Baví mě sosat informace. Saša Michailidis a Akcent na Vltavě

Od března připravujete pořad Akcent. Jaká je vaše koncepce?

Mělo by jít vždy o téma, které je aktuální, nebo je sice nadčasové, ale váže se k nějaké čerstvé události. Například minulý týden jsme připravili díl k výročí skladatele Zdeňka Lišky nebo téma o mladé české fotografii, které je aktuální díky soutěži Czech Press Photo, kde se jedna část věnuje juniorské fotce. Ke každému tématu zveme dva hosty, což se ukazuje jako funkční varianta.

Snažíte se v Akcentu vyvažovat jednotlivé druhy umění?

To nám přijde naprosto nutné. Akcent by měl pokrýt veškeré spektrum kultury. Vydává se i do těch koutů, kam běžně jako příjemci uměleckého sdělení nenahlížíme. To znamená otevírat i témata systémového nastavení kultury jako takového, v jednom z prvních dílů jsme například mluvili o artwashingu, tedy o tom, nakolik jsou etické peníze, které jdou do umění.

V České televizi moderujete pořad o kultuře ArtZóna. Snažíte se pořady od sebe odlišit?

Určitě. Ale zároveň jsme se s kolegy v televizi i v rozhlase shodli na tom, že by se to naopak mohlo dobře doplňovat. V Akcentu máme pětadvacet minut souvislého povídání, navíc čtyřikrát týdně, zatímco ArtZóna má hodinu týdně, je jinak koncipovaná a televizní obraz tomu dodává jinou dynamiku.

„Akcent by měl pokrýt veškeré spektrum kultury. Vydává se i do těch koutů, kam běžně jako příjemci uměleckého sdělení nenahlížíme,“ říká Saša Michailidis|foto:Tomáš Vodňanský, Český rozhlas, Český rozhlas

Léta moderujete na Radiu 1. Je rozdíl pracovat v Českém rozhlase?

Je to jiné médium. Na Radiu 1 je to postavené hlavně na myšlence a samotný mluvený projev není tak důležitý. V Českém rozhlase jsou nároky trošku odlišné, což není na škodu, ale musím se stále učit. Je to pro mě velká výzva, protože jsem nikdy neprošel profesionálním moderátorským školením. Dávám si tak například pozor, abych byl v mluvě srozumitelnější. Ve veřejnoprávním médiu má zkrátka člověk pořád potřebu autokorekce.

Je pro vás moderování obživou, nebo koníčkem?

Moderování byl pro mě vždycky koníček, dělal jsem při tom ještě jinou práci, a tak to je dodnes. Na Radiu 1 jsem kombinoval moderování s ředitelováním, teď jsem akvizičním manažerem na HBO, akorát je toho moderování teď víc než předtím. Což byla mimochodem taky jedna z věcí, kterou jsem v souvislosti s nabídkou dělat Akcent hodně zvažoval – aby mě zkrátka nebylo všude moc. Zároveň mě ale hrozně baví sosat informace, obzvlášť co se týká kultury. 

Čtěte také

Chcete se orientovat v kulturním dění? Poslouchejte Akcent se Sašou Michailidisem

Máte řecké kořeny, vaše rodina musela za řecké občanské války odejít do Čech. Dnes sem míří tisíce rodin z Ukrajiny. Rezonuje to ve vás o to víc?

Samozřejmě to vnímám dost osobně. Tohle zažívá hodně potomků řeckých rodin, kteří tady žijí. Důvody, proč Československo a další země tehdy po druhé světové válce přijaly řecké uprchlíky, byly humanitární i politické, jednalo se o uprchlíky z levicové části spektra. Považuji ale za samozřejmé, aby společnost uprchlíky přijala, Ukrajinci mají navíc větší šanci se rychle zapojit do české společnosti, než měli tehdy Řekové. Už jen ta jazyková bariéra je menší.

Jak poslední týdny osobně zvládáte?

Každý to prožívá po svém. Když pominu samotnou nesmyslnost a brutalitu celého válečného běsnění ze strany Putina a jeho nohsledů, tak je na tom všem smutné, že to středoevropský a západní svět nechal dojít tak daleko. Druhá věc je, že nedochází k výraznějšímu odporu proti Putinově režimu ze strany ruských občanů, ať už doma, nebo v zahraničí, bez toho to všechno bude trvat mnohem déle a s tragičtějšími důsledky. Přesto věřím, že v nejhorších chvílích umí lidstvo udělat tu správnou věc.