V kolumbijském Medellinu vsadili na netradiční MHD a vyplatilo se. Lanovka má úspěch u místních i turistů
V kolumbijském Medellinu mají docela rozvinutou městskou hromadnou dopravu. Nejenom že se na rozdíl od hlavního města Bogoty mohou pochlubit metrem, ale lidé tam mohou pro běžné masové cestování využívat taky lanovky. Fungují tam už tři linky a ve výstavbě jsou další dvě. Obyvatelům změnily život daleko víc, než by se na první pohled mohlo zdát.
Vystupuju v Medellinu z metra a jedu na výlet – spolu s lidmi, kteří cestují z práce domů. Tady je přestup na linku K – na lanovku. Stojím ve frontě, mají tu takové ohrádky jako pro ovce, ale všechno jde rychle, brzo s dalšími pěti cestujícími nastupuju.
V této MHD si skutečně můžu užít za několik minut radikální změnu pohledu na město. Vystupuju lehce promasírovaný přejezdem mnoha podpěr na konečné čtvrté stanici a jdu si trochu tu výšku užít. Sem bych určitě pěšky nevylezl.
Dříve nejnebezpečnější čtvrť, dnes atrakce pro turisty
Uličkami mezi neomítnutými domy se proplétají chodci a motorky. Typická jihoamerická chudinská čtvrť v kopci. A nádherný výhled na město v údolí. Najednou se ke mně přitočí kluk, a že mi prý za drobnou odměnu poví něco o tomhle místě.
Ian Carlos Montoya se nenechá vyvést z míry mými otázkami a začne naučené povídání: „Vítejte, tohle byla kdysi nejnebezpečnější čtvrť, lanovku spustili v roce 2004…“ Z rukávu sype, kolik má stanic a sloupů, kolik stála známá knihovna, kterou tady postavili, a zdejší čtvrť je prý, i když tu bylo tolik zločinu, nejveselejší ve městě.
Ian se to všechno naučil ve škole a provázením turistů si může vydělat na cukrátko. Dobu, kdy tady, vysoko a daleko bylo příliš nebezpečno, a turisti ani místní politici sem ani nepáchli, si nemůže pamatovat.
Lanovkou proti gangům
„Spousta měst má, jako to naše, dvě tváře. Jednak, co se ukazuje, v našem případě jižní část nebo centrum. A pak tu, která se normálně neukazuje,“ říká César Hernández, ředitel plánování na radnici 2,5milionového města, který byl u stavby lanovky.
V Medellinu pochopili, že je třeba i tu odvrácenou část napojit na zbytek města. A jak? No přece systémem městské dopravy. Ale není to jen podívaná pro turisty. Lanovkou se také podařilo omezit moc zločineckých gangů.
Na plácku kousek od jednoho ze sloupů lanovky přichází úplně jiný gang bavit děti. Klaunům, které zaplatil dopravní podnik, spokojeně přihlíží babička, dcera a vnučka.
„Dřív to tady byla jedna velká válka,“ říká mi paní Roselina Durangová, která bydlí o jednu stanici níž. Člověk prý nevěděl, kdy vyjde z domu a dostane se do přestřelky. To, co tady je dnes, je jiná planeta. A dcera, Eliana Garcésová, potvrzuje, že by sem klidně tu nejmladší – svou dceru – nechala jít samotnou. Lépe řečeno dojet lanovkou.
