Rozhlasový dokument? Důležitý je autorský vklad. A taky, aby to lidi bavilo, říká Dan Moravec

„Mně se líbí, když autor má vizi toho, co chce říct a jak to chce říct. Ale měl by být pokorný. Aby když život přinese něco, co nevymyslel, tak aby tomu dal přednost. Protože to je možná mnohem zajímavější,“ je přesvědčený Dan Moravec, vedoucí Tvůrčí skupiny Dokument v Českém rozhlase.

Dokument může mít 5 minut stejně jako 50. Důležitý je obsah, forma, zpracování. „A ten autorský vklad. A taky to, aby to posluchače bavilo.“ Neméně důležitá je i dobrá technická kvalita snímku. „Snažíme se, aby dokumenty, a je to otázka autorských práv, byly podcastovatelné. To znamená, aby si je lidi mohli postit do sluchátek, když mají náladu.“

Sako přineslo inspiraci

Na téma svého dokumentu o smti Ahoj, chci umřít narazil náhodou, když si chtěl na internetu koupit sako. „Byly tam vzkazy: Ve čtvrtek to chci udělat a nechci být sám. Skočí se mnou někdo z mostu?“ Dokument nakonec ukázal překvapivou skutečnost. „Zabít se nechtěli. Bylo to jen volání o pomoc kvůli nějakému jinému problému. Posunulo se to k happy endu.“

Jak ale vzpomíná, mluvit o sebevraždě nedělalo respondentům dokumentu problémy. „Nestyděli se. Cítili se zbyteční a měli pocit, že jim nikdo nenaslouchá.“ Moravec je přesvědčený, že jim pomohlo „to, že jim někdo naslouchal a natáčel s nimi“.

Jako víno

Když před lety nastoupil do Českého rozhlasu, dělal zprávy. Ale moc ho to nenaplňovalo. „Mám obdiv k lidem, kteří to vydrží, protože ta zpráva už je za minutu stará. Všechno, co uděláte okamžitě zmizí.“

A tak kývl na nabídku zkusit si dokument. Ale ouha! „Myslel jsem si, že dokument je nějaká delší reportáž,“ směje se dnes svým představám. A tak se pustil do práce. Té skutečné. Dokumentární a rozhlasové.

Dan Moravec a Dalibor Gondík|foto: Adam Kebrt