Nedokončený portrét: autobiografie Agathy Christie skrytá ve fikci

Manželská krize postihne Celii v době, kdy je již značně otřesena smrtí své matky, a nervové zhroucení na sebe nedá dlouho čekat. Celia uvažuje o sebevraždě a odjede na dovolenou na exotický ostrov, kde se setká s Larrabym, bývalým malířem portrétů, kterému během jediné noci odhalí svůj životní příběh – dětství strávené s imaginárními společníky a starou babičkou, hudební studia v Paříži, námluvy s důstojníkem, prudké vzplanutí a svatba s pohledným vojákem, smrt milované matky, rozvod, po kterém zůstává sama se svou dcerou. Ukazuje se, jak se Celia bojí druhé šance na štěstí a není dostatečně odvážná, aby se postavila životu. Pomůže jí Larraby se s životem a minulostí vyrovnat?

Pod rouškou anonymity si Agatha Christie dovolila do románu Nedokončený portrét vložit velké množství autobiografických prvků a snad doufala, že nebude odhalena|foto:Profimedia

Když v roce 1934 vyšel Nedokončený portrét jako druhý psychologický román autorky Mary Westmacott (prvním byl Obrův chléb, který v češtině zatím nevyšel), nikdo netušil, že se za tímto jménem skrývá světoznámá Agatha Christie (1890–1976). Pod rouškou anonymity si dovolila do tohoto románu vložit velké množství autobiografických prvků a snad doufala, že nebude odhalena. Tomu se o více než patnáct let později nevyhnula, a tak román může sloužit jako další střípek do mozaiky informací o jejím životě, který velmi nerada odhalovala veřejnosti.

Badatelé jejího života a díla se shodují, že Nedokončený portrét je v celé řadě ohledů autobiografičtější než Vlastní životopis. Důvodem je podle nich nejen možnost schovat se za literární postavu a v případě potřeby vždy moci označit dílo za fantazii, ale i časový odstup od popisovaných událostí, ve kterém obě knihy vznikaly (což mohlo mít vliv jak na přesnost vzpomínek, tak i na rozdíl ve vnímání tehdejších událostí).

Nedokončený portrét je v celé řadě ohledů autobiografičtější než Vlastní životopis.

Pokud položíme obě knihy vedle sebe, najdeme především ve vylíčení dětství a dospívání téměř shodné osoby, předměty i příběhy (i když v Nedokončeném portrétu například hlavní hrdinka nemá sestru). Ale už od svatby se popis událostí začíná odlišovat. Záležitosti odbyté v autobiografii několika stranami odkrývá autorka v Nedokončeném portrétu podrobněji, věnuje se mnohem více pocitům, motivům, úvahám i činům. Je možné, že se s nešťastnými událostmi potřebovala vyrovnat způsobem, který jí byl nejbližší, totiž psaním, a necítila tedy potřebu se k tomu již později takto podrobně vracet.