Petr Brukner: Budeme hrát tak dlouho, dokud budou lidi chodit a dokud my budeme chodit

Lepím dohromady objekty, které se nikdy nemohly setkat

Spoustu kolážistů pracuje v počítači a to je velmi jednoduché, počítač totiž umožní prakticky všechno. Ale Petr Brukner pracně stříhá, vyřezává a lepí. „Vybírám si klasické obrazy. Třeba na Manetovu Snídani v trávě mám asi třicet různých variant. Dolepím tam věci, lidi a situace, které spolu absolutně nesouvisí, ale vždycky tam musí být vtip. Asi bych to měl nazvat spíš fóráže,“ říká.

Na první foťák jsem si musel vzít půjčku

Petr Brukner fotí už dlouhá léta a stejně jako se brání počítačům nebo smartphonům, dlouho odolával i digitálnímu fotoaparátu. Ještě donedávna fotil na klasický kinofilm. Stálo ho to spoustu času a peněz. „Ta fotka z kinofilmu je ale prostě jiná. Je nedokonalá a proto se mi tak líbí,“ dodává Brukner. Fotí hlavně portréty známých lidí, herců, výtvarníků i politiků.

Oprašovačky musí být

Divadlo Járy Cimrmana hraje zhruba dvacet představení v měsíci. Role jsou alternované, takže na každého vyjde asi tak 10 - 12 představení a to je podle Petra Bruknera tak akorát. „Vezměte si, že se třeba po dvou dnech vrátíte ze zájezdu a hned  druhý den znovu hrajete. Jsme už všichni opravdu v letech a je to velmi namáhavé.“ Celé divadlo už přiznává, že se těší na prázdniny. S texty Petr Brukner problémy nemá, vše je v hlavě uloženo bezpečně. Přesto, když si někdo z členů řekne o tzv. oprašovačku, ostatní neremcají a zkouška, která má za úkol, připomenout třeba dlouho nehranou hru, se uskuteční. „Když hraju, odjíždím asi ve tři čtvrtě na pět z domova z Brandýsa. Mezi 18. a 18:10 musíme být všichni v šatně. Kdo přijde pozdě, platí pokutu. Velice přísně drží kasu Miloň Čepelka,“ prozrazuje zákulisní zvyklosti herec Divadla Járy Cimrmana Petr Brukner.

Jak se seznámil s manželkou, kolik má dětí a vnoučat, jak vzpomíná na rodný Písek a kterou hudbu miluje nejvíce? Poslechněte si celý rozhovor.