Vliv špionů je mimořádný a funguje už od nepaměti, říká autorka cyklu Špioni Chmel Denčevová

23. únor 2024

Za novým cyklem pořadu Historie Plus Špioni stojí historička, publicistka a od listopadu také členka Rady České televize Ivana Chmel Denčevová. Proč se rozhodla vyprávět příběhy českých špionů?

Čtěte také

Když bychom se chtěli zabývat soudobými dějinami určitě narazíme i na špiony. Ti ovlivňovali a stále ovlivňují světové dění, politiky i způsob, jakým se bude naše společnost ubírat. Zpravodajské služby mají pravděpodobně větší slovo, než si umíme představit.

„To je taková zajímavá oblast, poněvadž my bychom o nich nic vědět neměli. Takže to, co se dozvíme, jsou informace, které buď někdo chce vypustit, anebo se prostě dostanou na veřejnost. Myslím si, že je jejich vliv mimořádný a že funguje nejen dnes, ale od nepaměti,“ komentuje Denčevová.

Téma špioni je nadčasové

Téma je podle ní neustále aktuální. To, co se mění, je forma a prostředky, které mohou špioni využívat. Práce je to velmi náročná na fyzickou i duševní kondici, klade důraz na analytické myšlení nebo jazykové vlastnosti. Výrazné rozdíly pak Denčevová spatřuje v tom, pod čí kontrolou zpravodajské služby jsou.

Čtěte také

V jednom případě je to stát, který funguje na principech demokracie a svobody – zaměstnanci zpravodajských služeb se tam zodpovídají ze svých aktivit, mají bezpečnostní prověrky a musí dodržovat pravidla a konat ve prospěch státu. Na druhé straně jsou diktatury a společnosti, kde není úplně jasné, pro koho takoví lidé pracují.

Příběhy do cyklu Špioni vybírala tak, aby všechny zapadaly do soudobých dějin. Vybrala například Pavla Minaříka a Karla Köchera. Oba muži pracovali pro totalitní režim, a jak říká Denčevová, pro „stranu zla“.

Další díl vypráví příběh Emanuela Viktora Vosky, který byl vlastencem, pracoval pro T. G. Masaryka a podle Denčevové zasáhl pokaždé, když to Československo potřebovalo.

Čtěte také

A v neposlední řadě se věnuje i Haně Krupkové. Ženě zlomeného charakteru, která se ze strany „dobra“ souhrou okolností dostane na pomyslnou druhou stranu „zla“. Tento díl vybízí ke spoustě otázek a nutí posluchače k zamyšlení nad tím, jak by se v její situaci zachovali.

Podle Denčevové je zařazení mezi „dobré“ a „špatné“ špiony možné a neměli bychom se bát zlo nazývat zlem.

„Našli bychom špiony, kteří udávali ty, co sem pašovali exilovou literaturu, Tigridovo svědectví, a jednoznačně věděli, že jsou na straně zla, ať už si to zdůvodnili jakkoliv. Dokázali zneužít toho, že se za ně zaručil třeba úctyhodný člověk z disentu. Já myslím, že těch příběhů je řada a že to lze střihnout do černobílé podoby, ale pak samozřejmě mohou být i různé odstíny té černé,“ nastiňuje Denčevová.

Jak to bylo doopravdy

Denčevová stojí mimo jiné i za pořadem Jak to bylo doopravdy, kde se vyvrací mýty, které společností kolují, nebo se historické události uvádí na pravou míru. Témata, která by bylo možné zpracovat, neustále vyplouvají na povrch. Dost často třeba i při rozhovoru s hosty Denčevová domlouvá další díly.

Čtěte také

Největší a nejsilnější mýtus je podle ní ten, že sbírka Národ sobě zaplatila Národní divadlo.

„A teď můžete vysvětlovat, že by to nešlo bez šlechty, že největší objem peněz tam dal habsburský dvůr a že to byla veřejná budova, která by bez souhlasu císaře pána ani nemohla vzniknout, stejně tak jako Akademie věd nebo Národní muzeum. Stejně vám posluchači napíšou: ‚Ne, byla to sbírka Národ sobě‘. A vy můžete zase vysvětlovat,“ popisuje Denčevová.

Jak to bylo s Minaříkem nebo Voskou? V jaké kondici je podle ní Česká televize? A je nějaké téma, které by si přála uvést na pravou míru, ale nejde to? Dozvíte se v pořadu Osobnost Plus, který moderuje Michael Rozsypal.

autoři: Michael Rozsypal , aste
Spustit audio

Související