Přepis: Jak to vidí Pavel Kosatík – 17. listopadu 2020

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Dobrý den přeje Zita Senková, ani ve sváteční den nepřijdete o pravidelné zamyšlení nad některými událostmi. Rozklíčovat se je pokusí spisovatel a publicista Pavel Kosatík, vítejte. Dobrý den.

Pavel KOSATÍK, spisovatel
Dobrý den a pěkně zdravím o státním svátku.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Zamyslíme se nad tím, v jakém stavu zastihlo společnost čelící nečekané nákaze výročí 17. listopadu, proč jej slavit a co v něm vidět. Řeč bude také o jednom z nejvýznamnějších učenců v české historii, i o naší nejslavnější automobilové závodnici, jsem ráda, že jste si nás naladili. Dnes 17. listopadu slavíme Den boje za svobodu a demokracii jakou příležitost nám, pane Kosatíku, tento svátek nabízí, nad čím přemýšlet, víme vlastně proč a co slavit?

Pavel KOSATÍK, spisovatel
Tak já pevně doufám, že navzdory všemu pořád ano, pro mě ten svátek vždycky má dvě roviny, jedna ta jakoby univerzálně globální, nebo jak to nazvat, to znamená, vždycky tenhle ten den ještě víc než jiné, myslím na to, jak svoboda funguje, nefunguje ve světě, což letos konkrétně člověka vede k tomu, aby si lámal hlavu v situaci v Bělorusku nebo nad tím, jak se daří Arménů a dalším pozůstalým té neslavně skončivší války v národním Karabachu a leckde jinde, no a pokud jde o naši milou vlast, no tak tady to vidíme, že jo tak my jsme v tom listopadu se snažili klást základy jakési společnosti, která teďka jaksi metaforicky vrcholí tím způsobem, že vlastně ani nejde ten svátek oslavit jiným než nějakým složitě sofistikovaným způsobem, že lidi doma v rozestupech jednoho a půl metru, jeden a druhého zapálí svíčku nebo vím, že se domlouvají akce, kde kdo soukromě si vyvěsí vlajku, ale společně oslavit nemůžeme, což tedy vlastně až v té doslovné míře se mi zdá, vypovídá o tom, že jako společnost jsme přestali držet pohromadě nedržíme pohromadě, nejsme v dobrém stavu.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
A proč myslíte, že nedržíme pohromadě?

Pavel KOSATÍK, spisovatel
Těch důvodů je spousta, každý si.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Nebo z čeho vycházíte?

Pavel KOSATÍK, spisovatel
Pro mě jako i jako spisovatele nebo jako člověka, který si tím lámal hlavu, jako jedním z hlavních důvodů je ten, že tady dlouhodobě pozoruju úbytek lidí, kterým záleží i na nějakých jiných než vlastních zájmech. Tím nechci moralizovat, prosím, pěkně, ale jako každá společnost prostě potřebuje, aby kromě toho, že člověk prosazuje sám sebe, myslí na svou rodinu na to, aby zabezpečil, vydělal a tak dále, tak aby taky myslel na ty ostatní a pokud těchto lidí je tragická menšina nebo pokud snad v nějakých období v tom veřejném prostoru nejsou moc vidět, no tak to společnost na to, na to doplácí, tady v naší, u nás stejně jako jinde ve světě používá pojem elita, já vždycky žasnu, když to slovo slyším, poněvadž pro mě slovo elita neznamená lidi, kteří něco dokázali nebo kteří na základě funkcí nebo na základě peněz, který vytvořili, vydělali, teď mají právo do, mluvit do veřejných záležitostí pro mě k elitě patří lidi, kteří jsou schopní to co jim ta společnost dala zase těm lidem zpátky vracet a dokonce v tom nachází cosi jako smyslu života, ano a v tom veřejném prostoru velice často pozorujeme lidi, kteří naopak se snaží pro sebe cosi urvat a nemyslí na nás, no takže pak se stanou takové věci jako, že se třeba zaspí nástup celospolečenský pandemie, a tak dále, to je ta druhá vlna, do které jsme se nemuseli dostat, ona to vlastně ani není druhá vlna, ono to je 1,5, od té od té druhé se říká, že to vlastně teprve přijde, bohužel.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
A není mi jasné pořád, z čeho vycházíte, pane Kosatíku, /souzvuk zvuků/ řekněme ta první vlna říkejme jí nebo ten začátek na jaře, tak přece jsme byli svědky ohromné solidarity, takovéto vzedmutí té občanské společnosti, lidé si pomáhali napříč generacemi, není tohle právě příklad toho?

Pavel KOSATÍK, spisovatel
No byl, ale jako podívejte, ono to fakt hodně souvisí s chováním těch státně reprezentativních orgánů, tam musí panovat cosi jako bazální důvěra lidí takzvaně dole k těm takzvaně nahoře, to znamená my má-li to celé mít smysl a má-li se to nazývat státem. Tak my musíme jim důvěřovat, že oni vědí, co dělají, že jim na nás záleží, že uvažují v delším horizontu, než je v nejbližších několik pár měsíců nebo jejich volebních období a všichni víme, že česká politika ale dlouhodobě to není jenom problém té současné vlády, nepracuje s žádnými dalšími horizonty, tady nejsou žádné výhledy na já nevím 5, 10 neřkuli víc let, což, když bychom třeba chtěli se zamýšlet nad tím, jak organizovat vzdělanostní politiku, tak by se muselo uvažovat nad tím, jaké zaměstnance nebo jaké pracovník tahle ta zem a střední Evropa a Evropa vůbec nebo svět bude potřebovat za 20 let, jaká má být energetická politika z dlouhodobého výhledu, jestli opravdu je nejlepší šance tak jako víc než některé západní společnosti lpět na těch tradičních energetických zdrojích a tak dále, prostě ty, ty dlouhodobé výhledy, ty se dějí občas tak jako v diskuzích odborníků, ale nepřerůstá to viditelně a zřetelně do té politiky a do jejich výsledků.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Ukázala tedy právě ta krizová situace, které čelíme a nejenom my, jak důležité je mít funkční silný stát, funkčně fungující veřejné instituce.

Pavel KOSATÍK, spisovatel
Radši bych řekl funkčně fungující než silný, to jako silné státy jsme zažili a taky to nebylo úplně ono, ale tak, tak hledejme zase na všem nějakou dobrou stránku, tak to že každý jsme dnes odsouzeni k tomu, abychom víceméně seděli doma a zpytovali svědomí, tak nechť je ten, kdo je toho schopen, zpytuje tak, aby, aby sám sobě si řekl, čím ty společnosti prospěl a jestli třeba není na svém maximu, no tak jestli to je schopen do budoucna aspoň trochu změnit a ve svém, i ve společném zájmu.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
A jaké zrcadlo nastavila ta situace nám jako společnosti občanům, teď nechme politiku stranou, co jsme se třeba o sobě podle vašeho názoru, co jste vypozoroval, dozvěděli v minulých měsících?

Pavel KOSATÍK, spisovatel
Myslíte v souvislosti s tou pandemií? Tak to už jsem řekl nebo nechci se opakovat, ta v těch prvních měsících bylo evidentní, že ta společnost je schopná soudržnosti, je schopná solidarity, ale, že byla opět tak jako xkrát v minulosti nechci říct zrazená, ale tak nějak jako opuštěna těmi politiky nebo víte, já teďka pořád myslím na ty lidi v těch, na ty starší lidi v těch domovech nebo v těch LDN, kteří kéž by žili s pocitem, že jsou v bezpečí a myslím, že mnozí asi ne a já tady skoro o tom ani nechci mluvit, abych jako /souzvuk zvuků/.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Možná je i otázka, že vám do toho vstupuji, co si tedy slibujeme od státu, protože to s tím souvisí.

Pavel KOSATÍK, spisovatel
Od státu máme právo očekávat to, že bude vyvíjet úsilí v oblastech, na které my sami nestačíme vy nebo já, když budeme chtít dojet do Ostravy, tak po své vlastní linii, my si nepostavíme tu dálnici no, takže máme právo žádat takový stát, který bude mít funkční například dopravní systém, víte, jak to je, pokud jste v létě se snažila dojet do Brna, tak jste jistě o tom přátelům vyprávěla dlouhé a napínavé historky, poněvadž bylo o čem to katastrofa, tu katastrofickou situaci popisovat, když budete chtít dojet do Vídně, tak zažijete něco úplně jiného, než když se Rakušanům z té Vídně pokusí dojet na moravskou hranici. No, čili to jenom namátkou jako uvádím ten dopravní systém, nebavme se tady o tom, jak to dlouhá, dlouhá léta vypadá s dopravním obchvatem kolem hlavního města, a co to působí, když ta doprava vlastně zasahuje do centra nebo do vnitřního města Prahy a tak dále a tak dále, čili to co ten stát by měl plnit, tak v řadě případů naprosto si s tím neláme hlavu nebo s velkými obtížemi, dlouho to trvá, zkorumpovaní úředníci se na tom podepisují a tak dál.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Jakou aktuálnost mají v sobě, když hovoříme spolu právě v den 17. listopadu tehdejší hesla svoboda, demokracie, pravda, láska.

Pavel KOSATÍK, spisovatel
To jsou hesla obecná, která nemůžou svou platnost ztratit, já jsem tady řekl v úvodu. Můžeme sledovat společnosti ve světě, které s tím mají ještě mnohem větší potíže než třeba momentálně my, ale to praktické uplatnění tady u nás to prostě kulhá. My prostě, my si neumíme vládnout.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Jak složité je vyšetřit ekologickou katastrofu, teď mluvím o tom, co se stalo na řece Bečvě, únik kyanidu tam v září vyhubil tuny ryb, pachatel je stále neznámý, policie se včera v prohlášení distancovala od toho, že by někomu bránila komentovat případ otrávené řeky a informační embargo se totiž odvolává ministr životního prostředí Richard Brabec i jemu podřízená Česká inspekce životního prostředí.

Pavel KOSATÍK, spisovatel
No, podívejte, to je vlastně možná přesně konkrétní kauza, která ilustruje to, o čem jsem tady spíš obecně mluvil. Řada lidí takovým zrychleným procesem automaticky viní tu valašskou, valašskomeziříčskou firmu Desa, která spadá pod Agrofert, ačkoliv doslovné důkazy o tom, že opravdu určitě ten jed odtamtud vytekl není, takže já nechci tady teďka jako spekulovat o tom, poněvadž to skutečně prokázáno není, ale to má jinou podstatnou rovinu, podívejte do té řeky se dostala prudce jedovatá látka, když si člověk dohledává základní informace o tom kyanidu, tak si teď přečte, že k zabití stačí jedno a půl miligramu na kilogram váhy člověka. Z toho, když uvažuju, že průměrná váha je dejme tomu 70 kilo, tak to znamená, že gramu se otráví 10 lidí a pak už si to násobte, z kila se otráví 10 000 lidí, no a do té vody se dostaly metráky té látky, čili opravdu je to velký, velký průšvih, no a teď ten systém a schválně neříkám Babiš nebo, nebo Agrofert nebo tak, ale ten systém vám vlastně nezaručí nebo nedá vám katarzi nebo, nebo chová se jakoby opravdu nebyl schopen zjistit, jak se ten jed do té řeky dostal a zase experti vám řeknou, že to v jiných zemích bývá otázka hodin, nebo nebo velmi krátkého intervalu, tady příslušné orgány konstatovaly, že je to kyanid až vlastně po čtyřech dnech a mezitím se to řeka už začala ředit, takže je to, je to prostě podstatné systémové selhání, které vám, ze kterého plyne, že, že ta společnost vás ani v tomto nedokáže ochránit příští, víte to není tak, že když jdou ti, kdo se o tu řeku starají, když jdou kolem řeky, vidí ta bílá ryb tam plavat, takže jdou do hospody, udělají schůzi a začnou přemýšlet, co by se s tím dalo dělat, tady jsou předem vypracované krizové plány, které měly automaticky nastoupit a ty teď ty krizové plány nenastoupily nebo nenastoupily včas, to se prostě celé rozmlžilo a toto je hanba toho systému a těch současných vládců, kdy to prostě připustili a my jako občané bychom neměli jim dovolit, aby se z toho vykroutili, poněvadž je to opravdu velmi nebezpečná věc, tam to mohlo umřít hodně lidí, dopadlo to naštěstí tak, že když ty lidi, kteří nevěděli, co se děje, lovili ty ryby ven, tak si jenom stěžovali, že je brněj ruce, což je taky teda jeden z vedlejších účinků toho /nesrozumitelné/, podle toho se pozná, o jaké svinstvo jde.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Každopádně to šetření pokračuje, jak uvedla policie, čeká na odborné posudky, mají být hotové 20. prosince a do té doby nelze očekávat nějaký zásadní posun.

Pavel KOSATÍK, spisovatel
No, víte, teď už víc vlastně záleží na tom, co se stane příště, pokud by někdo zase tohle to svinstvo vypustil a bylo by krásné, kdyby opět ten systém byl schopen přijmout příslušná opatření, a ta by spočívala v tom, že by se vědělo, pokud, já si myslím, že by se to i veřejně mělo vědět, kdo s tím kyanidem pracuje, které firmy to jsou, že vlastně některé z nich mají oprávnění to v nějakých množstvích vypouštět a v jakých, aby to prostě bylo veřejně známé, aby aspoň to veřejné mínění s tím mohlo nějak pracovat.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Od zítřejšího dne smí být obchodech 1 zákazník na 15 m2, vláda požádá Poslaneckou sněmovnu o souhlas s prodloužením nouzového stavu o dalších 30 dní. Část lidí také řeší, jak to bude s vánočními nebo předvánočními nákupy a také jaké svátky prožijeme, zda to budou svátky jako kdysi, na které jsme už třeba zapomněli?

Pavel KOSATÍK, spisovatel
No, tak kdybych zůstal jenom v rovině poetické, tak bych si téměř mohl tu situaci vlastně pochvaloval, že by se, že se to jakoby, tedy že nás to jakoby navádí k té možnosti prožít svátky nekonzumní v tom, v tom tradičním duchu, soustředit se na ten původní křesťanský obsah, na tu, na tu zvěst, která se nám přináší a zduchovnět ten svátek, ale ono to zároveň taky znamená to, že v tý době hodně firem a jednotlivců buďto už bude zkrachovalých nebo bude před tím krachem stát a ta, to zastavení nebo to uspání té společnosti na řadu týdnů před těmi Vánocemi, na tom bude mít svůj podíl, čili ono jako radovat se z toho utnutí konzumu, je, nechť není sobectvím ve vztahu k těm lidem, kteří na tom budou bezprostředně doplácet, no je to prostě pekelně dvojsečná záležitost.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Ve sváteční den hovořím se spisovatelem a publicistou Pavlem Kosatíkem. V čem jsou v současnosti aktuální myšlenky Jana Amose Komenského, zakladatele moderní pedagogiky, od jeho úmrtí uplynulo 350 let. Rodák z Uherského Brodu, myslitel v mnohém předběhl svou dobu, řekla bych, že svým způsobem už byl takovým vizionářem, co se týče takzvaného home officu, protože doporučoval pracovat doma, vyvarovat zbytečnému toulání po ulicích a hospodách, ale měl na mysli samozřejmě dobu morových ran, kterou také teda zažil.

Pavel KOSATÍK, spisovatel
Podívejte, to byl nesmírně široký člověk polyhistor, ovlivnil řadu oborů, takže když mám říct to pro mě nejpodstatnější mně imponuje tím, že se nespokojil nebo nesmířil s tím moderním novodobým trendem fragmentarizovat svět, ono se to i dá doslovně popsat na jeho setkání s René Descartes, filozofem, kartuziánským a teď nechť to prosím nevyznívá jako, že srovnáváme světlo a tmu nebo dobro a zlo, ale ten, ten René Descartes ovlivnil řadu věcí dobře v tom, že položil základy moderní vědy, že ten svět, jakoby rozsegmentoval, řekl, máme-li něco pozlatit, tak se musí specializovati, to znamená biologové nechť nabádají na svém pašalíku, fyzici na svém, astronomové dělají toto, chemici toto a v rámci každého toho oboru další a další specializace, čehož výsledkem bylo, že hledí každého z nás, z naší, naší profesi se postupně sužovalo, sužovalo díky tomu. Jsme byli schopni tu profesi propracovávat do větší a větší hloubky, které bychom /nesrozumitelné/ rozevřenou náručí patrně nedosáhli. A ten Komenský myslím si, že toto všechno ctil nebo vnímal, ale zároveň i proto, že byl křesťan a slovo Bůh v něm pořád jakýmsi způsobem rezonovalo, tak chtěl, aby tady tato fragmentarizace nebyla definitivní, ale aby současně je prostupoval jakýsi sjednocující princip nebo jakési povědomí jednoty nebo nutnosti řádu vnitřního, poněvadž, když to slovo řád a zase ať to nezní jenom přísně, ať to zní jako hierarchie, když na to rezignujeme, tak se nám ten svět opravdu tak jakoby nihilistický rozpadne, na což myslím si spousta lidí trpí, i když to nepřizná, takže ten Komenský je pro mě zastáncem té, té, té tendence k jednotě a teď v tomhle nejširším smyslu, on hledal to, co lidi spojuje, a to co je rozděluje, samozřejmě vnímal, respektoval, ale zas tak strašlivě ho to nefascinovalo, aby to fetišizoval.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Jaký je podle vás pane Kosatíku i v tomto kontextu, který jste teď popsal, ten současný svět, vidíme tam právě tu fragmentarizaci, co nás lidi na světě spojuje?

Pavel KOSATÍK, spisovatel
Podívejte, záleží na tom, s čím je člověk ochotný si lámat hlavu, když by jako bezmyšlenkovitě tu realitu přijímal, kdyby nastupoval na ten před chvílí zmíněný konzumní způsob života, tak se ocitne součástí nějak, některého z těch fragmentů ani nebude vědět jak a bude jenom žasnout, co se to s ním děje a jaký vír a kam ho unáší a nebude se rozhodně cítit pánem svého osudu, já neříkám, že je dnes, že je vůbec snadné se cítit pánem svého osudu, to je těžké za všech okolností, ale víte, když se považujete za účastníka nějakého vyššího řádu, tak vás to vychovává například k pokoře, k tomu, že, že nejste měřítkem všeho jen vy sama nebo já sám, ale, ale, že s těmi měřítky je to složitější, že to tady všechno existovalo samozřejmě dávno před naším narozením, což si mi zdá, že mnoho lidí se chová, jako kdyby se toto ne vždy uvědomovali a tak dále a tak dále, čili jako nutí vás to ke kontextovému myšlení vytrhuje vás to z té představy, že, že jenom já tady jsem a víceméně nic jiného už neexistuje.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Přej a bude ti přáno, tak celý život toto heslo razila Eliška Junková, narodila se před 120 lety, fenomenální automobilová závodnice. Na svět přišla v Olomouci v roce 1900 jako Alžběta Pospíšilová, vy jste, pane Kosatíku, její osud podrobně zkoumal, co vás nejvíce zaujalo?

Pavel KOSATÍK, spisovatel
No, asi to jak tahle rychlá Hanačka, poněvadž pocházela z Olomouce, tak jak ve světě tehdy ještě mnohem víc než je ten dnešní ovládaném mužskými pravidly, tak si prosadila svou ženskostí, ona vyhrála spoustu závodů, ale nejdůležitější jsou ty dvě její účasti na tehdy nejtěžším závodě světa, na sicilské Tarze Florio, kde jednou sice nedojela, podruhé skončila pátá, ale to byly prostě fenomenální úspěchy, které sledoval celý svět a tam nešlo jenom o to, jak se umístila a že jezdila senzační rychlosti, ale že toho dosáhla jako žena, ano proměnila vůbec způsob techniky jízdy, tehdy to řízení bylo úplně jiné než zažívají současní řidiči, nějaké posilovače řízení a tak dál, to neexistovalo, uřídit automobil bylo záležitostí veliké fyzické kondice, kterou žena tehdy a ona byla dívka, když začínala jedenadvacetiletá, dvaadvacetiletá taky neměla, čili ona, když chtěla ty otáčky projet plnou rychlostí, tak nemohla trhnout tím volantem smykem tak, aby ten zadek toho auta úplně uletěl, tak jak to dělali ti chlapi, ale ono se musela naučit prostě projíždět to po těch optimálních křivkách tak, aby co nejmíň brzdila a to, no tak, jak to dnes děláme my všichni včetně nás chlapů, takže on ona pozměnila se v tomto, no a byla to prostě, byla to chytrá žena, my se tady bavíme o různých problémech, ona, když to teď v metaforickém nebo obrazně přeženu, tak ona by to řešila rázně, ona by těm hloupejm ujela a ty zlí by přejela.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Jak jste řekl, povedlo se jí Elišce Junkové prosadit v tom mužském světě jakým je to závodění, přitom vždycky zůstávala elegantní, noblesná.

Pavel KOSATÍK, spisovatel
Přesně tak a víte, to je nesmírně silný osud, tady to ono vlastně začala závodit pod vlivem svého muže, který v tom byl napřed, on byl bankéř, byl bohatý, měl na ta auta, no vzal je k tomu tak jako prostě, aby, aby měli, aby ten čas mohli trávit společně, no a najednou se ukázalo, že on jezdí líp než on, což on sice složitě, ale sneslo, ono a pak se tragicky zabil při Velké ceně Německa na Nürburgringu. On okamžitě skoncovalo se závoděním, bez něj nechtěla a je zajímavé, co bylo potom, ten jejich život měl velký smysl i pak, ona se nechala zaměstnat u Bati, který v té době rozjížděl výrobu pneumatik, což byla úplně, úplně nový typ výroby tam k těm botám přidaný a velice tomu pomohla, no a hodně se zasloužila o rozvoj tehdy Masarykova okruhu v Brně, čili našeho největšího závodiště, to bylo celé spjato s jejím jménem a to, že tam s chutí přijížděli světoznámí závodníci v čele /nesrozumitelné/, tak byl její zásluha, oni tam jezdili za ní a kvůli ní.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Je ten současný svět stále více mužský, pane Kosatíku?

Pavel KOSATÍK, spisovatel
Široké otázky dávají malou šanci přesné odpovědi, já si myslím, že se to ne, podívejte, je jiný svět v Evropě nebo v západní civilizaci a jiný někde v Číně. Já přes všechny, přes všechny stinné stránky toho, co se děje, tak mně se zdá, že v rovině těch možností to znamená toho, co záleží na nás samotných, tak jsme na tom lépe, já si myslím, že vy i já máme víc té svobody, než jsme měli třeba určitě před těmi 30 lety nebo já svůj život považuju za bohatší, poněvadž cítím to množství příležitostí, které mám, jestli jsem schopen je využívat, to je jiná věc a můj problém má a problém každého, ale důležité je, aby tahle ta možnost nám nebyla odňata nebo abychom se sami oni nepřipravili.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Co pro to děláme, abychom se o to nepřipravili?

Pavel KOSATÍK, spisovatel
No, tak leckdo třeba ani si toho není vědom, tak pracuje sám proti svému zájmu třeba tím, že bezmyšlenkovitě volí někoho, kdo dejme tomu tvrdí,, že se o ně postará a už si ten volič nehlídá, zda se to skutečně děje, jestli, jak už jsem říkal v úvodu, jestli skutečně ty, které vynášíme nahoru, tak, tak, jestli skutečně volíme lidi, kteří opravdu na nás jsou schopni myslet nebo kteří o tom jenom jednou začas mluví někde v nějakém blogu.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Jakou emoci byste možná přiřadil k Česku letos. Často hovoříme, že s našimi.

Pavel KOSATÍK, spisovatel
Zuřivost.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Našimi osudovými jsou devítky, osmičky ten rok, který má 20 nebo dvojku a nulu na konci, bude také už se svým způsobem zapsal do historie, ještě ani neskončil.

Pavel KOSATÍK, spisovatel
Ještě ani neskončil a uvidíme, jak to dopadne, třeba se to ještě, podívejte, já jsem nebo považuju se za pozitivního člověka, ale jako tato společnost teď momentálně opravdu je hodně plná naštvaných lidí, kterým vadí to, kam se to ekonomicky a tak dále vede, poněvadž necítí v tom tu nevyhnutelnost, jako že pandemie je problém, to pochopila naštěstí velká většina lidí, ale, že se to celou dobu řeší tím nejúčelnějším způsobem, to si asi nikdo nemyslí a tenhle ten druh naštvanosti se, to je těžké se na to povznést, že, poněvadž to jde až volbami, ty jsou ještě, ty ještě nejsou na tapetě.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Pavel Kosatík, spisovatel, děkuji, že jste si s námi ve sváteční den udělal čas, sdílet váš pohled na svět, mějte hezky, na slyšenou.

Pavel KOSATÍK, spisovatel
Děkuju taky a na shledanou.

Zita SENKOVÁ, moderátorka
Zítra se v Jak to vidí spojíme s Paříží a reportérkou Kateřinou Šafaříkovou, příjemný poslech dalších pořadů Dvojky Českého rozhlasu přeje Zita Senková.

Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je NEWTON Media. Texty neprocházejí korekturou.