Kralupská připomínka malíře Jiřího Karse

Tento součinitel pařížské avantgardy v jejím nejslavnějším období, tedy zhruba před stoletím, obyvatel Montmartru a přítel Maurice Utrilla a Juana Grise, bohatě naplnil svůj umělecký život v bytostné vazbě se soudobými výtvarnými styly a tendencemi. Jen kubismus jej neuhranul, nestal se pro nás tedy tím, čím byl Emil Filla, zato je možno považovat jej za malíře avantgardních východisek, syntetizujícího úsilí a pozdního přesvědčivého samostatného projevu.

Jiří (Georges) Kars: Autoportrét (1909)|foto:Městské muzeum Velvary

Takto jej – pochopitelně ve zkratce a nutné přetržitosti kontinuity – představuje výstava v jeho rodných Kralupech nad Vltavou, v tamním Městském muzeu, jež se o jeho malířskou pozůstalost dělí s muzeem velvarským (důvody mnohého stěhování a vůbec osudů Karsovy pozůstalosti by vydaly na samostatný text). U výstavy takto zlomkovité proto zdůrazněme přítomnost děl, důležitých pro Karsův umělecký vývoj, stejně jako ze samostatného hlediska malířské kvality. Důležitými počiny jeho prvotního, postimpresionistického až expresionistického vzepětí, jsou obrazy Park s papoušky a Zoologická zahrada z roku 1907, vytvořené v odvážných světelných kontrastech v razantním štětcovém duktu. O uměleckém dozrávání v oblasti plenérové krajinomalby svědčí o deset let pozdější Krajina III, výrazově již neodvozená, naplňující se v prostorové plnosti díky poučené práci s barevnou skvrnou. Výstava dále podchycuje etapu cézannovského poučení v souhře objemů, valérů a kontur skupinově komponovaných aktů, od něhož vede cesta jednak k bezprostředně smyslovému až smyslnému formovému projevu v obrazech ženských aktů, později pak k velkému malířskému formátu Obrazoborectví (1936), výrazem a kompozičním pojetím korespondujícího se soudobými projevy sociálního umění.

Posledně zmíněný obraz je svým vročením vlastně výjimkou, přesahující torzální stav velvarské a kralupské sbírky. Na vině je rozprodání i rozkradení děl z Karsova pražského ateliéru, který musel na útěku před fašismem opustit koncem třicátých let. Dnes se izolovaná díla objevují na příležitostných či aukčních výstavách a dohledat jejich původ a pravost je věcí nesnadnou. Kralupská výstava je proto záslužným připomenutím, ochutnávkou, vhodnou k prázdninové návštěvě. Uskutečnit ji můžete do 15. srpna.