Rakousko hraje na obě strany. Věří, že díky neutralitě k nim bomba nedoletí, popisuje novinářka

Rakušané podle ní dobře chápou, že je třeba pomáhat válečným uprchlíkům, podobně jako během uprchlické krize v roce 2015, na rozdíl třeba od Čechů prý ale nevnímají tak silně to, že když Ukrajincům maximálně nepomohou, hrozí jim stejný osud.

Čtěte také

Robert Schuster: Rakousko se drží křečovitě své neutrality, ukrajinské válce navzdory

Chaloupková připomíná návštěvu spolkového kancléře Karla Nehammera v Moskvě loni v dubnu, která nepřinesla žádný výsledek, nebo fakt, že po masakru v Buči vyhostilo Rakousko ruské diplomaty až s velkým zpožděním ve srovnání s jinými státy.

Ruští delegáti naopak letos v únoru mohli přijet na konferenci Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě. „Rakouská pozice je, že se hraje na obě strany. A podle mě z toho Rakousko nevychází dobře,“ soudí.

Rakousko se prý nechce vzdát své tradiční neutrality, protože věří, že jim umožňuje mít to nejlepší z obou světů – západní civilizační standardy a levnou ruskou ropu a plyn. Neutralita slouží zároveň jako výmluva, proč nelze Rusko zcela opustit.

Švédsko a Finsko v reakci na ruskou agresi politiku neutrality opustily, v Rakousku ovšem vstup do NATO není téma a velká část veřejnosti je proti němu.

„Rakušané si věří, že na ně ta bomba nedoletí. Severské země byly kvůli své geografické poloze donuceny jednat, Rakousko má výhodnější pozici a teplé místečko,“ poznamenává novinářka.

Proruští politici

Dlouhodobě nejsilnější stranou jsou v průzkumech rakouští Svobodní (FPÖ), jejichž předseda Herbert Kickl prosazuje zrušení veškerých sankcí proti Rusku. „Zvolil si to v domnění, že mu to pomůže v politickém boji. Odlišuje se tak od ostatních a asi tak naplňuje opoziční funkci,“ zamýšlí se Chaloupková.

Čtěte také

Petr Fischer: Maďarsko a Rakousko na ruských energetických hrách

„Byla to strana, která byla proti očkování – vždy si vybere nějaké polarizující téma a vypočítá si, na jaké straně by pro sebe mohla získat body. Není to tak, že by proruský postoj byl pro voliče významný. Jde spíš o hraní na tu národoveckou notu,“ dodává.

Na opačné straně ve vztahu k Rusku stojí vládní Zelení, svou pozici ale neprosazují dostatečně silně vůči koaličním lidovcům. I jejich někdejšího šéfa, kancléře Sebastiana Kurze, lze prý označit za proruského politika, a to kvůli uzavření smluv s Gazpromem, které Rakousko zavazují na dlouhá léta dopředu.

Úzké vazby na Moskvu má celá řada dalších rakouských politiků, včetně těch bývalých. Značnou pozornost vzbudila svatba někdejší ministryně zahraničí Karin Kneisslové, které se v srpnu roku 2018 osobně zúčastnil ruský prezident Vladimir Putin.

„Byl pozván, byť Kneisslová říkala, že byla obrovská náhoda, že se tam zjevil. Byla tak potěšená, že mu udělala pukrle, které proběhlo světovými médii a bylo to až nevkusné. Po konci své politické kariéry se dostala do dozorčí rady ruského polostátního koncernu Rosněft, z níž po velké kritice odešla až v květnu roku 2022,“ shrnuje.

Poslechněte si celý rozhovor v Interview Plus.