Ticho, které nastane po rozbalení dárku. Svérázná sonda do nitra štědrovečerních oslav

13. prosinec 2021

Vánoce jako čas pospolitosti, pokoje a dobré vůle – nebo sled vyprázdněných rituálů, tragikomických nedorozumění i zklamání? Německý dramatik a režisér Paul Plamper nabízí ve své hře Tichá noc svéráznou sondu do nitra štědrovečerních oslav uprostřed rodinného kruhu.

Jasmína žije sama se svým pubertálním synem Arthurem, ovšem Štědrý večer tráví pravidelně také se svou matkou Iris, jejím přítelem Štefanem a strýčkem Karlem. Ale ani slavnostní večeře, ani nadílka pod rozsvíceným stromkem nepředstavují naplněné, radostné sdílení – naopak jako by výjimečnost svátečního okamžiku zesilovala vzájemný nesoulad a neschopnost přiblížit se jeden druhému. Arthur redukoval svůj vztah k Vánocům na očekávání nového notebooku, Iris se cítí stále příliš mladá, než aby přijala roli babičky, a Štefan ji v tomto postoji střídavě podporuje i sráží. Jasmína se situaci navzdory pokouší o rodinnou pohodu, na které ostatní více či méně parazitují, včetně strýce Karla obšťastňujícího společnost svým rozšafným tlacháním.

Tři roky, tři slavnostní večery, které mají se svátkem Božího narození pramálo společného a točí se v kruhu opakujících se trapných nedorozumění, vyprázdněných frází a mizejících rituálů. Z těch přetrvává jen jediný – společné hraní koledy Tichá noc. Ale ani ty flétny neladí…

Paul Plamper napsal a nastudoval svou hru Tichá noc v roce 2013 pro německý rozhlas WDR. Dal jí podtitul Ticho 3 a navázal tak na svá předešlá díla zkoumající z různých úhlů právě téma ticha. V tomto případě se stalo oním inspirativním momentem ticho, které nastane po rozbalení dárku. Jednou rozpačité, jindy dojaté a někdy docela bezmocné… Ale své místo mezi proudy slov, cinkáním příborů, smíchem a falešnými tóny flétniček si ticho v nejrůznějších podobách nachází vlastně během celého večera.

Pro režiséra Aleše Vrzáka je Tichá noc již třetím setkáním s tvorbou Paula Plampera.

Pro režiséra Aleše Vrzáka je Tichá noc již třetím setkáním s tvorbou Paula Plampera. V roce 2012 nastudoval pro Český rozhlas jeho Tacet s podtitulem Ticho 2, v roce 2019 pak Plamperovu starší hru Nezrození. K netradiční spolupráci na natáčení Tiché noci, při němž byl interpretům ponechán značný prostor pro improvizaci, přizval Vilmu Cibulkovou, Ivanu Uhlířovou, Jakuba Žáčka, Petra Čtvrtníčka a Antonína Kracika. Jak se jim podařilo vytvořit oslavu, při níž se hřejivost mění v nesnesitelné dusno a důstojnost dostává nečekaně komické rozměry, mohou posluchači posoudit při premiéře 21. prosince na Vltavě.

Spustit audio

Související