V šumavské krajině můžete narazit na umrlčí prkna. Třeba nedaleko Špičáku v Železné Rudě
Ještě zhruba před sto lety by povídání o umrlčích prknech bylo vzhledem ke končící zimě a příchodu jara velice aktuální. V dnešní době jde už jen o zajímavé prvky v krajině. Těmito prvky jsou takzvaná umrlčí prkna, která se dodnes, i když poskrovnu, nacházejí na Šumavě. Na tři z nich můžete narazit v Železné Rudě nedaleko Špičáku u kapličky sv. Antonína a sv. Barbory.
V odlehlých horských oblastech bývala umrlčí prkna nutností. „V každém domě tady na Šumavě bylo nutné takovéto prkno mít. Pro případ, že by někdo v dané rodině během zimy zemřel. Jelikož tady bylo vždy hodně sněhu a půda byla dlouho zmrzlá, nebylo možné nebožtíka pohřbít. Až na jaře, kdy zem povolila, a sněhu ubylo, bylo možné mrtvého pochovat se všemi náležitostmi a poctami. Do té doby byl uložen právě na umrlčím prkně. Buď někde v domě, třeba na půdě, nebo poblíž domu ve sněhu,“ vysvětluje šumavská průvodkyně Veronika Kočí.
Umrlčí prkna bývala různě zdobená, mohla mít různý tvar a dokonce se vyráběla z různých druhů dřeva. „Tady vidíme například zlomenou svíci, což značí vyhasnutí života. Většinou se ve spodní části nacházel nějaký text, ať už jméno zemřelého, nebo třeba něco osobního, co měl dotyčný za svého života rád. V horní části se pak vyskytoval nějaký motiv,“ dodává průvodkyně.
Pokud šlo o chudého člověka, byla to třeba jenom lebka se zkříženými hnáty. Naopak čím byl nebožtík bohatší, tím bohatší bylo i vyobrazení. Prkna byla vyráběna například ze smrkového nebo lipového dřeva. To bývalo nejčastější.
Zvyk používání umrlčích prken na Šumavě pochází z 15. století, kdy ho sem přinesli tyrolští osadníci, jelikož i v Tyrolích se vždy potýkali s velkým množstvím sněhu a dlouhými a tuhými zimami. „Když byste teď přejeli hranice, tak třeba v Bavorsku je tento zvyk stále živý a s těmito prkny se setkáte v podstatě na každém kroku. Jsou běžnou součástí krajiny tak, jak tomu bylo i u nás ještě poměrně nedávno,“ uzavírá putování po umrlčích prknech Veronika Kočí.
Související
-
Poslední cesta nebožtíků vedla kolem Umrlčí studánky
Umrlčí cesta, na níž najdeme stejnojmennou studánku, byla v minulosti pro obyvatele nedalekých Hůrek na Rokycansku významnou spojnicí se strašickým kostelem a hřbitovem.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
3x Karel Klostermann
Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.
