysi začínala, po listopadu se stala spolupracovnicí Rádia Svobodná Evropa), komentovala své tehdejší postoje bez velkých slov a patosu. S věcností sobě vlastní. Při udělení Ceny Arnošta Lustiga upřímně zapochybovala, zda zdůvodnění ceny platí i pro ni: „Nevím, jestli jsem statečná, lidská, odvážná a spravedlivá. Důležité bylo poskytnout pomoc, službu a nezbytné informace spoluobčanům o chování a pohybu okupačních sil…“
V uplynulých třiceti letech jsme Kamilu Moučkovou potkávali (a obdivovali) ve veřejném prostoru, zažívali její aktivní postoje. Byla plná vřelých citů, někdy spravedlivého rozhořčení, používala občas emotivní slova („zlobím se na pana prezidenta, jsem naštvaná…“), zároveň ale byla konkrétní a věcná, vládla „civilním“ vyjadřováním. Uměla přesně formulovat a zdůvodnit, oč jí jde. Nebyla pyšná, že ji oslovují k velkým rozhovorům a píšou o ní knížky. Až do nedávna se vyslovovala k věcem veřejným. „Chci žít v demokracii,“ zdůvodňovala své současné postoje.
Kamila Moučková opustila svět 24. listopadu 2020; svým životem významně přispěla k demokracii v této zemi.
Související
-
Vzpomínka na televizní hlasatelku Československého rozhlasu a televize Kamilu Moučkovou
Její hlas se stal symbolem po okupaci Československa 21. srpna 1968. Následovalo lepení pytlíčků, podpis Charty 77, život v disentu. Dožila se úctyhodných 92 let.
-
Zemřela bývalá hlasatelka Kamila Moučková (†92). V televizi komentovala okupaci v srpnu 1968
Zemřela televizní a rozhlasová hlasatelka a moderátorka Kamila Moučková. Bylo jí 92 let. V srpnu 1968 informovala z televizní obrazovky o okupaci vojsky Varšavské smlouvy.
-
Byla jsem zaslepená vzteky, vzpomíná Kamila Moučková na srpen 1968
Kdyby přišel kouzelný dědeček a ona si mohla něco přát, chtěla by Kamila Moučková, aby 21 let po vyhazovu z Československé televize po srpnu 1968 bylo kratších.
