Problém není v nepříjemných pravdách, ale ve špatné interpretaci, soudí nový ředitel Památníku Lidice Stehlík

2. březen 2020

Vojenský historik Eduard Stehlík je několik dnů novým ředitelem Památníku Lidice. Ve funkci nahradil Martinu Lehmannovou, která rezignovala kvůli sporu s některými lidickými pamětníky. „Je to o nesprávném výkladu jednoho historického dokumentu,“ naznačuje Stehlík v Osobnosti Plus.

„Domnívám se, že zásadní problém, který vedl k odchodu mé předchůdkyně, vznikl tím, že si možná neuvědomila, že za všech okolností věřit jednomu historickému dokumentu, který reprodukoval můj kolega, není úplně dobře,“ naráží Stehlík na vystoupení Martiny Lehmannové v reportáži České televize, ve které zazněla informace historika Vojtěcha Kyncla, že matka jedné z přeživších měla krátce před lidickou tragédii udat svoji židovskou podnájemnici. Lehmannovou pak část pamětníků z Lidic obvinila, že překrucuje fakta.

Čtěte také

„Nešlo ani o to, co paní ředitelka řekla v reportáži. Mám informace od lidických i  od některých kolegů, že větší problémy byly kvůli tomu, co zaznělo za kulisami, nebo jaké věci se odehrávaly ve vztahu paní ředitelky k některým přeživším. Speciálně k paní Marii Šopíkové, která je dcerou Alžběty Doležalové, v reportáži označené za udavačku,“ dodává.

Odcizení

Stehlík říká, že je Martina Lehmannová výborná kunsthistorička a připomíná i její velké úspěchy z hlediska galerijní činnosti. Za problém ale označuje, že jako ředitelka pohlížela na Památník Lidice prizmatem jedné jeho části.

„Šlo výtvarnou sbírku. To bylo to podstatné, kde se angažovala. Myslím, že postupem času se odcizovala lidickým, minimálně jedné jejich části. A ti to asi brali velice úporně,“ míní.  

Otevřený dopis, který lidická starostka poslala jménem lidických dětí nejvyšším ústavním činitelům, v němž oznamují přerušení spolupráce s památníkem Lidice, Stehlík chápe.

Čtěte také

„V případě lidických to už bylo zoufalství. Jestliže nebyli schopni paní ředitelku přesvědčit o tom, že by se jich měla víc zastat, vyřešili to tímto způsobem. A rozumím tomu, že za těchto okolností s památníkem přerušili spolupráci. A ten, kdo nejvíce spolupracoval, byla právě paní Šopíková. V okamžiku, kdy napadnete její matku neověřenou informací, chápu, že z toho vycouvala,“ dodává historik.

Špatná interpretace

Navíc podle něj měly v reportáži dostat prostor i závěry jiných historiků, kteří by existenci dokumentu o udání zpochybňovali. „Problém nevznikl tím, že někdo zveřejnil nepříjemnou pravdu, ale tím, že někdo zveřejnil lež, nebo minimálně pravdu, která nebyla ověřena,“ vysvětluje.

„Jsem přesvědčený, že tam Vojtěch Kyncl šlápnul vedle a vyhodnocení dokumentu nebylo správné. Lidice se nehájily proti nepříjemné pravdě, ale proti tomu, že podle jejich názoru byla zveřejněna nesprávná informace,“ dodává.

Problémy, které nakonec skončily pádem ředitelky Martiny Lehmannové a vyvrcholily dopisem lidických dětí, jsou v nesprávném výkladu jednoho historického dokumentu, opakuje Stehlík. „Není to o nepříznivých pravdách, je to o špatné interpretaci,“ dodává.

Co si myslí o názoru, že se lidičtí bouří proti nepohodlným zjištěním o Lidicích? Proč vystoupil ze Svazu bojovníků za svobodu? Vnímá odchod pracovníků Památníku Lidice jako protest? Jak se cítí bez uniformy? Poslechněte si celý rozhovor Barbory Tachecí s Eduardem Stehlíkem.

Související