Můj dědeček hrdina. Autentické vyprávění českého vojáka o první světové válce, zajetí a vzniku legií

Můj dědeček Josef nežil zrovna blízko našemu bydlišti. A tak jsem se s ním setkávali poměrně málo. O to intenzivněji jsem ale vnímal jeho vyprávění „o té Velké válce“.

Jak to všechno začalo

Pro nás malé kluky měly jeho příběhy z první světové války vůni dálek a romantiky, aniž bychom byli schopni vnímat utrpení, kterým náš vypravěč prošel. Tento pocit se s věkem vytrácel a nahrazoval ho jiný, ve kterém se skrýval veliký obdiv k člověku, který díky víře, vlastenectví a svým zásadám dokázal přežit v podmínkách, které stály mnohé jiné život.  

Když mi bylo třináct let, přivezl jsem k dědečkovi magnetofon Tesla B4 a natočil fascinující vyprávění. Byl to naprosto bezděký počin bez jakýchkoli ambicí, aniž bychom si uvědomovali, že jde o něco mimořádného.

Přesto lze záznam považovat za jedno z mála autentických svědectví obyčejného vojáka, rakousko-uherské armády, který popisuje celou anabázi od odvodu na vojnu přes frontové boje, zajetí, vstup do Československých legií, zranění, až po vytouženou zpáteční cestu kolem celého světa do rodné vlasti….

Otevřené a fascinující

Když jsem si ale na záznam po letech vzpomněl, jako by se do země ztratil. Bál jsem se, že byl už dávno přemazaný. Magnetofonové pásky totiž v minulosti nebyly levnou záležitostí. Pak jsem ale od bratra dostal krabici s páskami, které chtěl vyhodit. Nikdy nezapomenu na okamžik, kdy se z magnetofonu ozvalo: „Narukoval jsem v roce 1914…“

Čtěte také

Může za vyhlášení 1. světové války chyba řidiče?

Unikátní záznam pořízený před padesáti lety s autentickými vzpomínkami na události před sto lety se rozezněl a mně se tajil dech. Otevřenost s jakou můj dědeček Josef Fila před padesáti léty o první světové válce hovoří je fascinující.

Bez obalu popisuje nejen poměry v rakousko-uherské armádě, ale taky kruté zacházení a poměry v zajateckém táboře Darnycja (Dárnice) u Kyjeva. Jen těžko dnes někdo uvěří tomu, jak byli zranění vojáci operovaní bez narkózy a následně léčeni.

Záznam jsem poslouchal mnohokrát a nemohla mi uniknout letmá zmínka o nějakém deníku. Že by si psal dědeček také deník? A tak začalo nové pátrání, které mělo šťastný konec. Byl nalezen u bratrance Josefa. Pečlivě zabalený, pravděpodobně ještě nikým nečtený. 

Nad jeho řádky mi naskakovala husí kůže

Ve svých poznámkách svěřil svému deníku úplně všechno, jako by měl druhý den zemřít. Bez servítek, v naprosté nahotě. Kdyby ho u něj někdo z nadřízených našel, okamžitě šel před popravčí četu.

Čtěte také

Našel se kreslený deník z 1. světové války. Jeho příběh oživují vzpomínky posledního legionáře

Na dvaadvacetiletého kluka neskutečná zpověď, při které vyvstávají všemožné otázky. Existují ve válce nějaké etické normy? Na čí straně je morální právo, když týraný a vyčerpaný voják zastřelí ze zoufalství svého nadřízeného, krutého hejtmana?

Čím víc jsem poslouchal magnetofonový záznam a četl deník, tím víc vyvstávalo otázek. Některé z nich jsem před mnoha lety přednesl vyučujícímu v hodinách dějepisu, ale odpovědi jsem se nedočkal. Místo toho jsem se dozvěděl, že to není náplň výuky stanovená osnovami. A v pololetí dostal ze svého oblíbeného předmětu dvojku.

Ale byla to moje vina.

Dědeček mi o tom všem zakázal kdekoli mluvit a jistě jako zkušený „fronťák“ věděl proč. A určitě také věděl, proč o některých věcech nemluví on sám. Obyčejný voják totiž neměl o spletitostech velké hry ani tušení. Byl jenom malým kolečkem ve stroji na smrt. A výjimkou nebyl ani on.

Jeden z tisíce příběhů

Za jakých okolností byl dědeček zajat a raněn? Protože jsem chtěl mít ucelený obraz o době před více než sto lety, obrátil jsem se na historika Univerzity obrany v Brně Františka Hanzlíka, který se právě tímto obdobím zabývá. Jeho informace předčila má očekávání.

Čtěte také

Československo se snažilo být „odrakouštěné“, ale na Rakousko-Uhersko muselo navázat, míní historik

Všechno začalo mít jasné kontury a dědečkovo svědectví dostávalo nový rozměr. Dnešní pohled na období před více než sto lety, spojený s unikátní výpovědí přímého účastníka dávají jasný obraz válečných události nejen v carském Rusku, ale také v období nástupu bolševiků.

Příběh mého dědečka Josefa Fily není ojedinělý, pouze zastupuje tisíce jiných, podobných příběhů. Na rozdíl od nich byl ale zaznamenán na téměř ztracený magnetofonový pásek. Dědeček je jenom jedním z mnoha bezejmenných, kteří měli to štěstí a první světovou válku přežili. Snad proto, aby o ní mohli podat svědectví.