Politolog Čejka: Nejdřív bianco šek, teď zděšení. USA cítí spoluzodpovědnost za konání Izraele

„Prohlášení Bílého domu ukazuje vážnost situace. Ještě donedávna Američané dávali Izraeli bianko šek na všechno v kontextu jejich vojenské operace. Teď je ale vidět americké zděšení nad humanitární katastrofou, kterou akce vyvolala, přičemž vlastně nebylo dosaženo skoro žádných deklarovaných cílů,“ uvažuje v pořadu Jak to vidí... politolog Marek Čejka.

Čtěte také

iROZHLAS

Harrisová při jednání s Gancem vyzvala k posílení humanitární pomoci v Pásmu Gazy

Hlavním cílem Izraele přitom je zničit od základů teroristický Hamás. Podle Čejky je to však nesplnitelné přání. „Když se podíváme na to, jak organizace dlouhodobě funguje, že není zdaleka přítomna jenom v Gaze, tak je to vlastně prakticky nemožné. Američané teď pravděpodobně cítí spoluzodpovědnost, protože operaci v Gaze víceméně umožnili a jednoznačně ji podporovali. Zároveň prezident Biden asi cítí, že není úplně schopný Netanjahua korigovat.“

Hamás oslaben, ale ne zničen

Izraelská vojenská operace měla mít původně bleskový charakter. I po pěti měsících ale boje stále pokračují. Nepodařilo se ani zlikvidovat hlavní vůdce masakru ze 7. října loňského roku, při kterém zahynulo 1400 lidí.

„Ono to navíc ani není úplně založeno na nich. Izraelci v minulosti zlikvidovali celou generaci zakladatelů a vůdců Hamásu. V Libanonu byl nedávno zlikvidován šéf tamní frakce, spoluzodpovědný za masakr v Izraeli, přesto nevidíme, že by došlo k zásadním úspěchům, i když takticky je Hamás asi oslaben,“ přibližuje politolog.

K zásadnímu narušení Hamásu pravděpodobně ještě nedošlo. Možná k tomu dojde. Otázka je, za jakou humanitární cenu.

Do jaké míry je však bojová kapacita Hamásu omezená, je podle něj velmi těžké posuzovat. „Hamás se nyní pokouší obnovit kontrolu nad severem Pásma Gazy, který už byl Izraelci vyčištěn. K zásadnímu narušení Hamásu v Gaze tedy pravděpodobně ještě nedošlo. Možná k tomu dojde, ale otázka je, za jakou to bude humanitární cenu, kolik lidí kvůli tomu bude muset ještě zemřít...“

Pragmatismus přihlížejících

Na humanitární krizi v Pásmu Gazy a na vojenskou operaci Izraele hledí se znepokojením i sousední země regionu – Egypt, Jordánsko nebo Saúdská Arábie. „Širší veřejnost logicky projevuje určitou solidaritu, politici se ale k tomu staví spíše pragmaticky, i když třeba jordánský král se snaží zajišťovat humanitární pomoc pomocí letadel. V zásadě ale nechtějí destabilizaci politické situace, a proto nic zásadního nepodnikají.“

U každé země je to navíc podle politologa velmi specifické. Odráží se v tom mimo jiné i dlouhodobý vývoj jejich vztahů s Izraelem. „Třeba u Jordánska byly velmi specifické. Sice to byly nepřátelské země, zároveň tam ale probíhala celá desetiletí komunikace. Daleko složitější to bylo u Egypta, kdy za prezidenta Násira panovalo v oblasti velké napětí, probíhaly války. Válka byla i za prezidenta Sádáta, ale egyptská politika se už začala posouvat. Úplně jinou kapitolou je pak Saúdská Arábie. Nuance izraelsko-arabských vztahů v dané zemi tedy hrají velmi důležitou roli i v nynějším konfliktu v Pásmu Gazy,“ dodává Marek Čejka.