Komentátor Černý: O členství v EU jsme hodně stáli. Nepochopili jsme ale, že je třeba budovat pozici i uvnitř

Proces, o který Česko dlouho usilovalo, se završil 1. května 2004. Vzedmutí energie a snahy dokončit vstup do Evropské unie ale záhy vystřídal pocit, že už je hotovo. „Naše úsilí polevilo. Nepochopili jsme, že teď je třeba začít budovat si pozici uvnitř, hledat spojence a mít jasnou představu o tom, co tam chceme dokázat,“ popisuje v pořadu Jak to vidí... zahraničněpolitický komentátor Adam Černý.

Nově příchozí

Oproti tomu se Česko dlouhé roky prezentovalo jako stále nová členská země EU, která ještě není v klubu plně usazená. „Dokladem toho byla naprosto diletantská chyba, kdy jsme nechali uprostřed prvního předsednictví padnout naši vládu,“ připomíná předseda Syndikátu novinářů přešlap, který nás dlouho ponechával v kategorii, že „ještě úplně nerozumíme tomu, o co jde“.

Předsudky o zakřivených banánech mizí. Dorůstá generace, která má s EU přímou zkušenost

Takové časy však už, zdá se, pominuly. „O čem je Unie, jsme už pochopili. Současná, ale do jisté míry i předcházejí politická reprezentace ukázaly, že v české diplomacii a v českém veřejném aparátu existuje poměrně dost lidí, kteří věcem rozumí a dokážou připravit našim reprezentantům dobré podklady.“

Od defenzivy ke kooperaci

Jako každé členství má i členství v evropské rodině své výhody i nevýhody. Oproti tomu, že nejsme zcela suverénní ve svém rozhodování, což by ale podle Černého pro zemi naší velikosti platilo i v případě, kdybychom členy nebyli, stojí účetní hledisko, které jednoznačně vychází pozitivně.

Čtěte také

iROZHLAS

Česko slaví 20 let v Evropské unii. ‚I když můžeme EU vyčítat leccos, je to výhra,‘ prohlásil Pavel

„Když se odečte to, co jsme tam dali, a proti tomu se postaví to, co jsme dostali, vyjde nám stálý přebytek jednoho bilionu korun. Věcí, na které přispěla třeba z 80 % Evropská unie, je u nás spousta. Jinou otázkou samozřejmě je, jak moudře s fondy hospodaříme, proč nestavíme dálnice jako Poláci, proč jich nemáme víc a podobně.“

Výrazně lepší je Česko i v nacházení spojenců. Ukázalo se to například v oblasti automobilového průmyslu. „Naším zájmem bylo zmírnit podmínky nové normy pro výrobu automobilů a náš průmysl takto ochránit. A podařilo se nám pro to najít spojence. Zároveň se nám podařilo vytvořit alianci zemí, které obhájily myšlenku, že jadernou energii lze započítat do bezuhlíkové energetiky, která nepoškozuje životní prostředí,“ uvádí Černý dva praktické příklady toho, že česká unijní diplomacie začíná fungovat mnohem lépe než na čistě defenzivní úloze.

„Styl ,Nám se něco nelíbí, a budeme to odmítat‘ už naštěstí úplně neplatí,“ uzavírá.