Říci ďáblovi ne. Svatopluk Karásek, jeho život a písně
Ve věku 78 let zemřel Svatopluk Karásek. Byl vřele přijímaný jako farář, autor a zpěvák písní, po krátkou dobu i politik. V každém z oboru „tak trochu jiný“, na tom se všichni shodují. A ještě na tom, že nás opustil člověk jedinečně rozepjatý mezi duchovno a každodenní obyčejný život.
Undergroundový příběh faráře a písničkáře Svatopluka Karáska je dnes už docela známý. Na zahradnické škole v Mělníku, oboru vinařství, se seznámil s Vratislavem Brabencem – celoživotním kamarádem a pozdějším členem Plastiků. Absolvoval povinnou vojnu a pracoval v dolech: teprve pak mohl vystudovat evangelickou teologickou fakultu v Praze. Stal se diákonem u protestantů, ovšem v roce 1971 mu byl odebrán státní souhlas pro výkon duchovní služby a od roku 1974 vystupoval na undergroundových festivalech a akcích.
Spirituály a blues přetahoval do českých textů a kontextů – a nepochybně měl dar zpívat o pravdě, věrnosti hodnotám a víře tak, že dokázal promlouvat k velmi obyčejným lidem, to je u jeho písniček zásadní a výrazné. Přes věznění a další opakovaná zadržení všechno došlo do krajní situace, kdy se jeho rodina s třemi dětmi vystěhovala. Byl to neblahý efekt policejní nátlakové akce Asanace, při které státní moc vypuzovala ven z Československa odpůrce totalitní moci. Z téhle doby je to první exilové album Say No to the Devil, Řekni dáblovi ne. Je třeba říct, že oficiálně Karásek u nás nevystupoval do roku 1990 nikdy, takže se širší písničkářskou scénou a jejím publikem byl bez kontaktu.
Když se vrátil, kázal po nějakou dobu i v pražské Betlémské kapli, než učinil „svým místem“ evangelický kostel u Salvátora na pražském Starém Městě. Veřejnou práci chápal jako službu, proto byl nedlouho i v politice (poslancem v letech 2002–2006, jako nezávislý za alianci Koalice US-DEU a KDU-ČSL, byl i členem Rady České televize). Ale v kulturní paměti mnohem spíš zůstanou jeho písně neodolatelně hospodského soundu, které zpívala a vyřvávala jeho skupina Pozdravpámbu: Tak krásný kontrast hlubokých témat a podivuhodně lidového zvuku se jen tak neslyší.
Znám tři akordy a mám už sedm desek.
Z jeho nahrávek stojí za zmínku album, které bylo vydáno nyní, v roce jeho smrti. Koncertní nahrávky skupiny Pozdravpámbu jsou sice staré dvacet let, ale teď vyšly poprvé (péčí nakladatelství Guerilla) a je to skvělý timing. Ukazují totiž, jak pádně zní nonkonformní Karáskovo kazatelství po dekádě devadesátých let, kdy si české země ozkoušely svobodu, podnikání a tržní ruku konzumu – a nakonec vše vyústilo do tak citelného všeobecného neuspokojení, že terapie tímhle hospodským soundem byla namístě. A je namístě dodnes: Karásek, spojený s kapelou Pozdravpámbu, vlastně dávno před dneškem zpíval o vnitřní prázdnotě ve světě, který by nás měl teoreticky uspokojovat.
Čtěte také
„Znám tři akordy a mám už sedm desek,“ prohlásil Karásek, který neměl problém ve svém písňovém kázání varovat na pravém místě skrze slova „ďábel je stará kurva, on se promění a přestrojí“. Měli jsme a máme u nás křesťanské autory, kteří byli ve svém veřejném působení hluboce básničtí, filozofičtí, kombinovali víru s modernou. Málokdo v sobě našel ale takovou uvěřitelnou lidovou obyčejnost jako – nepochybně vzdělaný – Karásek, který o radosti víry a zradách světa mohl zpívat v hospodě, kde do sebe lidi obracejí jednu desítku za druhou. Ba co víc: svá témata formuloval a zpíval i pro spoluvězně.
Právě proto se po zprávě o jeho smrti zdvihl tak široký ohlas: Sváťa Karásek svým životem svědčil o tom, že láska, empatie a lidské spojenectví jsou tu skutečně pro každého.
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
