Snít můžeš, jen tomu nepodlehni. Osobní konfese Beaty Hlavenkové

27. prosinec 2021

Nové album Žijutě Beaty Hlavenkové je poměrně velkým překvapením. V porovnání s poezií vrchovatou nahrávkou Sně má aktuální deska nakročeno blíž k populárnímu žánru. Přitom autorka netratí nic ze své originální skladatelské magie.

Stále platí, že její hudba se lehce neoposlouchá. Charakter akvizice má její zpěv, který se oprostil od dřívější impresivní zvukomalby. Nyní je důraznější, prostší a zní jako osobní konfese.

Hlavenková zaujala také autorstvím vlastních textů, které doplňují básně Emily Dickinsonové a jiných autorů. Někdy nezvolila úplně ideální způsob frázování: přesouvání přízvuku na vedlejší doby slovům nesvědčí tak jako abstraktním tónům. Některé písně jsou příliš upovídané a chybí jim výraznější melodika. Na druhou stranu mnohé texty Hlavenkové dokládají upřímné hledání a projekci vlastního názoru, který není zatížen komerčním balastem.

Skladatelka Beata Hlavenková

„Snít můžeš, jen tomu nepodlehni, uvnitř růže už trnům neuvěříš,“ slyšíme v písni Když padá sníh. Hluboké apercepce můžeme najít i v dalších písních: „Zavřela jsem do sebe všechnu bolest světa, zabila jsem sebe tam, kde to nejmíň čekáš.“

Hlavenková se obklopila řadou spřízněných muzikantů. Na nahrávce hostují Tomáš Liška, Gabriela Vermelho, Thom Artway, Oto Klempíř a další, jako třeba sugestivní David Stypka v závěrečné společné (i rozlučkové) Píšu ti. Taková spolupráce má v rámci alba svůj význam a smysl.

Zvuk všech jedenácti písní je pestrobarevný a neotřelý. Jak bude Hlavenková prezentovat písně koncertně, zůstává otázkou.

autor: Milan Bátor
Spustit audio

Související