Lidé můžou zničit unikátní kulturu západoafrických šimpanzů, obávají se vědci

V letech 2003–2018 badatelé nasbírali téměř tisíc vzorků DNA šimpanzů z oblasti Nimba chráněné UNESCO. Kombinovali přitom odběr genetických vzorků trusu a fotopastí.

Tato zvířata jsou v nebezpečí proto, že jsou nucena žít v degradované a do velké míry odlesněné krajině. Pomocí zmíněných neinvazívních metod získali vědci cenná data pro ochranáře, která zveřejnili v časopise Journal of The Society for Conservation Biology.

Unikátní metoda

Výsledkem studie byl genetický materiál od 136 šimpanzů ze čtyř různých komunit. Chyběly v nich jen vzorky trusu mláďat, který se hůř hledá. Zvířata jsou plachá, takže toto byl způsob, jak získat cenné informace o složení a chování šimpanzích skupin i o jejich ohrožení.

Čtěte také

Šimpanzí samci denně dokazují vůdcovství. Kvůli úbytku lesa to znamená více konfliktů s lidmi

„Jsou nesmírně obezřetní, protože vědí, že člověk je pro ně hlavním nepřítelem,“ vysvětluje Ondřej Sedláček, ekolog, přírodovědec, který má možnost pozorovat hnízda západoafrických šimpanzů během pravidelných cest do Kamerunu.

Autoři vypočítali, kolik se v oblasti Nimba pohybuje jedinců, jaká byla v dané chvíli hierarchie jednotlivých společenství a kudy šimpanzi putovali v krajině. „Sledovali migraci, to jak ji ovlivňují stavby silnic nebo ubývající zdroje potravy a vody,“ dodává Sedláček.

Překonat bariéry

Region Nimba je pro ochranu zvířat důležitý, zůstala v něm totiž i přes lidskou činnost zachována aspoň část původní krajiny. „Je to zajímavá referenční oblast, ze které je patrné, jak by mohl vypadat život šimpanzů v přirozeném prostředí,“ potvrzuje Artur Sniegon, terénní biolog a ochránce přírody se zaměřením na Afriku.

Čtěte také

Šimpanzi dokážou sladit krok. Schopnost společné akce přispěla k evolučnímu úspěchu člověka

V podmínkách střední Afriky, konžské pánve, kam přírodovědec často jezdí, se vyskytuje jiný, méně ohrožený podruh šimpanze. Pro západoafrické šimpanze, kteří byli předmětem studie, je podle něj situace o dost složitější.

„Ve volné přírodě zbývá zástupců poddruhu Troglodytes verus už jen kolem 50 tisíc,“ varuje Sniegon.

Upozorňuje, že v celé západní Africe klesla populace těchto šimpanzů od roku 1900–2014 o 80 procent, úbytek dál pokračuje. Bylo proto důležité zjistit, jak těžké pro ně je v těžařské oblasti bezpečně překonat bariéry, nějakou silnici nebo místo těžby.

Připravenost na covid

Využití genetiky pro ochranu západoafrických šimpanzů může být klíčové i v jiném ohledu – vědci můžou vyčíst, jestli mezi skupinami nedochází například k příbuzenským křížením. 

Čtěte také

Masožravci, býložravci… nově se do učebnic může dostat virožravost

„Genetická variabilita je důležitá pro připravenost populace ke změnám. Kdyby se tam například objevil covid, jsou připravenější,“ říká Sedláček.

Výzkumníci potřebují obvykle čtyřikrát až pětkrát víc vzorků, než je jedinců, i tak zachytí spíše dospělce – a i tak si této možnosti cení. „Je to obrovský posun oproti minulosti, dřív jsme sčítali jen hnízda a dělali složitá pozorování,“ podotýká Sedláček.

Válka šimpanzů

Badatelé zároveň upozorňují, že šimpanzí komunity mají složitou sociální strukturu. „Jejich interakci s jinými skupinami vědci říkají válka,“ upozorňuje Artur Sniegon. 

Zkoumané čtyři skupiny spolu komunikují prostřednictvím mladých samic, k tomu dochází v řádu generací nebo více let. Jinak ale kontakt šimpanzů mnohdy znamená krveprolití.

„Na rozdíl od goril, které mají podobný habitat, sbírají podobné zdroje, je to u šimpanzů velmi striktně rozděleno,“ upozorňuje Sniegon. Těžba železné rudy je parku Nimba přitom z přirozeného teritoria vytlačuje. 

Alarmující případy

Šimpanzi tak víc a víc pronikají do oblastí, kde se pohybují lidé. Místní je považují za kořist a šimpanzi útočí i na ně. 

Čtěte také

Vědci přečetli DNA konkrétní pravěké ženy ze zubu jelena, aniž by ho zničili. Považují to za průlom

„Jsou známy případy, kdy matka odloží dítě na kraji plantáže, dítě zmizí a už ho ze stromu nedostane,“ popisuje Ondřej Sedláček. 

Přesto vidí přírodovědci lov šimpanzů jako velmi problematickou záležitost. Artur Sniegon byl dokonce svědkem kolektivní konzumace uloveného šimpanze. 

Upozorňuje, že kromě ztráty diverzity šimpanzích populací a habitatu, tedy původních míst kde žijí, je nebezpečné, pokud si nemůžou zvířata předávat zkušenosti.

Ztráta know-how

Právě zmíněné komunity z oblasti západoafrické Nimby mají zajímavé kulturní zvyklosti. Znalost nástrojů se předává mezi generacemi. Když lidé šimpanze loví, know-how se ztrácí.  

„Používají například udice, velmi dlouhé pruty, aby si z tůněk v období sucha sbírali vodní květ,“ uvádí příklad Sniegon. Z řas tak získávají živiny, které běžně v jejich prostředí nejsou. 

Jak může genetika přispět k ochraně západoafrických šimpanzů? Co přispívá k prevenci konfliktů člověka se zvířaty? Proč jsou pro ochranu nosorožců důležití soukromí farmáři? Poslechněte si celou Laboratoř. Debatují přírodovědci a ochranáři s dlouholetou praxí v Africe Ondřej Sedláček a Arthur Sniegon, spoluúčinkuje herečka Veronika Čermák Macková.