Nevšední putování Slavkovským lesem aneb Ve znamení Kaiserwaldu

Naše putování začne v obci Poustka-Ostroh před zrestaurovaným gotickým hrádkem Seeberg, který návštěvníkům nabízí stálou expozici porcelánu. Od hradu se vydáme ke kostelu, jenž do roku 1989 sloužil jako sklad sena místního JZD. Po revoluci připadl církvi, ta však chátrající kostel odsvětila, na náročnou opravu chyběly prostředky. V roce 2004 došlo k převodu objektu na obec, která se pustila do jeho renovace.

Druhé zastavení slavkovské pouti je v Kostelní Bříze, obci, která měla štěstí. Byť spadala do vojenského prostoru, devastace byla ušetřena, neboť vojsko potřebovalo zázemí pro své důstojníky. Mezi dominanty Kostelní Břízy patří hrázděná budova ze 17. století, dnes sloužící jako penzion, a kostel svatého Pavla a Petra, zachráněný díky iniciativě nadšenců. Zato místní zámek s velkou zahradou a stromy s obvodem až jedenáct metrů se 21. století nedožil, po roce 1945 byl vydrancován, zdevastován, zničen.

Z Kostelní Břízy poputujeme do Rovné. Z obce byla po válce vysídlena většina německých obyvatel a záhy se Rovná stala součástí vojenského výcvikového prostoru. Po odchodu vojáků zde bylo vybudováno panelové sídliště a Rovná se stala absurdním vzorem socialistické vesnice.

Čtěte také

Pohoří málem zapomenuté. Lužické hory skrývají krajinu s podmanivou surovou poetikou

Z Rovné míříme do Vranova, kdysi významného slovanského sídla. V místech, kde se hrdý Vranov rozkládal, jsou však jen křoviny a pýr, i toto místo se po roce 1945 stalo vojenským výcvikovým prostorem. Všechny budovy včetně cenného kostela byly rozstříleny a bagry je srovnaly se zemí. Stejný osud postihl i několik kilometrů vzdálené město Čistá.

Pouť Slavkovským lesem zakončíme na úpatí hory Krudum u Sokolova, kde navštívíme zbytky kostela svatého Mikuláše. Svatostánek byl v polovině 13. století postaven původními obyvateli, což byli většinou horníci dobývající vzácné rudy. S jejich odchodem po roce 1500 osada pod kostelem zanikla a postupně zmizel i kostel.