Úkolovat literaturu je trošku nebezpečné, myslí si spisovatelka Kateřina Tučková. Nepátrám po šokujících tématech, dodává
Napsala Žítkovské bohyně, Vyhnání Gerty Schnirch a naposledy Bílou Vodu. Na první pohled to může vypadat, že Kateřina Tučková vyhledává hlavně ženská témata vytlačovaná na okraj společnosti. „Nikdy to nebylo tak prvoplánové, že bych pátrala po tématu, které by zvedlo ze židlí českou společnost. Naopak je to hodně niterní proces, protože si ta témata našla mne,“ říká v Osobnosti Plus.
„Nepárám po tématech, která by čtenářstvo šokovala, ale oslovují mne věci, které pak naštěstí rezonují i ve společnosti,“ zdůrazňuje.
Čtěte také
Pro projekt Střepy spisovatelka napsala povídku Epitaf. Reflektovala tak první týdny a měsíce války na Ukrajině, stejně jako další spisovatelé. Je úkolem spisovatelů udržovat ve společnosti vážná témata, a to proto, abychom neotupěli?
„Já bych literaturu ale raději neúkolovala naprosto ničím,“ odpovídá.
„Spisovatel by měl mít naprostou svobodu v tom, co chce zpracovávat, a vůbec se to nemusí týkat nějakých třeskutých nebo aktuálních společenských problémů. Nedávala bych literatuře jiný úkol, než co nejlepší slovesnou formou předávat jakýkoli příběh.“
Bolavé problémy společnosti
„Úkolovat literaturu je trošku nebezpečné. Nadstavbou literatury je totiž pomocí nějaké postavy – kterou autor popíše do hloubky, vysvětlí její kontext, původ, mentální vývoj, zkrátka její charakter – předat čtenáři tolik, že je pak schopen prožít nejen historickou, ale i aktuální situaci spolu s postavou. Prožít to emočně a rozšířit své vnímání natolik, že je to pro něj přínosem,“ dodává.
Čtěte také
Spisovatelčiny velké romány se vydávají hlavně do minulosti, často do bolavých a nedořešených problémů společnosti. Zkoumá, jestli je to téma, na které by lidé raději zapomněli, nebo jestli třeba není dostatečně oceněno, ohodnoceno. Aktuální témata ji dvakrát nelákají, leda tak na kratší povídky.
„Na mé dlouhodobé práci, kterou si můj román vždy vyžaduje – klidně tři a naposledy deset let –, mne zajímá i historické pátrání. Pokud to totiž chci udělat poctivě, musím objíždět pamětníky, dávat se do rozhovorů s lidmi z obou stran nějakého sporu, hledat v literatuře, ale i v beletrii, abych případně nepsala něco, co už někdo líp zpracoval,“ vyjmenovává.
Čtěte také
„Celý tento proces je strašně důležitý, baví mne a neuměla bych si ho odpustit. Já ale také pak sleduji, jak se to téma otiskuje do současné společnosti: jestli by na to třeba raději zapomněli, nebo ne,“ doplňuje Kateřina Tučková.
Právě chystá novou knihu, téma ale neprozradí, právě proto, aby jí zůstal tento způsob bádání.
Je Tučková léčitelkou bolavých témat naší historie? Proč poslední 800stránkovou Bílou Vodu přepisovala hned třikrát? Poslechněte si v audiozáznamu pořadu Osobnost Plus Michaela Rozsypala.
Související
-
Dodnes mám v hlavě únikové plány, říká o dětství s násilnickým otcem spisovatelka Kateřina Tučková
Jedna z našich nejznámějších současných spisovatelek se v pořadu Až na dřeň rozpovídala nejen o psaní, ale také o svém pohnutém dětství.
-
Pracuju, když dítě spí. Kateřina Tučková o nové knize, potřebě psát i mateřství
Kateřinu Tučkovou mnoho z vás zná jako spisovatelku díky jejím knížkám Žítkovské bohyně nebo Bílá Voda. Je ale také dramatičkou, publicistkou, historičkou umění a matkou.
-
Kateřina Tučková: Epitaph. Připomeňte si povídku ze série Střepy, tentokrát v angličtině
Povídka Kateřiny Tučkové s názvem Epitaf byla pro Radio Prague International přeložena do angličtiny.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
3x Karel Klostermann
Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.
