Klima kolem klimatu
Globální klimatická změna, její důvody, důsledky a možná řešení, patří k tématům, která dělí společnost. Rok poté, co Greta Thunbergová šla poprvé místo do školy stávkovat za klima, uspořádali studenti po celém světě stávku ze série Fridays For Future. A přizvali i rodiče a prarodiče. Co je však skutečnou příčinou klimatické změny a jak jí čelit?
O to se přou zastánci přírody s lidmi s hospodářskými zájmy, a dokonce i odborníci různých specializací mezi sebou. Zástupce mladé generace Radek Štěpánek se ve featuru s názvem Klima kolem klimatu pokouší přivést ke shodě a spolupráci biologa Jana Pokorného a fyzika Jana Hollana. A současně plánuje svatbu a rodičovství, a tak potřebuje naději. I když jako absolvent environmentalistiky je skeptik a nemá daleko k environmentálnímu žalu. Jak z toho ven? Poslechněte si na Plusu ve středu 6. listopadu v rámci projektu Rozděleni svobodou.
Na začátku léta se Radek Štěpánek těšil na svatbu se svou snoubenkou Terezou. Radek se narodil v roce 1986 v Prachaticích, v současné době žije v Brně, kde pracuje v nakladatelství Host. V Brně také vystudoval environmentalistiku. Jako žák Hany Librové je skeptik. Zvláště když vidí, že se mezi sebou přou nejen zastánci přírody s lidmi s hospodářskými zájmy, ale dokonce i odborníci různých specializací. O co? O to, co je příčinou globální klimatické změny a jak ji řešit.
Jak zachránit planetu
Radek je ale přesvědčený, že rolí environmentalisty je moderovat tyto diskuse. O téma se intenzivně zajímá, navštěvuje například přednášky o klimatu v brněnském Divadle Husa na provázku, čte - a tak si všiml, že se do zásadního rozporu dostali dva odborníci vedení týmž záměrem: zachránit planetu - Jan Pokorný a Jan Hollan. Na začátku léta 2019 jsme se s Radkem Štěpánkem vypravili do Třeboně, kde žije a pracuje docent Jan Pokorný. Ten vystudoval biologii a chemii na Přírodovědecké fakultě UK. Zabýval se fotosyntézou a ekofyziologií vodních rostlin a revitalizací mokřadů v Botanickém ústavu ČSAV. Je ředitelem neziskové organizace ENKI, zabývá se ekologií krajiny a využitím sluneční energie v přírodních systémech.
Jan Pokorný tvrdí, že v klimatických modelech, ze kterých vycházejí doporučení Mezivládního panelu pro klimatickou změnu (IPCC), se nepočítá s vlivem vegetace a vody. Ten je přitom podle něj klíčový. Zdůrazňuje, že kvůli pěstování plodin, které nesnesou zatopení vodou - především obilnin - se ve všech civilizacích soustavně vysušuje krajina a proměňuje se ve step. „Archeologové studují historické civilizace pod vrstvami písku,“ připomíná Pokorný. „Když si vybavíme archeologa - Egypt, Sýrii, Mezopotámii, obecně severní Afriku, tak vidíme písek. A musíme se ptát, jak se tam ten písek dostal a jestli to byly klimatické změny nezávislé na činnosti člověka, anebo klimatické změny, které člověk způsobil.“
U třeboňské Zlaté stoky s pomocí přístroje na měření sluneční energie, teploty a vlhkosti vzduchu vysvětluje, jak přítomnost vegetace, zvláště stromů, ovlivňuje výpar vody. „Ze stromu se vypaří z každého metru čtverečního několik litrů vody za den. Ta sluneční energie je potom ve vodní páře a uvolní se, když se sráží rosa nebo jde mlha. Anebo stoupá nahoru jako mraky a redukuje přísun další sluneční energie.“ Hlavní klimatické zařízení, které máme, je podle Pokorného právě voda a procesory jsou stromy. „Měli bychom se taky zabývat tím, jestli s tou sluneční energií něco děláme, “ dodává Pokorný.
„Tisíc wattů na metr čtvereční, to je na sto hektarů výkon jednoho bloku Temelína.“ Suché plochy naopak podle něj způsobují, že horký vzduch stoupá nahoru a brání přísunu frontálního proudění od Atlantiku. „A tady vzniká klimatická změna, protože se krajina přehřívá,“ vysvětluje. „Z krajiny děláme step, poušť, divíme se, že se tak chová a svádíme to na oxid uhličitý.“ Podle Pokorného se z určitého směru poznání stala ideologie. A jde ještě dál: tvrdí, že není prokázáno, že stoupání globální teploty je způsobeno C02. „To je prostě korelace, závislost.“
Co může za oteplování
Proti vývodům Jana Pokorného se postavil v článku z června 2018, nazvaném Přispívá někdejší záměrné odvodnění krajiny ke globálnímu oteplování? Jan Hollan. Píše: „Výpar nemění radiační bilanci naší planety: teplo spotřebované na výpar se vždy uvolní při kondenzaci páry jinde. Globální oteplování je důsledkem toho, že příkon slunečního záření, které je pohlcováno Zemí, je poněkud větší než úhrn záření, které Země posílá do vesmíru. Sumární rozdíl obou toků je gigantický - jako kdyby každou sekundu vybuchly čtyři atomové bomby jako ta nad Hirošimou. Před průmyslovou revolucí tak velký rozdíl neexistoval. A kde se onen nynější rozdíl vzal? Zesílil se skleníkový jev tím, že jsme do ovzduší vypustili obrovské množství oxidu uhličitého spálením fosilních paliv.“
Oproti Pokornému také tvrdí: „Voda v klimatických modelech samozřejmě nechybí, vystupuje v nich jako faktor důležitý při přerozdělování, transportu tepla, a také jako cíl výpočtů, pokud jde o vodní bilanci půd a dostupnost vláhy pro vegetaci. Ovšem ne jako příčina oteplování.“
Doktor Jan Hollan vystudoval fyziku na Přírodovědecké fakultě Masarykovy univerzity. Léta je spojen s Ekologickým institutem Veronica, nyní pracuje i pro Ústav výzkumu globální změny AV. V rozhlasovém pořadu ovšem mluví sám za sebe. Sešli jsme se s ním na Mendlově náměstí v Brně. Radek Štěpánek se ve snaze debatu moderovat táže, zda by nebylo možné najít prostor spíš pro kooperaci než pro ten rozpor. „Já prostor pro kooperaci fakticky nevidím,“ odpovídá Hollan. „Ty rady, co dělat v krajině, jsou tak všeobecně známé, že o tom není potřeba diskutovat. Země už padesát let nevrací do vesmíru necelý watt na metr čtvereční. Co povrch Země pohltí, to má vrátit všechno do vesmíru zpátky, tak to bylo deset tisíc nebo dvanáct tisíc let,“ připomíná. Pokud do roku 2050 nesnížíme vypouštění oxidu uhličitého na nulu, ovlivní to růst teplot na dlouhou dobu.
Probere nás facka?
Radek Štěpánek se svěřuje, že z toho na něj padá úzkost: „Když jsem odcházel z přednášky, mnohem snadněji jsem si dovedl představit, že neuděláme nic, upečeme se tady a pobijeme se klacky. To mi přišlo jako představitelnější než to, že necháme ropu a uhlí prostě v zemi.“ Na konci léta 2019 se Radek přesto oženil. I přes neúspěch ve snaze zprostředkovat dialog obou vědců je přesvědčen, že vše má v našem úsilí o záchranu planety svou cenu. „Všem nám o to jde. Jediné, kde z mého laického pohledu stojíte v rozporu, je to, jestli klimatickou změnu způsobuje vypouštění uhlíku, nebo špatné hospodaření v krajině. Ale ten spor není důležitý. “
To, že - jak říká - jsme na konci, v něm paradoxně probouzí naději. „Myslím si, že to je ta facka, která nás může probrat. A osobně mi dává naději, že to nenesu sám, že jsem našel člověka, se kterým do toho chci jít - vychovat děti s Terezou, dát jim co možná nejlepší příklad a co největší erudici, aby to zvládly."
