Lída Rakušanová: Europarlament mění image
Ze 751 křesel Evropského parlamentu jich je pro Českou republiku rezervováno jednadvacet.
V nadcházejících volbách se o ně hodlá v této zemi ucházet skoro osm stovek kandidátů z téměř 40 uskupení. A když se jich zeptáte proč, odpovídají jednohlasně, že chtějí v Bruselu hájit české národní zájmy.
Petr Šabata: Návrat k úspěšným národním státům je iluze – nikdy neexistovaly
Na každé volání po návratu k suverénnímu národnímu státu, jaká slyšíme v kampani před volbami do Evropského parlamentu, by měla padnout otázka: a jaký stát máte na mysli?
To byl v podstatě i tenor eurovoleb před pěti lety. Tehdy ovšem přiměl jít k volebním urnám ani ne každého pátého voliče. Na žebříčku volební účasti členských států unie tak Česká republika skončila na předposledním místě. Hůř na tom byli už jen Slováci.
Europarlament měl ovšem tenkrát v České republice spíš pověst luxusní „zašívárny“ než instituce, kde se rozhoduje o věcech, ovlivňujících životy lidí. Jak tehdy vyplynulo z literární soutěže pro středoškoláky, pořádané z podnětu zastoupení Evropské komise regionálními Deníky, viděla to tak dokonce i nastupující voličská generace.
Sešlo se tehdy přes 500 příspěvků a autoři měli o europoslancích většinou jasno: z jednání se buď ulejvají nebo tam spí, schvalují nesmyslné směrnice, šikanující domácí obyvatelstvo, a berou za to nehorázné platy.
Temná perspektiva?
Luboš Palata: Slovensko, vítěz rozšíření EU na východ
Patnácté výročí velkého rozšíření Evropské unie na východ, a abychom byli spravedliví, tak v Maltě a Kypru také trochu na jih, je příležitostí k bilancování.
Dnes jsou z tehdejších středoškoláků voliči. A otázka je, jakým směrem si svůj tehdejší názor mohli opravit v atmosféře posledních pěti let, kdy se do českého parlamentu dostali populisté nejhrubšího zrna a kdy jejich demagogické argumenty začali přebírat mnozí politici i ze zavedených parlamentních stran.
Evropská unie je dnes v České republice prezentována nikoli jako to, čím ve skutečnosti je: totiž zárukou férové účasti evropského kontinentu na soutěži velmocí v dnešním globalizovaném světě. Nese naopak punc selhávajícího projektu, který je nutno z gruntu reformovat.
Nic proti reformám, ale faktem je, že u zrodu každé reformy Evropské unie musí stát ochota ke kompromisu ze strany jednotlivých členských států. A tou česká politická scéna toho času neoplývá.
Nejzřetelnější je to v oblasti migrace, klíčovém problému, jemuž unie čelí. Zaštítěni Visegrádskou čtyřkou, opakují zdejší politici mantru o lepší ochraně vnějších hranic EU a o nutnosti předcházet konfliktům v místě jejich vzniku. Sborem ale odmítaj přispět k debatě o společné azylové politice, která se neobejde bez solidarity s jižními státy unie, které čelí migrační vlně v první linii, i něčím jiným než rozhodným „ne“.
A to v údajném „národním zájmu“, jakkoli se za ním ve skutečnosti neskrývá nic jiného než krátkozraký národní egoismus. Zdejší veřejnost jim to nicméně spolkla i s navijákem. Což její skepsi vůči Evropské unii ještě posílilo.
Jak ukazují výzkumy veřejného mínění, je ochrana národních egoismů, vydávajících se za národní zájmy, ve zdejší společnosti téma tak vděčné, že mu z kandidátů do evropského parlamentu odolává jen málokdo. Takže lze předpokládat, že tentokrát bude volební účast zřejmě vyšší než minule.
Otázka je, zda ku prospěchu věci: Europarlament sice přestává mít v České republice pověst instituce, plodící „za hodně peněz málo muziky“. Místo toho se ho ale kandidáti snaží předvést coby permanentní kolbiště neohrožených bojovníků za národní zájmy. Pokud jim voliči spolknou i tohle, mají logicky šanci na zvolení ti nejhlasitější z nich. Jinými slovy demagogové a populisti. Doufejme, že se tahle temná perspektiva nevyplní.
Více o tématu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
