Na zámku Lobkowiczů
Mělnický zámek patří bezesporu mezi nejznámější památky u nás. Vypíná se nad soutokem Labe s Vltavou a tvoří společně se sousedním kostelem svatého Petra a Pavla dominantu starobylého města. Kdo vstoupí branou na malebné zámecké nádvoří a rozhodne se pro prohlídku interiérů, toho čeká setkání s historií Českého království, ale i knížecí větve rodu Lobkowiczů.
„Historie tohoto sídla sahá až do 9. století, kdy tu žili Pšované, kteří zde vystavěli dřevěné hradiště. A tenkrát se tu narodila kněžna Ludmila, která se v patnácti letech provdala za prvního doloženého přemyslovského knížete Bořivoje l.,“ vypráví zkušený průvodce Jaromír Tůma. (Pokud je vám jeho jméno povědomé, jedná se opravdu o známého hudebního redaktora a publicistu, rodáka z Mělníka, který o zdejší historii ví opravdu mnoho.)
HRAD KRÁLOVEN
Už v raném středověku bylo hradiště přestavěno na hrad určený pro vdovy českých králů a královen. „Celkem jich tu pobývalo třiadvacet. Poslední byly manželky Jiřího z Poděbrad," dozvídám se.
S hradem byly spojeny i osudy podhradí, které Přemysl Otakar II. povýšil na město a Karel IV. na věnné město českých královen. Už za Otce vlasti se Mělník stal i centrem českého vinařství. A víno se odtud vozilo i na královský stůl.
Nejstarší historii sídla dodnes připomíná kamenná branka hned vedle gotické brány, zatímco jednotlivá křídla zámku jsou doklady renesanční a barokní přestavby. Krásné je zejména severní renesanční křídlo se sgrafity a arkádami.
Z arkády ve druhém patře zámku se vstupuje do interiérů s bohatým vybavením, které přibližují historii současných majitelů, Lobkowiczů. „Ti se sem přiženili, a to sňatkem Marie Ludmily, poslední dědičky z rodu Černínů, s Augustem Antonínem z Lobkovic," pokračuje Jaromír Tůma. Lobkowiczové vlastnili zámek do roku 1938, kdy jim jej zkonfiskovali nacisté a pak znárodnili komunisté. Vrátili se sem v roce 1992, kdy jim byl v restituci vrácen, a to knížeti Jiřímu Janu Lobkowiczovi. Zámek prošel náročnou rekonstrukcí a jeho prohlídka opravdu stojí za to.
Hned první ložnice připomíná Jiřího Kristiána Lobkowicze, automobilového závodníka, který ve svém voze Bugatti model 54 tragicky zahynul na berlínském okruhu AVUS v roce 1932. „Ostatně platí, že co Lobkowicz, to zajímavý člověk," míní průvodce. Byli mezi nimi vojevůdci, hodnostáři u vídeňského dvora, velvyslanci, cestovatelé, badatelé. Však se jednalo o jeden z nejvýznamnějších šlechtických rodů Českého království. A také nejbohatších, což dokládají i sbírky, které Lobkowiczové na Mělníku ukazují.
DVA PRINCOVÉ
Postupně si prohlížíme pracovnu habsburského kancléře Augusta Longina Lobkowicze, dětský pokoj, Malou jídelnu, Velký salon, Rytířský sál i schodiště zdobené loveckými trofejemi. Obdivuji Velký sál s jedinečnou sbírkou vedut evropských měst 17. století.
„Větší sbírku takových vedut vlastní pouze švédský král Karel XVI. Gustav," upozorňuje průvodce. Prohlížím si i koncertní sál, ve kterém je v současnosti k vidění výstava, která přibližuje podporu českých šlechtických rodů Československé republice na začátku druhé světové války.
Pak mě Jaromír Tůma vede skrze Velkou jídelnu svatého Václava, jejíž strop je zdobený skutečným zlatem, do kaple zasvěcené svaté Ludmile, což je nejstarší interiér na hradě. Nechala ji postavit Eliška Pomořanská, poslední manželka českého krále Karla IV. A nesmím opomenout ani to, že salony zdobí mnoho děl slavných malířů, jako byli Karel Škréta, Petr Brandl anebo Paolo Veronese.
Nakonec sestupujeme do zámeckých sklepů, do kterých současný majitel vrátil výrobu vína. Rozkládají se ve třech podlažích pod zámkem a pamatují Karla IV.
A kam se bude ubírat historie zámku dál? „Kdo ví, zatímco v 9. století se tu rodily kněžny, v jednadvacátém se tu zatím do rodiny Lobkowiczů narodili dva princové. O budoucnost by tedy mělo být postaráno. Tak uvidíme," říká na rozloučenou Jaromír Tůma.
