Nešlo o bohy. Pět set let od dobytí Mexika Hernánem Cortésem ve Víkendové příloze

Řada zemí s koloniální minulostí se vztahuje ke kultuře evropských dobyvatelů. Kdo je pro Mexiko „vzorová“ země? Španělsko?

Jistě, španělštinou hovoří až na výjimky celá Latinská Amerika. Přímo v jazyce bych problém nespatřovala, ten je jednotícím prvkem téměř celého kontinentu. Šestnáctého září 1810 kněz Miguel Hidalgo vydal výzvu k boji za samostatné Mexiko. Byl to kněz formovaný francouzskou literaturou. I osvoboditelé, jakým byl třeba Simón Bolívar, byli formováni spíše francouzskou kulturou. Také vyšší, vzdělané vrstvy společnosti v Mexiku se orientovaly na tuto kulturu. Cesta do Evropy a studia v Paříži byly snem mnoha Mexičanů. Nikaragujský básník Rubén Darío napsal: „Myslíme francouzsky, píšeme španělsky.“ To platí i pro mexické autory první poloviny 20. století.

Jak je to se vztahem ke Španělsku dnes?

Ve 20. století došlo ke kulturnímu sblížení, ale na základě kulturní i politické rovnosti. Latinskoamerická literatura a kultura má již co nabídnout. Boom latinskoamerické literatury zaskočil samotné Španělsko. Ke sbližování však docházelo postupně už od dob modernismu, kdy již zmíněný Rubén Darío ovlivnil španělský modernismus. Kulturní i politické sblížení bych dokumentovala na dvou obyčejných věcech. Konají-li se schůzky vrcholných politických představitelů iberoamerických zemí, vždy se jich účastní i vrcholní představitelé Španělska. Dobrým příkladem jsou Cervantesovy instituty rozseté po celém světě. Tady bych možná připomněla, že knihovna Institutu Cervantes v Praze nese jméno Mexičana Carlose Fuentese.

Portrét Hernána Cortése (1485–1547), dílo neznámého autora 17. století ze sbírek Námořního muzea v Madridu|foto:Český rozhlas

U počátků promýšlení mexické identity stojí spisovatel Alfonso Reyes. Jsou pro něj španělský a indiánský element v nějakém konfliktu, z kterého se rodí to, co je typicky mexické?

Reyes vidí nově vznikající kulturu v harmonii, je v ní místo pro všechny. V závěru eseje Vidina Anáhuacu hovoří o tom, že on sám nevěří v přetrvání indiánské tradice ani v přetrvání tradice španělské, ale věří v jakési harmonické spojení veškerého člověčenstva. Krajinu spojuje s člověkem a jeho působením. Člověku je krajina zdrojem obrazotvornosti. Ostatně podobné nazírání má i Carlos Fuentes, když hovoří o Monte Albánu zavěšeném mezi nebem a zemí. Reyes si všímá rozdílů v indiánském vnímání krajiny a v tom, jak ji vnímali Evropané, když se s ní poprvé setkali. To, co spatřili, pro ně bylo něco nevídaného, a když měli tuto realitu popsat, nemohli jinak než s dědictvím antiky, středověku a renesance v zádech. Viděli Nový svět buď jako ztracený ráj, nebo místo pro vybudování utopie. Reyes byl velkým znalcem antické kultury. Když hovoří o aztécké poezii, zmiňuje příbuznost s antickými bájemi. Nepřímo tím kulturu Mexika vřazuje do západního kulturního areálu, navzdory jejím specifikům vyplývajícím z existence předkolumbovských kultur a dalších jevů vlastních Mexiku.

Čtěte také

Před 500 lety doplul Hernán Cortés do Mexika. Říši Aztéků dobýval dva roky

Jak se esejisté dívali na klíčové postavy, jako byli Hernán Cortés a aztécký panovník Moctezuma II.?  

Když zvědové Moctezumovi přinesli zprávu o podivných plovoucích domech s lidmi na podivných zvířatech, bílými a vousatými, uvěřil v návrat bohů. Fuentes popisuje různá znamení jako vzedmuté vody jezera, na němž byl vybudován Tenochtitlán, i podivné chování samotného Moctezumy. Věřil v osud. Byl osudem poražen, ukamenován vlastním lidem, aniž pochopil, k čemu došlo. Jediné, co věděl, bylo, že o moc se nemůže dělit s bohy. Historie zinscenovala setkání panovníka, jenž věřil předpovědím a osudu, s mužem, který byl veden vlastní vůlí a měl důvěru v sebe sama. A to byl Cortés. Obyčejně bývá líčen jako nemilosrdný a krutý. To je však černobílé vidění.

Jaký byl Hernán Cortés?

Musíme si uvědomit, z jakého prostředí vyšel. Otec byl drobný rolník, který synovi dopřál studia na univerzitě. Ta Cortése moc neoslovila. Zato hodně četl a zejména rytířské romány. Nebyl to žádný primitiv nebo nevzdělanec, jak se traduje. Když se dostal do Nového světa, na Kubě mu byl přidělen kousek půdy, ale on se přece nevydal za oceán, aby žil stejně ubohým životem jako jeho otec.