Hernán Cortés: Dva dopisy
"K Vašim královským nohám se klade a líbá ruce Vaší Výsosti nejponíženější služebník a poddaný Vašeho Veličenstva." Těmito slovy zakončil 30. října 1520 Hernán Cortés svůj druhý dopis adresovaný španělskému císaři Karlu V. Ačkoliv se odesílatel i adresát nacházeli ve Španělsku, ležel mezi nim Atlantský oceán. Cortés totiž svůj dopis zapečetil ve městě Segura de la Frontera v zemi, kterou ve jménu Jejího Veličenstva pojmenoval Nové Španělsko zaoceánské.
Co obsahují Cortésovy dopisy? Lze z nich vyčíst, jaký byl Hernán Cortés, a zachycují dobu, v níž žil? Na tuto otázku se snaží nalézt odpověď řada historiků už po mnoho generací. Ani čtenář ale nezůstane ochuzen. Před časem totiž nakladatelství Argo vydalo dopisy Hernána Cortése španělskému císaři knižně.
Hernán Cortés se narodil v Medellínu v roce 1485 jako syn zchudlého šlechtice. Jeho otec z něj chtěl mít právníka, ovšem tato touha se neshodovala s divokou a vzpurnou povahou mladého Hernána. Ten po dvou dosti bouřlivých letech studií zanechal. Když pak v roce 1511 Diego Velázquez chystal výpravu na Kubu, nemohl ctižádostivý Cortés chybět. Na Kubě získal rozsáhlá území, to ovšem muži, jenž se vypravil za moře pro moc a slávu, nemohlo stačit. Roku 1519 se s nevelkou posádkou vydal na svou dobyvatelskou výpravu ke břehům Ameriky. Brzy se dozvěděl cenné zprávy o stavu aztécké říše - o jejím nezměrném bohatství i vnitřních sporech, které jí cloumaly. Když pak se svými muži stanul v hlavním městě Tenochtitlánu, byl přijat vládcem Montezumou II. Indiáni ještě nikdy neviděli bílé muže sedící na podivných zvířatech a vládnoucí zbraněmi schopnými zabíjet na dálku. Navíc se jeho příjezd shodoval s dobou, kdy se měl podle staré báje vrátit bůh Quetzalcóatl, bůh bílé pleti s mohutným plnovousem.
To vše přineslo Cortésovi počáteční výhodu, kterou obratným diplomatickým manévrováním dokonale využil. Situaci však vyhrotila kontraexpedice, již proti němu vyslal Velázquez. Tu ještě Cortés porazil, následnému indiánskému povstání však již čelit nedokázal. Během noci z 30. června na 1. července 1520, která je známá jako Smutná noc, přišel o tři čtvrtiny armády, všechno zlato i deníky. Dokázal však shromáždit dostatek posil a v srpnu roku 1521 Tenochtitlán znovu dobyl. Organizoval pak další výpravy, na troskách zničeného hlavního města začal budovat nové.
Osobnost Hernána Cortése, stejně jako otázka, co přesně se dělo během conquisty, jsou témata fascinující historiky po mnoho generací. Jeden z pramenů, ze kterých lze čerpat atmosféru oné kruté romantické doby, představují právě dopisy samotného Cortése španělskému císaři, takzvané relace . První dopis se sice nedochoval, další dva však ano.
Dopisy Hernána Cortése lze číst jako rytířský román. Z jejich stránek na nás dýchá kouzlo autentičnosti a nelze se neobdivovat způsobu, jakým Cortés s hrstkou mužů dosahuje svých cílů. Neustále se však potýkáme s problémem volby kladného hrdiny. Přejem spíše inteligentnímu vojevůdci, nebo indiánům zoufale bojujícím o svůj další osud? Žasneme nad Cortésovou taktikou, nebo odsuzujeme jeho barbarské ničení starodávné kultury? Všechny tyto otázky za nás ale dávno vyřešila historie. My se můžeme alespoň na chvíli vrhnout do světa, v němž bylo ještě co objevovat, do světa, který byl velký a nebezpečný.
