Politolog Kopeček: Nuda na Hradě? Uměřený a při výkladu ústavy zdrženlivý prezident je v parlamentním režimu dobře

Petr Pavel je veřejností i po roce ve funkci vnímán jako reprezentativní hlava státu, která nepřekračuje své pravomoci a kolem níž není příliš rozruchu. „Mnohým se to může zdát nudné, ale z politologického hlediska je to pozitivní. V parlamentním režimu nemá být prezident klíčovou osobou výkonné moci, nemá být tím, kdo rozhoduje vše podstatné. To, že máme uměřeného a při výkladu ústavy zdrženlivého prezidenta, je dobře,“ hodnotí v pořadu Jak to vidí... politolog Lubomír Kopeček.

Zároveň však upozorňuje, že na větší závěr je po roce prezidentství zatím příliš brzy. „Navíc jsme doteď byli v situaci, kdy se z hlediska událostí vnitřní politiky nedělo nic tak zásadního, aby Petr Pavel musel do české politiky vstupovat. V českých poměrech má prezident větší možnosti vstupovat aktivně do situace při vládních krizích, při sestavování nové vlády a podobně. Samozřejmě si takové situace může vytvářet, ale Petr Pavel nic takového nedělá.“

Pět let a dost?

V porovnání s předchozími prezidenty České republiky, Petr Pavel politikou nežije. Dokonce opakovaně naznačil, že je možné, že si vystačí jenom s jedním pětiletým prezidentským mandátem.

Čtěte také

Politolog Kubáček: Výkon Petra Pavla je průměrný. Mantinely své prezidentské moci nevyužívá naplno

„To, co Petr Pavel říká, bych úplně nepřeceňoval. Že bude kandidovat znovu, nevyloučil. To, že před nástupem do funkce neměl žádnou větší politickou zkušenost, ale samozřejmě vliv mít může. Všichni tři jeho předchůdci díky tomu, že za sebou měli poměrně dlouhou kariéru, zhruba věděli, co od ní můžou čekat. Pro Petra Pavla to byl zcela jistě náraz, mnohé ho překvapilo a možná i zpochybnilo to, že by chtěl pokračovat,“ uvažuje Kopeček.

Podle něj se ale Česko klidně může dostat na trajektorii, na kterou nastoupilo třeba sousední Slovensko, které má opakovanou zkušenost s prezidenty bez předchozí politické kariéry. „Nejdřív to byl Andrej Kiska, potom Zuzana Čaputová, kteří se rozhodli nepokračovat a neobhajovat mandát. V případě Petra Pavla je ale v tuto chvíli ještě poměrně brzo udělat v tomto směru větší soud.“

Spíše souhra než konflikt

Podle průzkumu Centra pro výzkum veřejného mínění se Petr Pavel těší téměř 60% důvěře české veřejnosti. V porovnání se začátkem působení Václava Havla, Václava Klause a Miloše Zemana to však jsou podle Kopečka čísla relativně nízká. „Může to souviset s tím, že Petr Pavel je blízký ne příliš populární vládě, což se samozřejmě do určité míry přenáší i na něj. Může to souviset i s tím, že intenzita jeho cest po republice je nižší.“

Čtěte také

Lubomír Kopeček: Havel i Klaus mantinely parlamentního systému ještě cítili. Přímá volba to ale změnila

Přesto Petr Pavel plní roli reprezentativního symbolického prezidenta. „To je v zásadě něco, co se v posledním roce odehrávalo prostřednictvím řady aktů. Máme tu prezidenta, který z této představy nijak výrazně nevybočuje, alespoň co se týká vnitřní politiky.“

To, že je prezident blízký stávající vládní koalici, není ale podle Kopečka špatně, protože prezident nutně nemá být v opozici vůči vládní koalici. „To, co předpokládá parlamentní režim, je spíše souhra než konflikt. Samozřejmě můžou nastat situace, kdy se dostane do konfliktu i s někým, kdo je mu relativně blízký. Zatím to ale v českých poměrech v prvním roce nenastalo. Petr Pavel nevystupuje způsobem, kdy by šel proti agendě vlády. Nemáme tu prezidenta, který by vetoval zákony, což je věc, ve které jeho předchůdci, nejvíce Václav Klaus, byli mimořádně agilní, a to i vůči vládám, které k nim měly poměrně blízko. Petr Pavel tendenci přesahovat prezidentský úřad nemá, naopak se chová jako hlava státu v parlamentním režimu,“ uzavírá Lubomír Kopeček.