Chacharské kořeny Václava Havla. Pátrání po předcích pana prezidenta
Zakrátko – 18. prosince – si připomeneme deset let bez Václava Havla. V jeho životopise ani v biografii jeho předků z otcovy strany už asi nejsou bílá místa. „Minimum materiálů ale zatím máme o havlových ostravských předcích z matčiny strany. O pradědečkovi Čeňkovi Vavrečkovi nevíme prakticky nic, i když to zřejmě byla velmi zajímavá osobnost,“ přiznává Michael Žantovský, ředitel Knihovny Václava Havla.
V Ostravě se dosud předky Václava Havla nikdo odborně nezabýval, nevznikla o nich monografie ani popularizační knížka. Třetí největší město v republice je spokojeno s informací, že kdesi na Hranečníku ve čtvrti Slezská Ostrava se v roce 1880 narodil Havlův dědeček Hugo Vavrečka. Město by se přitom mohlo dávno chlubit „havlovským“ muzeem či alespoň pamětní deskou. A nabízí se i naučná stezka, nikdo ji ovšem zatím nevytyčil. „V Ostravě jsme si vědomi, že se k Havlovým předkům chováme spíš macešsky,“ přiznává historik Antonín Barcuch z Archivu města Ostravy.
„Nejspíš to bude souviset s generační obměnou. Hornická Ostrava neměla k Václavu Havlovi kdovíjak vřelý vztah, to se ale pomalu mění a časem se i místní politikové ještě budou chlubit, že Havlovy rodové kořeny silně zasahují i do Ostravy,“ odhaduje Vojtěch Štěpánek, režisér Národního divadla moravskoslezského v Ostravě. Pražák, který se přestěhoval do Ostravy a v posledních pěti letech tam zinscenoval dvě Havlova dramata: Vyrozumění a Odcházení.
Pátrání na Hranečníku
Pátrání po ostravských předcích Václava Havla začínám v trolejbuse číslo 101, který mě z centra města veze na Hranečník. Slovo pátrání v tomto případě nepoužívám nadneseně, stopy Havlových předků není snadné najít.
Hranečník je dnes přestupním uzlem městské hromadné dopravy, dříve to byla samostatná osada. V tašce vezu poměrně vzácnou knihu zapůjčenou z Moravskoslezské vědecké knihovny. Roku 1878 ji vydal slezský buditel Karel Jan Bukovanský pod názvem Polská Ostrava a okolí. Připomínám, že Polská Ostrava byla v roce 1919 přejmenována na Slezskou Ostravu a že přídavné jméno „polská“ souvisí s nejstarší minulostí města, neboť tato část Ostravy byla až do roku 1327 součástí polského státu.
Buditel Karel Jan Bukovanský téměř před 150 lety popsal Hranečník následovně: „Tak sluje kolonie hraběte Wilczka, která jest od Polské Ostravy jihovýchodně u říšské silnice vystavena. Na blízku jest jáma Jan Maria, 177 metrů hluboká.“
V roce 1878, když vyšel tento průvodce, bych na bráně zmiňovaného černouhelného dolu Jan Maria potkal i jistého Čeňka Vavrečku. Pradědečka Václava Havla z matčiny strany.
Havel v Ostravě nemá lehké ani deset let po smrti.
Zkusím ho pomyslně navštívit, z Hranečníku je to k dolu asi sedm minut pěší chůze. Z budovy černouhelné šachty se dodnes zachovala strojovna i správní budova, která slouží jako hotel, a tak se ptám recepční: „Víte, kdo to byl Čeněk Vavrečka?“ Netuší. „A Hugo Vavrečka?“ Také neví. Když pak slavnostně oznámím, že jde o praděda a děda Václava Havla a žili sotva 500 metrů od hotelu, mladá recepční mě zpraží: „Havel mě vůbec nezajímá.“ V praxi mi tak ukázala, že to Havel v Ostravě nemá lehké ani deset let po smrti.
Zahradník i vážný
V bráně Dolu Jan Maria si představuji takzvaného „kohlenmesra“ čili vážného neboli měřiče. Na zdejším dole zastával tuto funkci Havlův pradědeček Čeněk Vavrečka. Vážný horníkům vydával deputáty nebo uhlí rovnou v drobném prodával, prostě řídil drobný odbyt.
„Měřič nebyl považován za horníka, podle tehdejších pravidel patřil k nižšímu úřednictvu šachty, čemuž odpovídal i jeho plat. I když Vavrečkova rodina žila v kolonii u šachty mezi řadovými horníky, a to ve stísněném bytě o rozměrech sedmatřicet metrů čtverečních, mohla si dovolit dát studovat syna Huga na reálku do centra Ostravy,“ slyším hlas historika Antonína Barcucha, s nímž jsem se setkal předchozí den a který mě vybavil i základní informací, kde hledat dům Vavrečkovy rodiny. Barcuch ale po tomto katastru dosud na Hranečníku reálně nepátral, archivářovi stačí dokumentace ze šanonů.
O Havlově pradědovi Čeňku Vavrečkovi se zatím mnoho neví. Narodil se zřejmě roku 1835 v Kyjovicích, což je dnes rekreační zázemí Ostravy s mnoha chatami u konečné tramvaje číslo 5. V mládí pracoval jako zahradník u šlechtického rodu Blücherů, kterému patřil například zámek Raduň u Opavy. Blücherové byli příbuzensky spojeni s rodem Larischů, což byli šlechtičtí průkopníci těžby černého uhlí na Karvinsku. A dobře se znali i s rody Wilczků a Salmů, dalšími těžaři, kteří od poloviny 19. století doslova rabovali černé zlato z hlubin dnešní Slezské Ostravy. „A právě tyhle kontakty mohou být i důvodem, proč se někdy kolem roku 1870 ocitá Čeněk Vavrečka na ostravském Hranečníku,“ přemítá archivář Barcuch. Vavrečka totiž v Polské Ostravě napřed pracuje jako zahradník pro Salmy a až později odchází k Wilczkům jako vážný uhlí.
Pradědeček knihomol
Káva v hotelu v bývalém černouhelném dole Jan Maria mi chutná opravdu černě. Vždyť vchod do podniku hlídají mohutné bloky uhlí, které byly ze šachty vytěženy v roce 1963. Je to náklad posledního vozíku, když se tu na počátku šedesátých let definitivně zastavila nerentabilní těžba. Po více než sto letech dobývání černého zlata.
U espressa rozjímám i nad nekrologem Čeňka Vavrečky, když v roce 1908 zemřel. Otiskl ho Ostravský deník, který zesnulého pasoval do role národního buditele, jenž se pečlivě staral o „zanedbávanou zahradu národa českého ve Slezsku“. Autor uvádí, že Vavrečka roznášel balíky českých knih a časopisů po širokém okolí. Nekrolog také připomněl, že Čeněk Vavrečka na Hranečníku už roku 1871 spoluzakládal Hornicko-čtenářský spolek Salm. Celé této oblasti se totiž říkalo i místním názvem Salmovec, podle sousední šachty v majetku rodu Salmů.
Čeněk Vavrečka se staral o „zanedbávanou zahradu národa českého ve Slezsku“.
Důkaz k založení spolku jsem opět našel ve vzácné knize K. J. Bukovanského: „Roku 1871 založen jest na Salmovci hornický čtenářský spolek pod jménem Salm, ku kterému se hned 52 členů přihlásilo. Založena byla též knihovna spolková.“ Členové spolku se často podíleli i na takzvaných Salmoveckých divadelních představeních. Třeba 18. června 1871 se odehrála premiéra inscenace Rýbrcoul na Krkonoších, kterou napsal Josef Alois Kouble.
Tohle všechno zřejmě netušil ani Václav Havel, rodinná paměť z ostravské strany totiž končila u dědečka Huga Vavrečky, syna Čeňka Vavrečky. Dovoluji si však směle poznamenat, že čtenářské, literární i divadelní vlohy zdědil Havel i po ostravském pradědečkovi Čeňkovi. A souhlasí se mnou i dvaaosmdesátiletá historička Nina Pavelčíková. „Jsem dokonce přesvědčena, že povahou, životním stylem, uvažováním a vůbec vším byl Václav Havel nejvíce podoben svému ostravskému dědečkovi Hugovi, přičemž mnoho asi zdědil i po pradědu Čeňkovi,“ říká.
Historička Pavelčíková pochází ze Zlína a už od šedesátých let ji zajímá poutavý osud jednoho z ředitelů Baťových závodů, ostravského rodáka Huga Vavrečky. „Mimořádná osobnost. Když na počátku 20. století opustil Ostravu, vystudoval techniku v Brně a už v roce 1906 psal fejetony do Lidových novin a vůbec se hodně zabýval literaturou. V meziválečné éře byl postupně konzulem v Hamburku a velvyslancem v Budapešti a ve Vídni a v roce 1938 byl dokonce jmenován ministrem v kabinetu premiéra Milana Hodži, tedy v kritické době mobilizace,“ shrnuje historička. „Až do své smrti v roce 1952 se pak věnoval svým vnukům Václavovi a Ivanovi, a to jako nikdo jiný z rodiny, měl na to nejvíc času,“ dodá.
O ostravském dětství Hugo Vavrečka zřejmě vnukům nevyprávěl.
O ostravském dětství ale Hugo Vavrečka zřejmě vnukům nevyprávěl. Hornickou kolonii Hranečník vlastně vytěsnil i ze svých vzpomínek Život je spíš román, které v roce 1997 připravila k vydání právě Nina Pavelčíková. „Na Ostravu vzpomíná jen mimoděk, líčení začíná až v roce 1904. To mu bylo čtyřiadvacet let, právě odpromoval na technice a asi teprve tuhle událost považoval za počátek dospělosti,“ přemítá historička pro Týdeník Rozhlas.
Kolem rodného domku
Po kávě na Wilczkově šachtě Jan Maria vyrážím do kolonie Hranečník. V takzvané Dolní kolonii, v níž žili Vavrečkové, stojí poslední tři domy, které se právě renovují na moderní bydlení a už ztratily veškeré historické kouzlo. Dům číslo popisné 638, v němž žila rodina Čeňka Vavrečky, byl ovšem zbořen již v roce 1985 a roku 2000 dokonce vymazán z katastru.
Podle historika Antonína Barcucha na jeho místě vznikla novostavba, na nikoho se v tom domě ale nemohu dozvonit. Pokračuji do Horní kolonie, v níž se v původním stavu dochovalo asi dvanáct domů. A protože se pomalu rozpadají, je nejvyšší čas, aby v jednom z nich Knihovna Václava Havla zřídila ostravskou pobočku. „To by bylo krásné,“ rozzáří se Michael Žantovský, když se mu svěřím s tímto nápadem.
V domě číslo 638 se manželům Vavrečkovým narodil syn Hugo 22. února 1880. Bylo to dítě pozdní lásky, Marii bylo 40 a Čeňkovi 45 let, v té době již vychovávali tříletou dceru Boženu. Hugova sestra Božena ovšem zemřela již v mladém věku a traduje se, že právě po ní dostala jméno i dcera Huga Vavrečky. A z Boženy Vavrečkové se pak stala Božena Havlová a 5. října 1936 i matka Václava Havla.
Zbývá něco zjistit o Havlově prababičce Marii Vavrečkové, ale i toho je žalostně málo. Narodila se 26. března 1840 v dnešním polském městečku Strumień jako Marie Janíková. Strumień tehdy byla součástí Rakouska-Uherska a náležela k takzvanému Těšínskému Slezsku. Dnes je to zapadlé sídlo mimo hlavní silnice, proto si uchovává i jisté hrabalovské kouzlo městečka, v němž se zastavil čas.
Hugo Vavrečka sice Ostravu ignoroval v pamětech, ale mnohokrát o ní psal do Lidových novin.
Jak se Marie Janíková seznámila s Čeňkem Vavrečkou, netušíme. Jisté je, že se manželům Vavrečkovým tady na Hranečníku narodil syn Hugo, jenž sice Ostravu ignoroval v pamětech, ale mnohokrát o ní psal ve fejetonech do Lidových novin, a to v rodném slezském nářečí. A tohle je třeba ukázka z fejetonu, ve kterém Vavrečka vylíčil, jakým tavícím tyglíkem národů byla jeho rodná hornická kolonie na Hranečníku: „Rozmanite narody se u nas znajduju. Jak přišly ty nove mašiny a verky, co tela uhla potřebuju, a jak se začaly stavjať koksaky, to hned chybovalo robotnikuv a agenti jich počnuli v tlumach vodiť ze všeckych koncuv světa. Najvěc jich přivezli z Polske Galicye. V režnych bundach, gorale z Podgorza, chlopoky od Bochně a od Tarnova…“
Související
-
Hugo Vavrečka byl nejen významnou osobností firmy Baťa, ale i dědečkem Václava Havla
Hugo Vavrečka se narodil 22. února 1880 v Slezské Ostravě. Vedle svých diplomatických úspěchů se nejvíce prosadil jako jeden z čelních představitelů firmy Baťa.
-
Muž ze Zlína měl bránit útokům Adolfa Hitlera. Hugo Vavrečka se stal ministrem propagandy
Hugo Vavrečka se stal ministrem 16. září 1938.
-
Hugo Vavrečka – podporoval partyzány, přispívat musel i nacistům
Bylo možné z jedné kapsy dávat peníze nacistům a zároveň partyzánům? Bylo. Složitá léta 2. světové války se odrazila v životě člověka, který snil sen o Evropě bez h...
